Česká televize během letních prázdnin každý čtvrtek vysílá na svém druhém programu sérii dokumentů s názvem Česká mise. Nabízí jednak pohledy do života našich vojáků pracujících v bojových misích, tak do života vojenských pozorovatelů, kteří v zahraničí pracují pod hlavičkou Organizace spojených národů.
Do misí na území Kosova, Afghánistánu, či Iráku vyjíždějí vždy celé kontingenty, o jejichž činnosti již bylo napsáno mnohé. Vzhledem k tomu, že vojenští pozorovatelé většinou na své mise odlétají jednotlivě, jaksi „nepozorovaně“, zůstává jejich práce pro mnohé tajemstvím.
V současné době působí v mírových misích OSN 16 českých vojenských pozorovatelů AČR. Jedná se o mise UNOMIG v Gruzii (kde slouží 5 vojáků), UNOMSIL v Sierra Leone (2), MONUC v Demokratické republice Kongo (3), UNMEE na území Etiopie a Eritrei (2), UNMIL v Libérii (3) a UNMIK v Kosovu (1). Zvláštní pozornost snad zaslouží Sierra Leone, kde slouží naše zatím jediná pozorovatelka – kapitánka Petra Kudová.
Obsazování pozorovatelských a jiných funkcí v mírových operacích mezinárodních vládních organizací je zakotveno v Rozkazu ministra obrany České republiky číslo 29/2003. V Armádě České republiky se vysíláním vojenských pozorovatelů do zahraničí již několik let zabývá major Juraj Žáček z oddělení řízení zahraničních operací a pozorovatelů Společného operačního centra Ministerstva obrany.
Pane majore, co je vlastně náplní činnosti vojenského pozorovatele?
Vojenský pozorovatel je zpravidla neozbrojeným členem mnohonárodní jednotky v rámci vojenské části mírové mise. Jeho hlavní úkoly závisí na mandátu a charakteru konkrétní mise. Nejčastěji se jedná o monitorování politické, vojenské a bezpečnostní situace v oblasti ozbrojeného konfliktu. Denním chlebem vojenského pozorovatele je pravidelné patrolování, získávání informací a jejich předávání formou pravidelných hlášení. Základní zásadou práce vojenského pozorovatele je jeho absolutní nestrannost a aktivní přístup při zprostředkování řešení sporů mírovou cestou, přičemž je nutná aktivní spolupráce s vládními i nevládními humanitárními organizacemi působícími v dané zemi. Na rozdíl od příslušníků ozbrojených složek mírových misí ale pozorovatel nemá nikdy pravomoc přímo do konfliktu zasahovat. Velký význam má však i prostá přítomnost „vozidla s modrým praporem“ v kritické oblasti, kterou lokální obyvatelstvo často chápe jako konkrétní doklad mezinárodního zájmu o další vývoj i určitou záruku bezpečnosti.
Podle oblastí, ve kterých naši vojáci jako pozorovatelé působí, se zdá, že to není příliš bezpečná služba.
Souhlasím. Skutečnost, že se vojenský pozorovatel pohybuje v krizových oblastech světa v nepočetném týmu, v uniformě a beze zbraně, znamená pro jeho práci i riziko nejvyšší- ohrožení života. Zodpovědnost a nebezpečí, která s touto prací souvisejí, si uvědomují i představitelé OSN. Na počest zahájení první mírové mise v Palestině, kdy do této oblasti byla 29. května 1948 pro dohled nad uzavřeným příměřím vyslána skupina neozbrojených vojenských pozorovatelů, se v roce 2003 Organizace spojených národů rozhodla vyhlásit 29. květen Mezinárodním dnem ochránců míru OSN, kterým připomíná práci příslušníků minulých i současných mírových misí OSN a vzdává tak čest lidem, kteří za mír zaplatili cenu nejvyšší.
Co všechno musí splňovat voják, který o práci vojenského pozorovatele projeví zájem?
Zájemce o vyslání k působení v zahraničí na funkci vojenského pozorovatele musí splňovat několik základních požadavků. Rozhodující je odborná a jazyková způsobilost, potřebná vojenská praxe, dobrá fyzická kondice, odolná psychika, výborný zdravotní stav a morální bezúhonnost. Pro výcvik vojenských pozorovatelů organizujeme odborné kurzy jak u nás, tak i v zahraničí. Náplň speciálního kurzu vojenských pozorovatelů je kromě teoretické části tvořena i náročným praktickým výcvikem, kdy musí absolvent získat potřebné návyky a dovednosti pro práci a přežití i ve velmi složitých podmínkách.
Můžete být konkrétnější?
Během zpravidla třítýdenního kurzu absolvují účastníci řadu přednášek o náplni práce, právech a povinnostech vojenského pozorovatele, které jsou doplněny praxí seznamující frekventanty se zásadami fungování mírové mise, s životem v náročných klimatických podmínkách a otázkami mezinárodního práva. Absolvují též základní lékařskou přípravu. Vyvrcholením kurzu je týden praktického výcviku, kdy budoucí pozorovatelé doslova na vlastní kůži prožijí nejrůznější situace, se kterými se mohou po dobu působení v mírové misi setkat – vyjednávání, vedení vyšetřování, účast na odzbrojovacím procesu a dokonce i improvizovanou mírovou konferenci.
Máte Vy sám osobní zkušenost s prací pozorovatele?
K působení v mírové operaci OSN jsem byl v minulosti vyslán dvakrát. Shodou okolností ani v jednom případě se nejednalo o výkon funkce vojenského pozorovatele v plném slova smyslu. V roce 1999 jsem působil v misi UNGCI, což byl kontingent strážných OSN v Iráku. Náplň práce strážného se ale práci vojenského pozorovatele velmi přibližovala. Nejčastějším úkolem bylo pravidelné vyhodnocování politicko bezpečnostní situace v oblasti Kurdistánu, zprostředkování a organizace jednání nejrůznějších politických frakcí a mocenských uskupení. V neposlední řadě i podpora a spolupráce s řadou humanitárních organizací, zejména pomoc při organizaci návratu uprchlíků. Dnes málokdo ví, že v řadách UNGCI působilo od roku 1991 na území severního a jižního Iráku postupně více než 300 důstojníků naší armády.
Mojí druhou zkušeností s prací v mnohonárodním týmu modrých baretů bylo roční působení ve funkci důstojníka hlavního štábu mise OSN MONUC v Demokratické republice Kongo. Zároveň jsem v dané misi byl seniorem skupiny vojenských pozorovatelů AČR. Myslím, že nikdo nebude pochybovat o tom, že dvanáct měsíců strávených v podmínkách rovníkové Afriky, je tou nejlepší školou života.
