Ještě k americkému radaru

Datum:9.7. 2007
Titul: Respekt
Autor: Q

 

Vláda minulou středu oznámila, že „téměř jistě" bude americký radar stát dva kilometry od Míšova na Plzeňsku. Přinášíme další díl debaty na téma radar - tentokrát z pera projektového manažera Greenpeace Martina Kloubka a herce a režiséra Ladislava Smoljaka.
Martin kloubek: Debata o umístění americké radarové základny na našem území odhaluje naprosto nové dimenze politické (ne)kulturnosti v české kotlině a leccos vypovídá o schopnosti tzv. elit vést dialog s občany o zásadních věcech, které se jich bezprostředně týkají. Jeden známý český spisovatel se nedávno ve svém ranním příspěvku na vlnách Rádia Česko zamýšlel nad pojmem zpupnost. Probral jej ze všech možných stran, aby nakonec za typický projev zpupnosti označil místní referenda proti radaru v Brdech. Cítí za nimi, jako téměř za vším, co se mu nelíbí, bolševika. I ona vysoká procenta proti mu jaksi asociují jednomyslné výsledky voleb z dob totality. Kéž by šlo v tomto případě jen o ojedinělý příklad myšlenkového selhání jedince. Podobné vnímání odpůrců radaru je však bohužel vlastní i velké části politické reprezentace a novinářské obce. Taktika, kdy všem jinak smýšlejícím lidem je do ruky vrážen srp a kladivo, zažívá ve sporu o radar nebývalou konjunkturu.
Již samotný fakt, že se k americké radarové základně kriticky vyjadřují dvě třetiny obyvatel, přitom naznačuje, že zástup odpůrců radaru je poněkud pestřejší, než je nám podsouváno z tábora přívrženců protiraketového deštníku. I důvody nesouhlasu se základnou jsou dosti různorodé. Někdo si prostě nepřeje další přítomnost zahraniční armády na našem území, někdo je přesvědčen, že instalace protiraketového deštníku jen zhorší napjatou mezinárodní atmosféru a vyvolá závody ve zbrojení, někdo ji považuje zcela oprávněně za siamské dvojče preemptivních válek, někdo se zase nejvíc obává toho, že se Česká republika stane bojištěm ve válce, se kterou nesouhlasí. Nemálo odborníků i někteří američtí politici upozorňují na nesmírnou nákladnost celého systému a jeho pochybnou funkčnost. Jako velmi kontroverzní se jeví i deklarovaná konečná fáze projektu, kterou je umísťování zbraní na oběžnou dráhu.
Greenpeace navíc akcentuje často opomíjenou obavu: jakmile se začíná hovořit o vývoji nových zbraní a potřebě dalšího zbrojení, ochrana životního prostředí se ztrácí ze zřetele. V každém případě pro ty z nás, kteří si přejí koordinované mezinárodní kroky proti změnám klimatu, není raketové kočkování mezi velmocemi právě dobrou zprávou. Máme se ale svého přesvědčení vzdát jen proto, že se náš cíl vzácnou shodou okolností kryje s cílem komunistů, ačkoliv se naše důvody a východiska liší? Mají snad lidé zůstat sedět doma a nejít veřejně projevit svůj názor jen proto, že si hledáčky fotografů a televizních kamer mezi nimi vždy neomylně najdou skupinku mladých zoufalců z Komunistického svazu mládeže?
Vraťme se však ještě na skok mezi zpupný brdský lid. Ten se obává především možných dopadů na zdraví lidí a na životní prostředí. Žádná oficiální studie, která by hodnotila zdravotní rizika radaru, jenž má přijít do Čech, zatím není bohužel k dispozici a zdá se, že do konečného rozhodnutí se jí ani nedočkáme. Ujištění ministerských úředníků, že jakmile zde radar bude stát, začne dlouhodobé pozorování veškerých zdravotních účinků na vzorku obyvatelstva, nerozptýlí obavy místních ani náhodou.
A co když se posléze zjistí, že radar bezpečný není? Na tuto otázku reagoval premiér Topolánek při veřejné debatě v Borovně pamětihodným výrokem: „Všude umírají lidé. Někteří ve válkách, někteří při autonehodách, někteří jen tak." Tak. Topolánek později tento svůj výrok na půdě Poslanecké sněmovny nestoudně popřel, ačkoliv 400 účastníků besedy jej slyšelo na vlastní uši. O dojem z té samé besedy v Borovně se s médii podělila i ministryně obrany Vlasta Parkanová, když na otázku, jak ji napadlo nazpívat píseň o radaru, odvětila: „Nedávno jsme s premiérem Topolánkem vyjeli diskutovat o radaru do Borovna. Čekalo nás tam asi sto padesát protestujících lidí, přičemž občanů Borovna z nich bylo jen šestnáct. Zbytek byla nějaká rozdivočelá, přiopilá klaka. To mě nadzdvihlo." Je vůbec možné se místním lidem ještě divit, že by ministerskou halekačku nejraději vynesli v zubech i s radarem? Nebo že svému premiérovi nevěří ani slovo? Lidé v Brdech jsou prostě naštvaní. Vládní činitelé v čele s premiérem jim neustále dávají nepokrytě najevo, že jimi pohrdají, že se jich nikdo na nic ptát nebude a že na jejich názoru nezáleží. Za totality prý mlčeli, když jim Ivan stavěl raketová sila za domem, tak teď ať si trhnou nohou. Demokracii si rozvracet nedáme. Zpupnost u nás vskutku kvete. Zahradníky však hledejte spíše ve Strakovce.
Ladislav smoljak: Diskuse o radaru na našem území se zřejmě svěřila lidové tvořivosti. Zatímco při těžkém onemocnění hledá každý pacient špičkového odborníka a nespolehne se na kolektiv mediků prvního ročníku fakulty, ani nesvolá početný houf svých příbuzných, aby o jeho další léčbě hlasovali, když jde o důležitou otázku národní budoucnosti, soudí se, že nejlepším řešením je lidová moudrost. Milí přátelé, představte si v duchu graf naší společnosti jako pyramidu, na jejímž vrcholu je několik lidí nejvyššího vzdělání, inteligence a zodpovědnosti, a dále níž těchto vlastností ubývá, až nejširší základnu tvoří lidé nejméně vzdělaní, slabě inteligentní a nezodpovědní. Čtenáři bulvárního tisku, které z celého světa zajímá jen nejnovější umělé poprsí populární zpěvačky. Tak to jsou, milí přátelé, ti, kdo v referendu rozhodnou třeba o našem národním bytí či nebytí. Šťastné pořízení, Česká strano sociálně demokratická!
Podívejme se pro příklad na rozpravy kolem radarové základny na našem území. Pomiňme ty úplné hlouposti, jakými nás například krmil jeden místní brdský funkcionář, podle nějž budou lidé a zvířata v okolí radaru vystaveni mikrovlnnému záření, jako kdyby je strčili do obří mikrovlnky. (Prezident Bush tak zřejmě obětuje těch dvě stě příslušníků americké obsluhy.) K lépe znějícím patří dejme tomu slogan, že nechceme na našem území cizí armády. Když českému komunistovi č. 1 Vojtěchu Filipovi položili otázku, proč zrovna oni, kteří pozvali do naší země půlmilionovou okupační armádu, mají teď řeči pro několik vojáku amerických, odpověděl: „Ano, byla to chyba, a my ji nechceme znovu opakovat." Absurdně se tu srovnává drzá agrese s civilizovaným vyjednáním záležitosti, kdy několik vojenských specialistů ze Spojených států bude sloužit u protiraketového systému v brdském lese. Zajímavé je, kolik našich lidí na tento argument z komunistické líhně slyší. Bylo by dobré jim připomenout, že přítomnost (skutečné armády!) Američanů v západní Evropě zabránila Stalinovi i jeho nástupcům rozpoutat třetí světovou válku. Ale to komunisté slyšet nechtějí a mladí lidé, stižení módní vlnou západoevropského antiamerikanismu, o tom prostě nevědí. (Tak mě mimochodem napadá, že od levicové mládeže za naší západní hranicí jsme přijali v historii jen jedinou dobrou věc: rokenrol. A to byl ještě ke všemu americký vynález!)
Velice silný hlas pozvedli odpůrci „nového kola zbrojení". (Čtu dokonce o „raketovém kočkování mezi velmocemi".) Bože můj! Jako bychom neznali tyto mírotvorce! Osvědčili se už mnohokrát v historii, naposledy před druhou světovou válkou. Díky nim mohl Hitler vést své armády západní Evropou jako nožem zajíždějícím do másla. Poslyšte, mám to už dlouho na srdci: Pacifisti jsou největšími nepřáteli demokratických společností, ve kterých žijí! Nemají na to, aby zabránili vyzbrojování agresivních států, ale účinně oslabují obranyschopnost vlastní země. Je to případ i radaru protiraketové obrany na našem území. Také jsem přesvědčen, že v protiraketovém remcání hraje utajenou roli obyčejná zbabělost. Mužná zásada bránit vlastní zemi a národ byla živá naposledy v roce 1938, kdy se obyčejný lid chtěl stůj co stůj bránit Hitlerovu Německu, pak v činech našich zahraničních vojáků na západě i na východě. Po šestileté německé okupaci a po čtyřiceti letech komunistické totality, zbylo té mužné odvahy velmi málo. Nejsme ochotni bránit se s rizikem oběti, bojíme se a jsme raději úslužní ke zlotřilým státům (s nimiž bohužel koketuje i Putinovo Rusko), krčíme se strachy v naději, že nás ti lotři nechají na pokoji.
Říká se, že v kapce rosy se zračí celý vesmír. Řečeno skromněji k naší věci: v radarové kapce se zračí celá bída našeho národního charakteru.
***
Martin kloubek
projektový manažer Greenpeace
Máme se svého přesvědčení vzdát jen proto, že se náš cíl vzácnou shodou okolností kryje s cílem komunistů, ačkoli se naše důvody a východiska liší?
Ladislav smoljak
herec a režisér
Pacifisti jsou největšími nepřáteli demokratických společností. Nemají na to, aby zabránili vyzbrojování agresivních států, ale účinně oslabují obranyschopnost vlastní země.

Foto popis| Protiraketové remcání. (Demonstrace komunistické mládeže a KSČM před příletem George Bushe, 4. červen 2007)
Foto autor| FoTo TomkI němEc