Kdo koho vydírá

Datum:3.6. 2008 Právo Autor: Petr Uhl

Mýlí se ministryně Vlasta Parkanová, když tvrdí – řekla to v neděli v televizi Prima – že k hladovce jako krajnímu řešení se má člověk uchylovat jen v nesvobodné společnosti, která jinou možnost prosazení názoru neumožňuje. Hladovku dvou aktivistů hnutí Ne základnám proti americkému radaru označila za vydírání. „S vyděrači se vyjednávat nemá,“ prohlásila.

Krajní řešení ale hladovka není, tím je až právo na odpor, třeba i násilný. Ústavním je právo na odpor ale jen vůči tomu, kdo odstraňuje demokratický pořádek lidských práv. Je zákonný jen tehdy, je-li účinné použití ústavních orgánů znemožněno. Hladovka je ale vždy zákonná a oprávněná.

Ti, kdo zpívají Dobrý den, radare, já ti tleskám, se jistě dají „vydírat“ stejně málo, jako hladovkami chartistů se nechali ovlivnit ti, kteří před lety zpívali o majoru Gagarinovi a Díky vám, chlapíku statečný o kapitánu Minaříkovi v „hadím hnízdě“ rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

Za starého režimu, tedy oné nesvobodné společnosti, bylo hladovek mnoho, a za politické požadavky. Mám o nich doma podrobnou dokumentaci. I proto vím, že se Vlasta Parkanová žádného odporu, ani hladovkového, ani nehladovkového, neúčastnila.

Když v roce 1969 začala za přítomnosti sovětských tanků normalizace a současně i odpor proti nedemokratickým poměrům, dospěla Parkanová zrovna do plnoletosti. V nesvobodných poměrech pak prožila dvacet let.

Skoro u nikoho se nad tím nepozastavuji, každý nemusel být statečný. Nevyčítám to ani těm, kdo ohrožují bezpečnost státu a světa řiťolezectvím jako jejich předchůdci za vlády normalizátorů, nyní ovšem praktikovaným na jinou světovou stranu. Hladovkáři Jan Tamáš a Jan Bednář mají čtyři alternativní požadavky – přerušit jednání o radaru na rok, vyžádat si stanovisko EU, svolat parlamentní schůzi, nebo uspořádat televizní besedu o radaru za účasti čtyř stoupenců a čtyř odpůrců.

Parkanová ale odmítá i ten čtvrtý. Tím mění dnešní poměry v nedemokratické. To ona, mocí své vlády sjednávat smlouvy o dočasném pobytu cizích vojsk bez veřejné rozpravy, vydírá občany.

Tamáš a Bednář nelžou, mluví za sebe a snad i za ty, kdož s nimi v duchu nebo veřejně souhlasí. Parkanová a vláda mluví za ČR. A to je lež, když většina společnosti je proti.

A druhá lež je předstírání bezpečnostního účelu radaru. Vládní Češi ho chtějí proto, aby se Kreml viděl, že už tu není pánem, nebo aspoň počítají s tím, že v tomto obalu radar české veřejnosti prodají.

Někdo tu musí být pánem, a teď je to Bílý dům. Spěchejme, rychle, dokud je tam Bush!