Radar a souvislosti
Datum:28.6. 2007
TV stanice: ČT 1
redaktor /Mistr Sun - O válečném umění/
"Nejlepší válečníci minulosti se napřed zabezpečili proti možnosti vlastní porážky a pak čekali na možnost porážky nepřítele."
redaktor
--------------------
Brdy, místo o kterém se v posledních měsících živě diskutuje v souvislosti s možnou výstavbou americké radarové stanice. Ta by mohla stát někde v oblasti kasáren Míšov, radar kmitočtového pásma X má být součástí obrany proti raketám ve střední fázi letu, což je nejkontroverznější součást amerického projektu protiraketové obrany.
pplk. Emil RYBÁRIK, VVP Jince
--------------------
Momentálně se nacházíme nedaleko objektu bývalých ruských kasáren Míšov na Kuťkovské louce a zájmový prostor, kde se dělali různé průzkumy a jihozápadní část výcvikového prostoru.
redaktor
--------------------
Spojené státy mají rozprostřenou síť vojenských základen po celém světě. Podle oficiálních údajů jich je sedm set třicet sedm ve sto dvaatřiceti zemích světa. Radarová stanice v Brdech by patřila k těm malým.
Michal ZDOBINSKÝ, editor, A-Report
--------------------
Důvody, proč by měl stát radar v Brdech, vznikly, nebo se objevily na základě hodnocení americké, amerického expertního týmu, který teda navštívil nejenom, nejenom samozřejmě Brdy, ale další lokality v České republice i v Polsku a vyšlo jim jednoznačně nejlépe umístění radaru z hlediska jeho dosahu i z hlediska jeho sektoru vyzařování právě ve vojenském prostoru Brdy.
Jiří RAJLICH, historik, Vojenský historický ústav
--------------------
Přítomnost radiolokační stanice na našem území vlastně není nic nového, protože už v dobách druhé světové války německá Luftwaffe instalovala, vybudovala na našem území celkem deset radiolokačních stanic, které pokrývaly prakticky celé území České republiky. První byl vybudován shodou okolností také v Brdech, byl to Pegasus, instalovaný na vrchu Praha u Rožmitálu.
redaktor /Mistr Sun - O válečném umění/
--------------------
"Nejlepší obránce se skryje pod Devaterou zemí, nejlepší útočník udeří z Desátého nebe. Tak se jistí před porážkou, tak si zajišťuje vítězství."
redaktor
--------------------
Útok a obrana jsou dvě strany téže mince, patří k lidstvu od jeho úsvitu, obrana má eliminovat útočníkovu výhodu, ale je vždy otázkou času, zrady, či útočníkovy vynalézavosti, než je překonán.
Jiří ŠEDIVÝ, náměstek místopředsedy vlády pro evropské záležitosti
--------------------
Když se podíváme na historii vojenství a válečnictví, tak vlastně vidíme takovou neustálou oscilaci, mezi na jedné straně důrazem na statickou obrannou metodu vedení války a na druhé straně mobilní manévrovací metodu vedení operací. Vždycky existuje období, kdy dominuje jedna ta část, která je potom nějakým způsobem tou druhou částí, částí vyvrácena.
redaktor
--------------------
Aikido patří mezi mladší bojová umění, nicméně zákonitosti obrany a útoku se na něm dají krásně ukázat. Je čistě obranným uměním, což znamená, že pokud někdo nezaútočí, obránce nemůže využít jeho energie a útok neutralizovat. V tom se dá nalézt podobnost s protiraketovou obranou. Pokud někdo nezaútočí balistickou raketou, radary, satelity a antirakety, v silech jsou k ničemu. Slouží maximálně jako odstrašení. Aikido je účinné proti útokům nožem, mečem a dalšími zbraněmi, je vhodné i proti více útočníkům.
Martin KOS, Sei Aikodo Dojo, 2. dan
--------------------
Záleží na útoku. Obrana se v Aikidu nedá předpokládat dopředu. Útočník má útok vymyšlenej a obránce ho neví, jo, a řeší to v danou chvíli, čili jestliže přijde útok, tak řeší tu situaci, aniž by o ní přemýšlel dopředu.
redaktor
--------------------
Narozdíl od Aikida má protiraketová obrana fungovat proti jednomu specifickému útoku několika balistickým raketám odpáleným takzvaným darebným státem či teroristy. V tomto ohledu je teda statická a omezená, vždy proto musí být vnímána pouze jako malá část většího celku, který je tvořen dalšími prostředky, například diplomacií. Pokud by se měla stát středobodem strategického uvažování, nemohla by dopadnout jinak než statické obrany v minulosti, které vždy byly překonány s fatálními důsledky pro obránce.
redaktor /Mistr Sun - O válečném umění/
--------------------
"Vojevůdce poháněný nezkrotnou netrpělivostí žene své lidi jako mravence proti hradbám, takže jedna třetina vojáků padne, aniž město dobyl. Takový způsob útočení je holé neštěstí ...
redaktor
--------------------
Těmito slovy varoval generály už někdy v pátém století před Kristem geniální čínský stratég Mistr Sun. Rada neútočit na opevněná města či hrady obecně platila až do chvíle, než se objevila děla, poté byli obránci na nějakou dobu opět v nevýhodě.
Jiří ŠEDIVÝ, expert na mezinárodní vztahy
--------------------
Pak vlastně to devatenácté století klade velký důraz na právě manévr, na pohyb, ale také manévr dominoval v šedesátých letech devatenáctého století v těch válkách za sjednocení Německa, to byly vlastně největší po těch Napoleonských, největší evropské války, no, a na základě této zkušenosti předpokládal německý štáb, že podobným manévrovacím způsobem rychle vlastně, bleskovou válkou vyhraje nad Francií a Ruskem na začátku století dvacátého, a tam se právě šeredně zmýlili, protože opět zase nastupuje ta nadvláda té, z té obrany, zákopy, silná palebná síla, ostnatý drát a vlastně ten, ta situace se přiklání na stranu té obrany.
redaktor
--------------------
Z krvavé lázně v zákopech první světové války se lépe poučili Němci, uvědomili si, že budoucnost je v manévru, nikoliv ve statické obraně. A tak Francouzi budovali Magenotovu linii, která měla být nepřekonatelná, zatímco Němci hráli podle jiných pravidel. V červnu 1940 Magenotovu linii obešli. Ostatně bez boje, díky diplomacii, Hitler získal dva roky předtím i československá pohraniční opevnění. Mistr Sun by ho za to zřejmě pochválil, získat to, co chci, pokud možno bez boje, byla jedna ze základních pouček. Po druhé světové válce nastal jaderný pat. Pokud by jedna ze supervelmocí zaútočila, riskovala by zničující odvetu a klíčovou roli v této odvetě měly sehrát balistické rakety s jadernými hlavicemi. Proto se už na konci padesátých let začínají objevovat úvahy o vybudování protiraketové obrany.
Jiří ŠEDIVÝ, expert na mezinárodní vztahy
--------------------
Ve druhé polovině šedesátých let zahájili Američané projekt Sentinel, který v té době v postatě asi neměl moc šanci na to, aby se, aby se dostal k nějaké, do nějaké tedy té implementační fáze, nebo tedy nebyla šance na to, aby fungoval. Nicméně u Rusů to vzbudilo poměrně zásadní obavy a nakonec to byl právě tento projekt Sentinel, který nebyl dokončen, nicméně pomohl jaksi přivést Sovětský svaz k jednacímu stolu a výsledkem byly smlouvy o omezení strategických jaderných zbraní Salt 1 a smlouva o protiraketové obraně IBM z roku sedmdesát dva.
redaktor
--------------------
Jednotlivé americké administrativy přikládaly budování protiraketové obrany různou váhu. Z toho vyplývalo i snižování, či zvyšování rozpočtu projektu, ale i když byl zájem minimální, nikdy nebyl výzkum a vývoj zastaven. Vážnější debaty o rozmisťování systému se objevily za demokratického prezidenta Billa Clintona v devadesátých letech. Radikální změna však nastala až s nástupem prezidenta George W. Bushe do úřadu v lednu 2001.
Michal ZDOBINSKÝ, editor, A-Report
--------------------
Ten systém protiraketové obrany je to velmi složitý a vlastně komplexní systém, který se sestává z velké řady prvků. Jedná se o systémy včasné výstrahy, to znamená, to jsou, to jsou družice, pak to jsou radiolokátory včasné výstrahy, jejichž úkolem je vlastně zachytit odpálení té nepřátelské balistické rakety, potom další součást systému je, jsou to teda vlastní komponenty, které jsou určeny k ničení těch, ke sledování a ničení těch balistických raket, a to jak v jejich střední fázi letu, tak popřípadě v jejich startovní fázi a jejich konečné fázi letu. To znamená, ten systém je skutečně velmi složitý, propojený, zálohovaný a jsou tam velké nároky na přenos ohromného množství dat prakticky v reálném čase.
redaktor
--------------------
Bez většího zájmu probíhá vývoj a rozmisťování prvků dvou vrstev protiraketové obrany, startové, která má ničit nepřátelské rakety krátce po startu, a konečné, která má sestřelovat raketu či hlavici, když se přibližuje k cíli. Debaty probíhají pouze mezi odborníky, jako například o funkčnosti a smysluplnosti projektu Airbornlaser, což je výkonný chemický laser umístěný na letounu Boeing. Největší kontroverze tak vzbuzuje třetí vrstva, obrana proti raketám ve střední fázi letu, jejím úkolem je ničit nepřátelské hlavice ve výškách sto a více kilometrů. V ideálním případě mají působit všechny tři segmenty dohromady, což by mělo zvyšovat účinnost systému, ta je ale těžko měřitelná a podle kritiků se může pohybovat v řádech maximálně několika desítek procent. Právě radar v České republice a základna v Polsku by měly být součástí segmentu, v rámci kterého mají být ničeny rakety mimo zemskou atmosférou. Radar, který by mohl stát v Brdech, je zatím na ostrově Kwajalein. Doposud proběhla řada testů jednotlivých částí systémů, ale odpůrci často upozorňují na to, že testy nejsou realistické, takže nemají velkou vypovídací hodnotu o efektivitě systému. Dále tvrdí, že systém může být překonán klamnými prostředky. Z nepřátelské rakety se uvolní více hlavic, jedna pravá a ostatní falešné. Pokud by k tomu došlo, nastane problém, jak rozpoznat, které z hlavic je ta pravá, když na monitorech vypadají všechny stejně. Je to podobné jako s obranou proti více útočníkům, který z nich je nebezpečnější a jak se jim ubránit, když je jich hodně? Pokud bude mít obránce třeba pistoli, může se zachránit i proti většímu počtu nepřátel. U protiraketové obrany je řešením odpálit více antiraket.
Michal ZDOBINSKÝ, editor, A Report
--------------------
Systém protiraketové obrany, který je v současné době budován, si myslím, že není snadné překonat omezeným útokem balistických raket ze zemí, jako je Írán nebo Severní Korea, popřípadě nějaký, nějaký další, které by se v budoucnu objevily, protože, protože tyto země jednak těch raket, těmi nebudou disponovat určitě stovkami a jednak, jednak protiopatření určená k překonání tohoto systému jsou, jsou velmi, velmi náročná. Já osobně se nedomnívám, že by tyto země byly schopné tyto technologie zvládnout.
redaktor
--------------------
O fungování protiraketové obrany jako takové se vedou bouřlivé debaty, ale to, co Čechy v tuto chvíli zajímá pravděpodobně nejvíce, je radar a možná přítomnost amerických vojáků.
Jiří RAJLICH, historik, Vojenský historický ústav
--------------------
První pokusy s radiolokátory jsou datovány v období mezi dvěma světovými válkami. Na konci třicátých let byli v tomto směru nejdál Britové, ti už v roce 1940 měli vybudovanou poměrně hustou a spolehlivou síť včasné výstrahy na jiho a východoanglickém pobřeží z pochopitelných důvodů, protože se očekával možný letecký útok na Velkou Británii ze strany Německa, a právě v této bitvě o Británii, jak vstoupila do dějin, sehrál radar jednu z klíčových rolí.
redaktor
--------------------
Za války se radary osvědčily jako klíčová součást obrany, a to se nezměnilo ani po válce. Zmenšovaly se a hlavně se zvyšoval jejich dosah a rozlišení. Nicméně ještě stále nebyly na takové úrovni, aby mohly být využitelné pro protiraketovou obranu, a tak se třeba ještě na počátku šedesátých let minulého století uvažovalo o ničení nepřátelských střel, letících mimo atmosféru, jaderným výbuchem. Jak se však naváděcí prostředky zlepšovaly, převážil současný koncept, ničení nepřátelských hlavic nárazem. V současnosti jsou schopnosti radarů nesrovnatelné se zařízeními osmdesátých či devadesátých let. Radar kmitočtového pásma X, který by měl být umístěn v pohoří Brd, je například schopen sledovat objekt velikosti golfového míčku na vzdálenost větší než dva tisíce kilometrů.
Michal ZDOBINSKÝ, editor, A-Report
--------------------
Radar o kterém se uvažuje, že by mohl být postaven v České republice, je součást systému GMD, to znamená systém, který je určen pro, pro ničení raket ve střední fázi letu, a tento radar je určen k sledování již letící rakety, k vyhodnocování, respektive k rozlišování klamných a skutečných bojových hlavic a samozřejmě k navádění té protirakety. Pokud ta protiraketa zasáhne cíl, tak ještě ten radar vyhodnocuje, zda došlo ke zničení toho cíle a tak dále.
redaktor
--------------------
Už za druhé světové války se experimentovalo s mobilními radary, jejich výhodou je, že mohou být přesunuty tam, kde jsou aktuálně zapotřebí. Podobný koncept mají i Američané v rámci protiraketové obrany. Před několika lety byl na vyřazenou ropnou plošinu namontován radar kmitočtového pásma X, díky tomu, že je na plošině, může být odtažen po moři kamkoli, takže bude blíže krizové oblasti. Jde o stejný radar, jaký by mohl stát v Brdech, jediným rozdílem je mobilita.
Michal ZDOBINSKÝ, editor, A-Report
--------------------
Radar, který by měl být umístěn v České republice, není určen k tomu, aby vyzařoval dvacet čtyři hodin tak, jak jsou přehledové radary protivzdušné obrany nebo systémy řízení letového provozu, to znamená, že ten radar vlastně bude fungovat každý den řádově několik hodin, to znamená pro kalibraci, pro, pro běžný, pro běžný provoz, případně výcvik a v podstatě on by do toho bojového provozu přešel až za situace, kdy by skutečně došlo k odpálení balistické rakety proti západní Evropě nebo Spojeným státům.
redaktor
--------------------
Jedna z věcí, které vyvolávají obavy z amerického radaru, jsou možné negativní dopady na organismus lidí, kteří by mohli být vystaveni záření.
MUDr. Peter BEDNARČÍK, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany
--------------------
Když jsme se ptali přímo amerických představitelů na to, zda například dělali zdravotní studii působení tohoto radiolokátoru přímo na těch ostrovech, kde je v současné době instalován, tak ta odpověď byla spíš taková, jakože se spíš divil, proč by jsme to chtěli, protože dvacet let to tam je, když to zjednoduším, cirka čtyřicet tisíc lidí se tam za těch dvacet let v různě dlouhých dobách jaksi pohybuje, žije, existuje, studuje, tam jsou běžně školy, všechno možné, nad kterými jde ten paprsek, a nikdy nikdo nějakým způsobem nedokumentoval, že by došlo k zdravotnímu poškození.
redaktor
--------------------
O účincích radarového záření na organismus člověka vystaveného dlouhodobě paprskům byla vypracována řada studií. Jejich výsledky však nejsou jednoznačné, zatím nebylo prokázáno, že by dlouhodobé vystavení paprskům, trvale ovlivňovalo zdraví lidí, každopádně každé jakékoliv riziko se sníží tím, že jsou dodržovány poměrně přísné hygienické předpisy. Americký radar se však od normálních přehledových radarů liší v jedné věci, je pulzní, takže vysílá paprsky jinak.
MUDr. Peter BEDNARČÍK, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany
--------------------
Technicky a technologicky je zabezpečeno, aby ten paprsek směřoval prostě směrem vzhůru od roviny, od roviny té paraboly, to znamená nejnižší sklon, který lze dosáhnout, jsou dva stupně od roviny této paraboly, to znamená, že určité vzdálenosti od toho lokátoru bude ten paprsek v tak velké výšce, že nemůže dojít k žádné expozici obyvatelstva.
Stanislav KOMÁREK, biolog, Přírodovědecká fakulta UK
--------------------
Člověk jako evolučně nejvyšší primát nebo po starodávnu koruna všeho stvoření zajisté ta, abych tak řekl, boží hovada převyšuje v dobrém i ve zlém. To jest na jedné straně může svou agresivitu vědomě do značné míry regulovat, na druhou stranu mu to zase umožňuje válčení organizované v takové míře, že se o tom jiným biologickým druhům ani nezdá.
redaktor
--------------------
Dá se tedy odpor proti radaru, či obecně proti projektům majícím souvislost s bojem vysvětlit jednoduše obavami z možného válečného utrpení? I přes to, že hlavně kvůli minulosti jsou Evropané citliví na cokoli, co by mohlo zavánět válkou, nebude tento fakt asi hlavní příčinou protestu. Jenom těžko lze totiž vysvětlit, proč vyvolává takový odpor projekt, který má mít čistě obranný charakter a jehož smyslem je odstrašení. Tyto otázky však nejsou nic nového, podobně na počátku osmdesátých let probíhaly v Evropě masové protesty proti rozmisťování raket Pershing. Lidé říkali hlasité ne, i když Pershingy byly reakcí na rozmisťování sovětských raket středního doletu. Proč vojenské projekty, zvláště ty, za kterými stojí Spojené státy, vyvolávají takový nesouhlas?
Jeroným KLIMEŠ, psycholog
--------------------
Ta debata o radaru je samozřejmě vedená hodně emotivně a ty lidi sledujou své zájmy. Objevuje se tam demagogická argumentace, kterou ovšem vidíme ve stejném nebo analogickém případě třeba v manželských hádkách, kde se také objevují hádky, které jsou vedeny čistě emotivně, a ten člověk chce obhájit nějaký svůj pocit, který vlastně nemá moc racionální základ.
Stanislav KOMÁREK, biolog, Přírodovědecká fakulta UK
--------------------
Pouze člověku jsou vlastní nějaké obavy, které jsou dlouhodobé. Podobně jako se pravděpodobně člověk jako jediný z živočichů, třeba bojí vlastní smrti už zamlada, my pochopitelně nevíme co se v takovém paviánovi odehrává, ale nepředpokládá se to. Tak podobně i lidé vytvářejí často s, s jaksi velikým časovým předstihem strachy, ať už podložené, nebo nepodložené vůči svým domnělým i skutečným nepřátelům, které se pak mohou neobyčejně stupňovat někdy až do úplné paranoje.
MUDr. Peter BEDNARČÍK, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany
--------------------
Tady je spíš takový ten strach a obavy z neznáma. Když něco dobře neznám, je mi to cizí, navíc je to prostě cizí vojsko, jsou určité obavy, že to všechno není pravda, že to je všechno jinak a pro jistotu a raději to nechci.
Jeroným KLIMEŠ, psycholog
--------------------
Odpůrce radaru bude spíš frankofil, to znamená orientovaný na tuhletu oblast mluvící francouzsky, pak to bude spíš člověk levicově uvažující a běžný zaměstnanec, ne podnikatel. Lidi, kterým ten radar nevadí, bude spíš orientovaný na americkou, anglosaskou kulturu, podnikatel a pravicově smýšlející, což ono to trošku souvisí.
redaktor
--------------------
Tato zjednodušující typologizace se dá dokumentovat na extrémních postojích nejenom odpůrců, ale i zastánců radaru. Asi nejslavnějším hurá vystoupení ve prospěch radaru je pěvecký výkon ministryně obrany Vlasty Parkanové a muzikanta Jana Vyčítala.
/ukázka/
redaktor
--------------------
Touto nahrávkou chtěla ministryně demonstrovat svůj kladný postoj k radaru, což se jí sice podařilo, ale zároveň naštvala i lidi, kteří říkají radaru ano. Styl jejího přihlášení se k Americe totiž připomněl časy, kdy byly na denním pořádku oslavné písně na Sovětský svaz. Odpůrci radaru se snaží svůj nesouhlas vyjádřit demonstracemi nebo pořádáním lokálních referend, obávají se, že američtí vojáci zvýší kriminalitu v oblasti, že radar bude terčem preventivního úderu, či, že radarové záření rozkládá tkáň. Je potřeba si uvědomit, že většina z těchto argumentů je zástupná a zamlžuje pravý důvod, který mnozí odpůrci radaru mají, odmítnutí hegemona, tedy Spojených států. Tento politický důvod může být legitimní, byť je zmiňován méně než jiné důvody.
MUDr. Peter BEDNARČÍK, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany
--------------------
Při besedách, kterých jsem se zúčastnil s obyvatelstvem té oblasti, došlo k celé řadě prostě takových jaksi spíše nevyjasněných problémů, řekl bych k problémům, ke kterým dochází z toho důvodu, že ne, že by nebyly informace k disposici, ale apriory se jim nevěří, pokládají se za účelové a další věc v současné době absolutně stoprocentně všechny informace technické ještě nemá nikdo. Bohužel těch dotazů ve smyslu zdravotního působení bylo strašně málo. Většina těch dotazů byla zaměřena politicky, a proč ho tady chcete, proč jedna armáda odešla a druhou sem, sem přivádíte. Takže mně se to při těch diskusích jevilo, že jde o ryze politický problém a ne zdravotní problém.
Jeroným KLIMEŠ, psycholog
--------------------
Ti lidé se bojí něčeho, co nejsou schopni zřetelně pojmenovat a čím víc se nám podaří pojmenovat tyto iracionální strachy, tím lépe s nimi dá pracovat a když se to takhle řekne, že se pojmenuje ten strach, tak on se rozpouští. Problém všech demagodickejch debat spočívá v tom, že lidé nemůžou říct ten pravý argument, tak vymejšlí zástupné pseudoargumenty, to znamená, ty pseudoargumenty jsou kvůli tomu, že ten člověk nemůže říct: "Víte mě se vůbec nelíbí, že by tady měl kdokoliv být." Lidé tady nemůžou říci: "Nemám rád Američany a vůbec, nechci, nestojím o to, aby tady byla nějaká velmoc." Tak musí hledat jakési pseudoargumenty, které jsou veřejně přijatelné.
Jiří ŠEDIVÝ, náměstek místopředsedy vlády pro evropské záležitosti
--------------------
Byl bych opatrný vůči určitým velice dogmatickým argumentům na obou dvou stranách, to znamená jak na straně těch příznivců rozmístění toho prvku protiraketové obrany u nás, nebo toho radaru, kteří prostě tvrdí, že to je naprosto zásadní otázka v spojenectví v rámci NATO a se Spojenými státy a na druhé straně tedy ten druhý extrém, který vlastně vyvěrá, podle mého názoru, především z takového toho velice iracionálního antiamerikanismu, pak je samozřejmě také veden v té rovině politické debaty a určité politické síly se snaží jaksi svézt na té vlně a straší, straší ovšem zase jaksi z druhé strany, straší tím, že se staneme terčem prvního úderu a tak dále. Čili já si myslím, že to jsou, to jsou takové extrémy na obou dvou stranách, kterých bychom se měli vyvarovat.
redaktor /Mistr Sun - O válečném umění/
--------------------
"Nejlepší není ten, kdo v stovce bitev stokrát zvítězil, ale je nejlepší, kdo cizí vojska pokořil bez bitvy."
redaktor
- František ŠULC, redaktor
- Petr JANČÁREK, redaktor