Vůle k obraně

Datum:6.6. 2007

Zdroj: tisk
Titul: Právo
Autor: Jiří Hanák

Nevím, co vedlo ministryni obrany a nejoblíbenější Českou političku Vlastu Parkanovou k nazpívání songu úrovně tak strašlivé, jako je „Dobrý den, prapore hvězd a pruhů“. Snad nezvládnutelný nával servility vůči americkému hostu. Chtěla ho potěšit, chtěla odlehčit oficiality, chtěla pomoci americkému radaru do Brd. O potěšení prezidenta Bushe pochybuji, „odlehčení“ to tedy bylo za všechny peníze a nepomohlo to ani radaru.

Nechme však song strašlivý odplout do kabinetu hrůz dr. Cagliostra a věnujme se věcem vážným. Samozřejmě že hlavním důvodem jednodenní návštěvy amerického prezidenta George Bushe v Česku byl právě onen radar, součást obranného protiraketového štítu USA. Měl by chránit především Spojené státy a valnou část Evropy, nikoliv však celou. O jeho harmonizaci s podobným projektem NATO či EU, což by bylo vysoce žádoucí, se zatím jen nezávazně hovoří. Zejména proto, že nikdo kromě Spojených států nemá ani dost peněz, ani nedisponuje patřičnou technologií. O radaru dosud česká vláda s Washingtonem jedná, dá se však předpokládat, že skončí dohodou.

Pro radar je prezident Klaus, pro radar je vládní koalice (poskoky zelených v tomto ohledu neberu vážně), pro radar je zhruba třicet procent občanů s nepatrně rostoucí souhlasnou tendencí. Prezident Bush českým politikům při jednání slíbil, že Spojené státy se vynasnaží jeho smysl a prospěšnost české společnosti pořádně vysvětlit. Topolánkově vládě tak zbývá jediný, zato však kardinální problém: jak ve Sněmovně získat pro projekt potřebnou většinu.

Být poslancem, hlasoval bych pro radar. Souhlasím totiž s Topolánkovými slovy, že nejde ani tak o radar jako o vůli k obraně. Evropa a Česko s ní jako by si po skončení studené války, po „konci dějin“ řekly, všechno je uděláno, všechno je hotovo. A tak na obraně šetří více, než je zdrávo. Jenže dějiny neskončily, vynořují se nebezpečí nová a, nedej Bůh, staronová.

George Bush v Praze slíbil i to, že ruskému protějšku Putinovi vysvětlí, že radar v Česku a deset střel v Polsku v žádném případě nejsou namířeny proti Rusku. Podaří-li se mu to, bude to politický zázrak srovnatelný se zázrakem v Lourdech. Protože Moskvě o tento radar vůbec nejde. Vždyť celý systém by mohl ruskou jadernou sílu ohrozit asi tak jako moucha nosorožce.

V poslední době totiž vichr petrodolarů opět napíná plachty ruské imperiální politiky. A Moskva těžce nese, že její bývalé satelity si dovolují něco, s čímž nesouhlasí. Dopouští se přitom trapných přehmatů. Moskva už totiž odpálila novou raketu, podle prezidenta Putina jako odpověď na český radar a polské antirakety, které ještě ani neexistují a kdo ví, zda existovat budou, neboť peníze z amerického Kongresu nejsou zaručeny. A vyhrožuje jaderným holocaustem. To je pokrytectví a řeč studené války, která podtrhuje Topolánkova slova o vůli k obraně.

Budiž však po pravdě řečeno: ani na žhavém vrcholu studené války, kdy se obě tehdejší supervelmoci ježily jadernými raketami, žádná z nich nikdy nevyužila své momentální převahy k šílenému činu. Vždycky zvítězil zdravý rozum. Předpokládám, že zdravý rozum nyní zabrání i vzniku nové studené války. Vždyť obchodovat je snadnější a Vladimir Putin umí s ruskou ropou a plynem znamenitě nakládat.

Pobyt prezident Bushe v Česku byl ovšem klasickou ukázkou českého dozadkuvlezectví. Polovina Prahy dopravně odumřela. Prezident Klaus mluvil o „tradičním přátelství“ - nenaposlouchal jsem se toho v minulosti až do alejuja? Premiér Topolánek koupal se v přízni mocného muže. I Jiří Paroubek usiloval o pár minut rozhovoru s americkým prezidentem. Že by mu připomněl, že vláda ČSSD byla první, která navázala radarový kontakt? O tom na Paroubkově tiskovce nepadlo slovo. Český politický zvěřinec. Avšak vůle k obraně, ta by měla zůstat.

Foto popis|