Vojenský výcvikový prostor Brdy

Ideální poloha lesního komplexu předurčila Brdy k tomu, aby se o ně již dávno začala vážně zajímat armáda.

Historie vojenských Brd

Historie VVP se začala psát před více jak sedmdesáti lety, když armáda potřebovala dělostřeleckou střelnici a Brdy splňovaly všechny předpoklady. Proti vzniku střelnice protestovali nejenom obyvatelé, kterým hrozilo vystěhování, ale i řada významných osobností národa - vědci, spisovatelé, básníci a další.

Zbouřila se i skupina poslanců, která v roce 1920 podala návrh na zřízení národního parku v Brdech, čímž by se zamezilo zabrání území armádou. Nepomohly však žádné protesty a 19. února 1926 vláda projekt schválila. Budování střelnice bylo zahájeno 14. července 1927 vyměřováním území a cílových ploch na Jordánu, Toku a Brdě. Původní projekt počítal s vybudováním tří cílových ploch. Největší protest však vyvolal návrh na vykácení 23 kilometry dlouhého a půl kilometru širokého pásu lesa napříč celým komplexem brdského lesa. To se naštěstí nikdy neuskutečnilo.

První dělostřelecká salva hřměla "už" v roce 1927 z Jordánu. V té době však armáda nikomu vstup do prostoru nezakazovala. Vládl tu čilý turistický ruch. Zákaz byl vymezen jenom na cílové plochy. Se zákazem do celého prostoru přišla až německá armáda, která brdskou střelnici začala za okupace využívat .

Ta ji dokonce rozšířila směrem k západu a vystěhovala původní obyvatele. V zimě roku 1941 postihla Brdy větrná kalamita. Německá armáda vybudovala pracovní tábor na Kolvíně, kde na zpracování kalamitního dřeva pracovalo asi 10 tisíc vězňů různé národnosti. V té době také vznikla síť lesních železnic, po nichž se dřevo dopravovalo na pily.

Protože však nacisté všechny objekty v prostoru zanechali, mohli se po válce obyvatelé vrátit. Počátkem padesátých let se zákaz vstupu vrátil a v roce 1952 se území začalo zase rozšiřovat. Nebylo to však do podoby za okupace. Své domy tehdy opustili obyvatelé Přední a Zadní Zaběhlé, Padrtě, Komna, Velcí a Hrachoviště. Buldozery většinu budov srovnaly se zemí a zůstaly jen některé hájovny. V té době vzniká tankodrom na Bahnech.

Vojenská zařízení

Současná rozloha VVP je něco málo přes 26 tisíc hektarů. Z toho devadesát procent území tvoří les a deset procent využívá armáda. VVP je veden jako cvičiště se specializovanou dělostřeleckou a leteckou střelnicí. Na území se nesmí pohybovat pásová vozidla, pouze na Bahnech.

V prostoru jsou vybudována tato výcviková zařízení:

• dělostřelecká střelnice - pro všechny ráže dělostřeleckých zbraní v AČR, má devatenáct palebních postavení,
• sedm pozorovatelen a tři cílové plochy - Tok, Jordán a Brda
• protitankové střelnice - Padrť, Kolvín sever a Kolvín jih
• letecká zkušební střelnice - k bombardování cvičnými a ostrými pumami do 100 kg, k pozemním střelbám palubními zbraněmi, ke střelbě řízenými, a naváděnými raketami vzduch/země - cílová plocha Jordán a Tok. Slouží také ke zkouškám leteckého kulometu Plamen na letadlech L-159.
• tanková střelnice - Bahna
• pěchotní střelnice - Velcí, Bahna a Kolvín
• házeliště ručních granátů - Brda
• trhací jáma - pro závadnou munici, slouží i Policii ČR

V Brdech se prováděly zkoušky, které doprovázely program obrany státu v letech 1935-38. Jednotlivé cílové plochy a střelnice sloužily pro zkoušení technologií, zbraní a k výcviku osádek opevnění. Z těchto let zůstaly po Brdech na mnoha místech zachovalé pokusné objekty - železobetonové terče, cílové a cvičné lehké objekty a legendární zkušební pěchotní srub "CE" na Jordánu. Ten si zahrál i ve Svěrákově filmu Obecná škola.

Zbraně

V roce 1991 v rámci reorganizace a redislokace vojsk tehdejší Československé armády se 322. těžká dělostřelecká brigáda z Dobřan stěhuje do Jinec a dává tu základ 1. dělostřelecké brigádě. Brigáda byla vyzbrojena 152mm samohybnými kanónovými houfnicemi vz. 77 Dana s maximálním dostřelem do 20 kilometrů. Dále 122mm raketomety vz. 70 se čtyřicetihlavňovou reaktivní zbraní s maximálním dostřelem až 20 kilometrů.

V roce 1997 transformací vzniká 1. výcviková a mobilizační základna dělostřelectva a v květnu 1999 byl dekretem prezidenta republiky základně udělen čestný historický název "Jaselská". V roce 2000 se přejmenuje na výcvikovou základnu dělostřelectva, o tři roky později výcvikové středisko dělostřelectva.

Ve výzbroji jsou i minomety ráže 82mm a 120mm. K 1. prosinci 2003 však v Jincích v rámci pokračujících změn v armádě vznikla 13. dělostřelecká brigáda, do budoucna pouze profesionální. Proto už do Jinců nerukují nováčci, ale vyškolení dělostřelci z jiných posádek. Kvůli tomu se v září 2005 uskutečnily poslední školní střelby ve VVP. Prostor však využijí vojáci pro střelby z pěchotních zbraní. Kanonáda z houfnic a raketometů se na krátký čas odmlčela.

Jince

Jince se nacházejí mezi Příbramí a Hořovicemi v údolí Brdských lesů. První písemná zmínka o zdejším osídlení je datována počátkem 14. století. V roce 1900 byla obec Jince rozhodnutím císaře Františka Josefa I. povýšena na městys a obdržela znak.

Po 1. světové válce rozvoj obce významně ovlivnilo zřízení vojenské posádky a vybudování rozsáhlé dělostřelecké střelnice v brdských lesích. V 80. letech zde byla dislokována 311. těžká dělostřelecká brigáda a 11. dělostřelecká základna. Na začátku 90. let už v kasárnách žijí vojáci 1. dělostřelecké brigády se 152mm samohybnými kanonovými houfnicemi vz. 77 a 122mm raketomety vz. 70.

Dalším zdrojem tradic je 11. dělostřelecký pluk, který navázal na 321. těžkou dělostřeleckou brigádu v posádce Rokycany. Do posádky Jince byl přemístěn v roce 2000 (do roku 2003). Od roku 2005 je posádka Jince domovem 13. dělostřelecké brigády a jejího 132. dělostřeleckého oddílu.