Měřil jsem výkon radaru

Datum: 20. 11. 2007
Titul: Pražský deník
Autor: MUDr. JIŘÍ ŠKOPEK

Osobně nejsem rád, když se lidem neustále určité téma nutí horem dolem. Leze to totiž buď na nervy, nebo to začne nudit. A teď k tomu mám sám přispět? S vědomím toho, co jsem teď právě řekl, ano. Nikdo mě k tomu sice nenutí, jsem relativně svobodný člověk žijící v demokracii, ale z určitého pocitu odpovědnosti a objektivnosti přidám také svou trošku.
Zúčastnil jsem se mise na nevelký a to Kwajalein, jeden z Marshallovych ostrovů v jihozápadní části Tichého oceánu, který si americká vláda od Marshallanů pronajímá. Vedle toho, že ostrov s přistávací dráhou pro velká letadla funguje jako důležitý spojovací článek (komunikační, zásobovací) mezi ostatními ostrůvky v okolí a vzdálenou civilizací, nachází se zde testovací radiolokační stanice - část systému protiraketové obrany, jejíž přemístění do ČR se nyní u nás vášnivě diskutuje (vlastně i v Rusku, NATO státech či v USA...).
Nebudu popisovat protiraketovou obranu - tyto informace se dají najít mnohde, jsou obšírné a dle mého názoru dostatečné jak pro laika, který se chce zorientovat v pro něj neznámé oblasti, tak pro orientovaného a poučeného laika se zájmem o vojenské technologie a strategie.
Elektromagnetické záření
Jak je to tedy s účinky elektromagnetického záření na organismus a existencí zdravotního rizika s ním spojeného? Bohužel v diskusích o radaru nejde mnohdy o záření tohoto zařízení, ale směšují se rozdílná pásma, různé výkony, mnohdy cokoliv v rámci elektromagnetického záření. Jaké jsou účinky? Velmi rozdílné - posuďte; stoupáme-li obecně od těch nejdelších vln ke kratším (s větší energií), projdeme plynule od různě dlouhých radiových vln přes inkriminované mikrovlnné záření, infračervené záření, různé barvy viditelného světla až k záření ultrafialovému, rentgenovému X záření a „nejtvrdšímu" gama záření. Jinými slovy, od komunikace přes vidění, opalování až k rentgenové diagnostice a ozařovačům používaným pro léčbu některých nádorů.
Proto, aby nedocházelo k poškození zdraví u jednotlivých škodlivých nox (ionizující i neionizující záření, různé cizorodé látky a podobně), existují hygienické limity, které mají zajistit, aby při jejich dodržení bylo zdraví ochráněno. Limity ČR pro krátkovlnné záření 9-10GHz (pracovní frekvence „našeho" radaru) jsou v souladu s úrovní dnešního vědeckého poznání, jsou moderní a v souladu se závaznými limity EU. Samostatná odborná diskuse je nutná neustále i na toto téma, neboť vzhledem k masivnímu užívání mikrovlnného záření v dnešní informační civilizaci je opravdu nutné studovat vliv blízkého zdroje tohoto záření na zdraví člověka. Ale promiňte, to už nemluvím o radaru, jehož hlavní paprsek se na zem k lidem nemá jak dostat. Je nasnadě, že je řeč o mobilech.
Samotná měření
Přijmeme-li, že limity vyjmenované zákonem jsou ze zdravotního hlediska v pořádku (opíraje se o vědecké poznatky), musíme pouze zjistit, zda je radarová stanice nepřesáhne. Nechceme-li se pak vrhat do složitého výpočtového dokazování o možných energiích, kmitočtech či dávkách a riskovat nesrozumitelnost nebo prozrazení strategicky citlivých údajů (nezapomínejme, že se jedná o vojenské zařízení), zbývá nám praktická a relativně jednoduchá cesta, jak se přesvědčit, že limitní hodnoty nebudou na povrchu země překročeny. A tak jsme na atolu Kwajelein měřili hustoty zářivého toku elektromagnetického záření dopadajícího na zemský povrch v určitých vzdálenostech od antény (zhruba 50 - 2600 metrů), tedy v dosahu obyvatel žijící v blízkém okolí základny. Zaznamenávali jsme maximální a průměrné (při šestiminutových intervalech měření) hodnoty hustoty zářivého toku záření při standardním provozu radaru, a to v přesně určeném azimutu při nejmenší možné elevaci vysílaného paprsku 2° - prakticky „pod hlavním svazkem" (kde z principu radaru lze čekat vznik takzvaných bočních laloků - side lobes - a kde je toto „vedlejší" záření nejintenzivnější. Měření proběhlo vždy opakovaně, měřil jak český tým tak americký tým svým vlastním zařízením, výsledky jsme okamžitě zapisovali. Oba týmy měly své zástupce ve stejném okamžiku jak na radaru, kde sledovali azimut, elevaci a čas zapnutí a vypnutí výkonu radaru, tak i venku na tropickým sluncem zalitých přesně vyměřených stanovištích.
Nezávislí odborníci byli vždy rozděleni, aby současně dohlédli na obě skupiny. Porovnávali jsme výsledky měření s limity, které stanovuje česká legislativa, a již prvotní analýzy ukazují, že nebyly naměřeny hodnoty, které by překračovaly české limity pro obyvatelstvo (10 Wattů na metr čtvereční). Dokonce i bezprostředně u radaru (50 - 100 metrů), tedy v hloubi navrhované bezpečnostní zóny základny, kde se český občan ani nikdy neocitne.
Osobní pocit z radarové základny? Naprosto jasné, vyjádřené i všudypřítomné. Klid, otevřenost a doslova „civilnost". Nepřítomnost uniforem, žádné ostnaté dráty, žádné překonávání přísně střeženého areálu uvnitř ostrova. Autem ke vchodu, namačkat kód a jsme uvnitř. Několik kanceláří, technických místností, sociální zázemí, malý 100kW záložní generátor a vlastní nafukovací koule, kterou známe z přetlakových tenisových hal. Horní patro chlazená anténa asi 10 metrů v průměru se zhruba 16 000 zářiči. Ocelová konstrukce, která anténu drží a dovoluje jí pohyb, mě zaujala hlavně mechanickým dorazem, který zabezpečí (kromě softwarového automatického vypnutí), že maximální sklopení k zemi je 2°, a ne níže.
Další uklidňující prvek.
Například vedle toho, který nám poskytl Dr. Lindborg, místní lékař sledující zdravotní stav zdejší populace již 25 let. Totiž, že ač klasické studie a soustavná sledování osob neprováděli, nebyl k nim vlastně z jeho pohledu žádný důvod. Neblahý vliv základny na několik tisíc lidí podle něj na atolu neexistuje. Hygienické normy České republiky vycházející z direktivy EU, budou na povrchu země s velkou rezervou splněny. Přijměme to jako fakt, ať se nám líbí nebo ne, a řekněme naplno jiné důvody nesouhlasu s umístěním základny a diskutujme je otevřeně!
Všichni bychom si měli utvářet svůj vlastní pohled na věc, skládat si mozaiku ze střípků relevantních informací. Snad tato zkušenost z měření trochu pomůže k úplnější mozaice.
***
Osobní pocit z radarové základny? Naprosto jasné, vyjádřené i všudypřítomné. Klid, otevřenost a doslova „civilnost". Nepřítomnost uniforem, žádné ostnaté dráty, žádné překonávání přísně střeženého areálu uvnitř ostrova.
Foto popis| Radar z tichomořského atolu Kwajalein by se měl přestěhovat do vojenského újezdu Brdy.
O autorovi| MUDr. JIŘÍ ŠKOPEK, Autor je odborným asistentem v Ústavu biofyziky a informatiky UK a vedoucím katedry preklinických oborů Jihočeské univerzity