O radaru na Marshallových ostrovech

Ve dnech 14. – 22. dubna navštívila skupina senátorů a poslanců Parlamentu ČR, zástupců Ministerstva zahraničních věcí ČR a Ministerstva obrany ČR Marshallovy ostrovy, aby se seznámili s provozem prostředků protiraketové obrany. Za ministerstvo obrany se cesty zúčastnil zástupce ředitele sekce obranné politiky a strategie Radomír Jahoda, který zodpověděl několik otázek.

V minulých dnech jste byl součástí oficiální české delegace, která byla pozvána k návštěvě Marshallových ostrovů, aby si přímo na místě prohlédla provoz tolik diskutovaného radaru proti balistickým střelám dlouhého doletu. Média si povšimla účasti poslanců. Předpokládám však, že vaše účast se zakládala na vašem postavení experta na danou problematiku.

Jakým dojmem na vás radarová základna zapůsobila a kdo byl vaším oficiálním hostitelem?

Po celou dobu odborného programu se o nás starali představitelé Ministerstva obrany Spojených států, zástupci Protiraketové agentury a na ostrově samotném nás přivítal velitel základny plukovník S. Reed, který byl naším oficiálním hostitelem. Základna na mě zapůsobila dobrým dojmem. Odhlédnu-li samozřejmě od tichomořského prostředí, které jí dávalo jinou atmosféru, jednalo se o standardní americkou vojenskou základnu, kterých jsem, vzhledem ke svému minulému působení v pozici inspektora kontroly odzbrojení v Evropě, navštívil desítky.

Na této základně bylo zejména zajímavé to, jakým způsobem je získávána pitná voda – sběrem dešťové vody pomocí speciálních zařízení umístěných u přistávací dráhy a dále desoltizací mořské vody. A také to, jak se vypořádávají s odpady – mají ekologickou spalovnu a recyklovací stanici.

Poskytla vám americká strana všechny informace, které česká delegace požadovala?

Americká strana byla maximálně otevřená a poskytla nám veškeré požadované informace. Myslím, že to ocenili i poslanci a senátoři. Vzali nás, kam jsme chtěli a poskytli nám možnost fotografovat téměř všude, jako například v řídicím centru radarové stanice či samotnou anténu v kopuli. S otevřeností jsme se setkali také v případě návštěvy torpédoborce třídy Aegis, který je součástí protiraketové obrany díky svému unikátnímu radaru a jako nosič námořních protiraketových střel. Viděli jsme tedy vše, co jsme vidět potřebovali, a vlastně vše, co bylo možné vidět.

Je známo, že právě radar, doposud fungující na Marshallových ostrovech, by měl být přemístěn do České republiky, ovšem po vybavení sofistikovanějším softwarem i hardwarem. Získali jste potřebné parametry takto nově vybaveného radaru?

V případě pozitivní odpovědi České republiky na americkou žádost o umístění radaru bude radar z Marshallových ostrovů přemístěn do naší republiky. Radar byl na atolu nainstalován v roce 1998 a od té doby se počítačové technologie posunuly zásadním způsobem vpřed – zejména směrem k miniaturizaci. Modernizace bude tedy spočívat hlavně ve výměně počítačového systému za menší, zároveň ale rychlejší, a s modernějším softwarem. Technické parametry samotného radaru ve smyslu jeho výkonu, dosahu nebo vysílacích frekvencí zůstanou stejné. Radar by měl dostat i novou kopuli potaženou teflonem, která by měla mít životnost 20 let.

Jaké konkrétní důležité nové informace jste získal?

Velmi zajímavé byly simulované scénáře použití protiraketové obrany, které jsme měli možnost zhlédnout. Scénáře se odlišovaly od těch, které jsem viděl vloni ve Washingtonu při návštěvě Protiraketové agentury. Tři scénáře demonstrovaly hlavně schopnosti pokrytí:
1. Stávající situace, tedy protiraketová obrana bez evropského pilíře – obrana pouze území USA. 2. S evropským pilířem – umístění radaru v ČR – pokrytí jak území USA, tak již podstatné části Evropy. 3. V posledním scénáři byly navíc přidány alianční systémy protiraketové obrany – v tomto případě se ještě zvýšila obrana evropského území co do plochy, tak do kvality – vrstvená obrana. 

V čem vidíte hlavní přínos této cesty a jaké nové znalosti této problematiky přinesla?

Hlavní přínos cesty spočíval v tom, že jsme měli příležitost si radar doslova „osahat“, vidět na vlastní oči to, co je zatím známé pouze z dokumentace a prezentací. Například z některých obrazových záběrů se zdá být radar monstrózně veliký. V reálu těch 27, 28 metrů výšky není nijak závratných. V řídícím centru jsme měli možnost pochopit systém fungování a řízení radaru, včetně propojení se střediskem řízení letového provozu (to by samozřejmě bylo i v případě umístění v ČR). Do detailu jsme si prohlédli radar, jeho jednotlivé součásti, způsob otáčení, komunikační a chladící systém. Samotná kopule, vyrobená ze zvláštní tkaniny, je pod stálým tlakem (je nafouknutá). Velikost tlaku závisí na povětrnostních podmínkách a úměrně potřebě se reguluje.      

Měl jste možnost hovořit s obyvateli Marshallových ostrovů. Jak dlouho už radar na ostrově pracuje a co o něm místní lidé soudí?

Hovořili jsme s obyvateli ostrova, včetně zástupce Ministerstva zahraničních věcí Marshallových ostrovů. Radar na ostrově funguje od roku 1998 a nikdo s tím nemá problém, necítí se tím ohrožen. Marshallané přítomnost amerických zařízení vítají – přináší pracovní příležitosti a rozvoj obchodu.