Řeči o povinné vojně jsou tak trošku zastrašování, říká Vlasta Parkanová

Datum:2.6. 2007

Zdroj: tisk
Titul: Právo
Autor: Alexandr Kramer

* Paní ministryně, kdesi jsem se dočetl, že neznáte vojenské hodnosti. Nemyslíte, že v čele resortu obrany by měl stát člověk, který mu aspoň trošku rozumí?

Pane Kramere, já si nemyslím, že znalost vojenských hodností je esenciální kvalifikací pro funkci ministra obrany. Ani že dobrý ministr musí být nutně odborníkem na resort, který řídí. Ministr potřebuje mít politický mandát. Ideální samozřejmě je, když má jak ten mandát, tak ten odborný fundament. Ale když tenhle ideál není k mání, pak je podle mne pořád lepší, když je ministrem obrany politik, který nemá tak důkladné znalosti o vojenství, než voják, ze kterého uděláte politika. To už jsme tu párkrát měli, ale já si myslím, že to demokratickému státu nesluší.

* Myslíte, že se svými znalostmi o armádě můžete mít u vojáků respekt?

Tím nemyslím to, že vám generálové zasalutují a vyštěknou „provedu!“... a za dveřmi vaší kanceláře pak zvednou oči k nebi. Podívejte, generálové budou možná ještě dlouho někdy zvedat oči k nebi a asi by je zvedali, i kdyby na mém místě byl kterýkoli jiný civilista, třeba i vysoce odborně fundovaný. Přesto si myslím, že vojáci mě nebudou posuzovat hlavně podle toho, jak se vyznám ve válečné strategii a taktice, ale podle toho, nakolik jsou mé představy o úloze armády v celkovém kontextu života této společnosti v souladu s jejich představami. Z tohoto pohledu jsem je snad zatím nezklamala.

* Kdesi jste se přiznala, že jste jako poslankyně hlasovala pro gripeny proto, že se vám líbily...

Víte, tohle je přesně to, čemu se říká zlovolná mediální zkratka. Ten citát pochází z vyjádření, které jsem udělala před skupinou novinářů na Hradě, když jsem odcházela od Václava Klause. Tehdy jsem řekla, že při tom hlasování o gripenech jsem se opírala o informace od kolegů-poslanců, kteří se tou věcí dlouhodobě zabývali. A že návrh, o kterém jsme hlasovali, nám nedával na výběr, zda gripeny, nebo něco jiného - bylo to gripeny, nebo nic. Čili otázka, kterou jsem si kladla, zněla: má mít Česká republika vlastní nadzvukové letectvo? Možná jsem v tomhle trošku zastydlý vlastenec, ale myslím si, že je mít má. Tohle bylo to moje vyjádření... a jako poslední větu, spíš žertem, jsem dodala, že jsem pak ty gripeny viděla na Air Show a že jsou krásné. Načež se do všech sdělovacích prostředků dostalo pouze tohle, navíc zkresleně: že jsem se rozhodla na základě estetického dojmu.

* Ale proč podle vás ty nadzvukové stíhačky vlastně potřebujeme? Nezlobte se, ale „zastydlé vlastenectví“ mi jako dostatečný důvod nepřipadá - na to stály příliš mnoho peněz.

Já si prostě myslím, že Česká republika má mít vlastní moderní vzdušné síly. Na některé otázky se asi nedá odpovědět jinak než takhle.

* Opravdu pro to nemáte nějaké racionální vysvětlení - třeba že to po nás chtělo NATO?

Ne, žádný takový důvod není. A ujišťuji vás, že v obou komorách parlamentu bylo mnoho těch, kteří tu ruku pro ty gripeny zvedli proto, že to cítili tak, jako já. Nakonec ale to naše rozhodování nehrálo žádnou roli, protože o tom pronájmu si exekutiva rozhodla sama.

* Čili většina ministrů byli také vlastenci...

Nejsem tak naivní, abych dala hlavu na špalek za to, že to u každého z nich byl jediný důvod. To podezření z korupce se tu vznáší ve vzduchu, ale víc vám k tomu neřeknu, protože o tom nic nevím.

* Když je řeč o korupci, souhlasíte s názorem, že resort obrany patří k těm, které jsou jí nejvíce zasaženy?

To bych musela mít k dispozici porovnání s jinými resorty, a to nemám. Ale že korupcí zasažen je, to je zjevné z případů, které už jsou předmětem vyšetřování.

* A co myslíte, kolik je v důstojnickém sboru Armády ČR a ve vojenské zpravodajské službě agentů předlistopadové StB?

To není otázka pro mne. My teď neprožíváme žádnou revoluční divočinu, pohybujeme se v právním rámci, v němž toto mají na starosti k tomu určené instituce. Já jsem připravena udělat patřičné kroky v okamžiku, kdy od nich dostanu nějakou závažnou informaci. Ale na lovce agentů si hrát nebudu, od toho je Národní bezpečnostní úřad a příslušné pracoviště ministerstva vnitra.

* Jak je to s bojeschopností naší armády, řekla byste, že je souměřitelná s bojeschopností podobně velkých armád NATO?

Teď po mně, pane Kramere, chcete, abych srovnávala nesrovnatelné. Naše armáda prochází obrovskými změnami, původně měla 200 000 vojáků, pak se to číslo postupně snižovalo. Potom přišla profesionalizace. Dnes je to armáda, která má za sebou první etapu té transformace a mnoho věcí ji teprve čeká. Pokud bych měla soudit podle útvarů, které již profesionálně působí, tak jsem přesvědčena, že jsme na tom velmi dobře. Že lidé, kteří tam jsou, vědí, co dělají, a dělají to rádi. Prostě jsou to profesionálové v nejlepším smyslu toho slova.

* Máte představu, která složka je na tom co do bojeschopnosti nejlíp a která nejhůř?

I kdybych ji měla, tak si nejsem jistá, zda bych vám to řekla. A poctivě řeknu, že zatím to ani v duchu takto seřazené nemám. Zkuste se mě na to zeptat dejme tomu za rok, třeba vám odpovím.

* Souhlasíte s tvrzením Nejvyššího kontrolního úřadu, že naše armáda je budována nesystémově, že jí citelně chybí dlouhodobá koncepce rozvoje?

S tím souhlasím naprosto a myslím si, že nejvíc to trápí vojáky samotné. Ale zkuste pracovat koncepčně, když se pořád musíte přizpůsobovat měnícím se kritériím, když nemůžete počítat s fixním rozpočtovým rámcem, bez něhož se neobejde ani střednědobé plánování! Rozpočet armády se zatím každý rok snižoval a ten resort reagoval chaoticky. Já bych si teď přála, aby platil alespoň ten závazek, který se dostal do koaliční smlouvy: že podíl vojenských výdajů neklesne pod 1,55 % HDP, což není nikterak zázračné číslo.

* Pojďme k radarové základně. Vy jste se vyjádřila, že máte „jasno v tom, že bychom měli být účastni systému protiraketové obrany, neboť riziko našeho ohrožení balistickou střelou v poměrně blízké budoucnosti je velmi reálné“. Odkud se toho útoku obáváte?

Samozřejmě jsem mluvila o takových režimech, jako je Írán a Severní Korea.

* Teď mě trošku překvapujete, protože tu k tomu mám ještě jeden váš citát: „Domnívám se, že (...) ty útoky nebudou vedeny státy, ale mnohem spíše nejrůznějšími militanty z území, které fakticky nemá žádná vláda pod kontrolou.“

Ano, to jsem řekla v lednu nebo v únoru. A je pravda, že v analýzách, které jsem četla v posledních měsících, se tento názor vyskytoval řidčeji. Ale mně to stále připadá pravděpodobné.

* Skutečně si myslíte, že v době vojenských satelitů, které dokážou vyfotografovat stopu lidské nohy v písku, je možné, aby si nějací teroristé kdekoli na světě nenápadně vybudovali odpalovací rampy pro balistické střely?

Pardon, že zase zpochybňuji vaši kompetenci... Klidně si ji zpochybňujte, máte na to právo a já si nemyslím, že mám patent na rozum. Prostě jsem přesvědčena o tom, že rizika tohoto druhu nám hrozí. A že proto máme mít vlastní protiraketovou obranu. Jedním dechem ale dodávám, že to neznamená, že musíme přijmout konkrétně tuto nabídku Spojených států.

* Zakládá se tohle vaše přesvědčení zase hlavně na pocitech, jako u gripenů?

Teď se vám moje odpověď asi nebude líbit, ale ve funkci, kterou nyní zastávám, se dostávám k informacím, které jsou v režimu utajení, takže v novinovém rozhovoru o nich mluvit nemůžu. Tak to řeknu obecně: pokud se shodneme, že nám to nebezpečí může v určitém časovém horizontu hrozit, tak je neodpovědné čekat, protože pak už bude pozdě. * Pojďme dál. V televizní debatě s Lubomírem Zaorálkem jste řekla: „Tento systém je ušlechtilý v tom, že zabezpečí, aby zbrojení tohoto typu časem ustalo, protože bude bezcenné, když proti němu bude tento systém obrany.“ Nebyla logika zbrojení v celých dějinách přesně opačná - nevedlo každé vylepšení štítu k vylepšování meče? To bychom si, pane Kramere, museli ty historické paralely proanalyzovat jednu po druhé. Já i v tomhle případě trvám na tom, co jsem řekla: budování obranného systému není impuls k závodům ve zbrojení!

* Co říkáte argumentu vicepremiéra Vondry a po něm i premiéra Topolánka, že když tu základnu odmítneme, může to ve svých důsledcích vést ke znovuzavedení prezenční vojenské služby?

K tomu jsem se už vyjádřila, že žádnou takovou souvislost nevidím. Ale aniž bych chtěla být vykladačem toho Vondrova výroku, interpretuji si ho tak, že se zánikem základní vojenské služby nezanikla občanská odpovědnost za obranu toho, co se nazývá český stát. A že svoboda a demokracie jsou hodnoty, za které musíme být vždycky ochotni něco platit. A ještě: že ten luxus, že můžeme mít jen malou profesionální armádu, která nás stojí méně peněz, si můžeme dovolit díky tomu, že jsme součástí širšího obranného společenství.

* Nezdůrazňovali jste vždycky -pan Topolánek, pan Vondra i vy -že to naše rozhodnutí o radaru bude naprosto svobodné a dobrovolné?

Teď to vypadá, že až tak dobrovolné nebude..., že když řekneme ne, tak se na nás Amerika, až budeme v nouzi, může vykašlat... Ne, tak to určitě není, ale pokud chcete k těm výrokům pana vicepremiéra a pana premiéra slyšet jednoznačný výklad, řekněte si o něj jim. Já si pouze stojím za tím, co říkám od ledna: že tady vidím rizika, která je třeba řešit - a že na své definitivní vyjádření k tomu, zda by to řešení mělo mít podobu této konkrétní smlouvy se Spojenými státy, si vyhrazuji ještě mnoho měsíců. Čili já to takto netlačím.

* Já bych pro to měl tvrdší výraz než tlačení: připadá mi to jako vydírání té výrazné většiny českých občanů, která ten radar nechce.

Vydíráním bych to nenazvala, možná je to tak trošku zastrašování. Ale pokud je tím míněno: milí občané, uvědomte si, že to, že jsme se stali členy NATO a zprofesionalizovali jsme armádu, neznamená, že už sami neneseme odpovědnost za bezpečnost této země, tak s tím souhlasím.

* Musím říct, paní ministryně, že mě osobně velmi urazil i jeden váš výrok: že ti, kdo požadují, aby se o té základně rozhodlo v referendu, jsou zbabělci nebo alibisté. Nepřipustíte, že to referendum můžu chtít prostě proto, že jsem demokrat?

Vy ano, ale já jsem to neřekla na adresu občanů, ale výhradně na adresu politiků.

* Nemůže i politik chtít to referendum proto, že si myslí, že občané mají právo rozhodovat tam, kde jde doslova o jejich životy?

Ne. My, politici, jsme občany placeni právě za to, abychom se trápili těžkými otázkami a abychom nesli tu velkou odpovědnost. Proto by každý z nás, ať už je pro tu základnu, nebo proti ní, měl jít na trh se svou vlastní kůží; dovolávat se tady referenda je podle mne pokrytectví.

* Změna hřiště: co myslíte, proč jste na mimořádném sjezdu KDU-ČSL neuspěla ve volbách předsedy strany?

Bylo to hlavně proto, že jste žena? Myslím, že ne, i když jistou roli to asi sehrálo. Ale významnější byly určitě jiné faktory. Například teritoriální: já jsem Jihočeška, rozená v Praze, a ta strana má nejsilnější pozice na Moravě. Taky jsem se přihlásila k tomu, že bych chtěla, aby KDU-ČSL byla společenstvím založeným na sdílení principů, ne na sdílení víry. To bylo zřejmě příliš odvážné, příliš revoluční, příliš menšinové. Ale já jsem to řekla vědomě, i to, že jsem věřící, ale nikoli praktikující katolička. Protože jsem chtěla, aby ti delegáti měli o mně přesné informace. Řekněme, že to byl test, na který jsem dostala odpověď.

* Odpověď v tom smyslu, že KDU-ČSL je do značné míry konfesní strana?

Teď možná někoho naštvu, ale myslím, že to tak je. I když je v ní spousta lidí, kteří věnují mnoho energie tomu, aby to tak nebylo. Ale ta mašina prostě jede tímto směrem.

* Jede jím kvůli těm „skalním“ voličům, kteří to berou tak, že když volí lidovce, volí pánaboha?

Asi ano. Pro tu stranu je to výhoda, protože tihle voliči jsou tak věrní, že jí dokážou odpustit snad úplně všechno. Z tohoto hlediska je asi rozumné, aby ještě dlouho měla v čele někoho, kdo bude reprezentovat to tvrdé jádro. Tedy toho praktikujícího katolíka.

* Budete se se mnou přít, když řeknu, že Jiří Čunek byl zvolen předsedou vaší strany hlavně proto, že se KDU-ČSL chtěla přiživit na popularitě, kterou si získal svým přístupem k romskému problému? A že ji to nešlechtí?

Já jsem byla jeho protikandidátka, takže kdybych vám na tohle kývla, každý by to samozřejmě bral jako projev ukřivděnosti, nebo dokonce jako házení bláta. A to rozhodně nemám v úmyslu. Ale hlavně na to nemůžu kývnout proto, že nevidím do hlav těch delegátů, kteří Jiřího Čunka volili. Jistě pro to měli své důvody, ty důvody asi byly různé, a co převažovalo, o tom spekulovat nebudu.

* Co si myslíte o přístupu pana Čunka k romskému problému?

Nemyslím si o něm, že je rasista, ale netroufám si posuzovat, nakolik byly některé jeho minulé výroky motivovány snahou zasurfovat si na vlně protiromských nálad a nakolik za nimi byla jen řečnická neobratnost. Každopádně to byly výroky, od kterých se distancuji. Ale všimněte si, prosím, že už hodně týdnů jste od Jiřího Čunka žádný problematický výrok neslyšel.

* Doufám, že mu to vydrží.

To já doufám taky.

* A nemyslíte si, že by kvůli těmto postojům - a taky kvůli tomu, že byl oficiálně obviněn z korupce, měl odejít z vlády, popřípadě i z čela KDU-ČSL?

Proč by měl odcházet z čela KDU-ČSL, když si ho tam členové zvolili a nic nenasvědčuje tomu, že ho tam už nechtějí? Pokud jde o tu vládní funkci, já jsem Jiřího Čunka nikdy nevyzvala, aby ji opustil, pouze jsem řekla, že moje představa politické kultury je taková, že bych na jeho místě z vlády odešla, abych ji tím svým problémem nezatěžovala. Zároveň jsem ale vždy respektovala jeho právo na vlastní rozhodnutí.

* Není to, mírně řečeno, nekonzistentní postoj?

Ne, je konzistentní v tom, že vychází z respektu k osobě toho druhého a k tomu, jak on uvažuje a cítí.

* Teď jinými slovy říkáte, co jste už několikrát řekla: že to je jeho osobní záležitost.

Já nechápu, jak může obvinění šéfa politické strany z korupce nebýt věcí jeho strany? KDU-ČSL přece neřekla, že to není její věc - řekla, že v té věci za svým předsedou stojí a že nechává na něm, jak se rozhodne.

* Nechat na něm může, jestli ve svém volném čase bude jezdit na koni nebo hrát šachy, ale jak se jí může netýkat, zda by měl, nebo neměl odstoupit z vlády?!

Já vám k tomu nemůžu říct nic dalšího než to, co už jsem řekla: jak bych se v takové situaci zachovala já. A jedním dechem říkám, že nikomu ten svůj postoj nevnucuji.

* Další věc, kterou nechápu: KDU-ČSL se deklaruje jako strana s výrazným sociálním cítěním. Jak jste tedy vy a vaši lidovečtí kolegové ministři mohli ve vládě zvednout ruku pro „reformu“, jejímž hlavním smyslem je snížení sociální solidarity, přerozdělení daňové zátěže ve prospěch těch, kteří už teď mají největší příjmy?

Pane Kramere, mně je líto, že ani rozhovor s mým kolegou Miroslavem Kalouskem vás nepřesvědčil, že cíle té reformy jsou jiné - že nejsme žádní asociálové, když hledáme cestu, aby se tento stát nezadlužoval tak dlouho, až zbankrotuje. Protože kdyby zbankrotoval, tak ti bohatí si vždycky nějak pomohou, ale ti slabí, ti už nebudou mít nic. A teď si vemte, že na nás z jedné strany křičí Vlastimil Tlustý, že to je málo, že to není žádná reforma... a z druhé strany se ozývá několik našich poslanců, že to už teď je na hranici toho, co je pro ně únosné. Z toho je vidět, že kráčíme jakýmsi kompromisním koridorem, který jakž takž odpovídá výsledku voleb.

* Myslíte, že všichni poslanci KDU-ČSL nakonec tu „reformu“ podpoří?

Určitě okolo toho bude ještě spousta diskusí, ale můj odhad je, že ano. Pokud nedojde k tomu, že si pan Tlustý a jeho stoupenci prosadí u svých spolustraníků nějaké výrazné ústupky. Pak by to byl problém.

* Paní ministryně, už řadu měsíců kralujete v žebříčku popularity politiků. Tušíte, čím jste si to zasloužila?

Zkuste se na to zeptat těch agentur, které takové výzkumy dělají, možná si k tomu dělají nějaké analýzy. Já to beru jako příjemnou informaci, ale určitě jsem za tím vědomě nešla a nepůjdu. Jsou politici, kteří poměřují každý svůj postoj a krok tím, zda jim zvedne nebo sníží preference, ale takhle dopadnout nechci. Popularita je něco jako příliv a odliv... takže i s tím odlivem samozřejmě počítám.

* Co když vás KDU-ČSL napřesrok bude chtít postavit jako svého prezidentského kandidáta, vezmete to?

To jsou spekulace, kterých se nemíním účastnit. A rozhodně nechci být nějakým pasivním objektem, figurkou, s níž se budou hrát různé hry. A taky nechci, abychom v tom únoru příštího roku veřejnosti zase předvedli takové tanečky, jaké jsme jí předvedli minule; a protože ty při nepřímé volbě vždycky hrozí, velice pléduji pro přímou volbu prezidenta.

* Ta ale příští rok ještě určitě nebude.

No, tak si aspoň přeji, aby se každá strana důkladně zamyslela, jestli má smysl nominovat vlastního kandidáta. Jestli ten kandidát má šanci získat širší podporu, nebo to bude jenom zase nějaká hra, která zmnoží počet těch pokusů. * Proti Václavu Klausovi může mít šanci pouze společný kandidát všech stran kromě ODS, to je jasné. Zase se ptám: co kdyby to byla Vlasta Parkanová? A já zase říkám, že si na žádné co kdyby hrát nebudu.

* Je to ano, nebo ne?

Není to ani ano, ani ne.

* Nechcete se shodit tím, že řeknete, že by se vám líbilo být hlavou státu, ale taky si k tomu nechcete zavřít cestu, je to tak?

To je roztomilá dedukce. Já jsem vám řekla, co nechci - být pasivní figurkou ve hře, v níž neplatí téměř žádná pravidla.

***

Podle mne je pořád lepší, když je ministrem obrany politik, který nemá tak důkladné znalosti o vojenství, než voják, ze kterého uděláte politika.

Foto autor| Foto PRÁVO - Michaela Říhová