Výcvik služebních psů

Autor: kapitánka Magdalena Dvořáková, tisková a informační důstojnice 16. kontingentu AČR v silách KFOR

Co mají společného reflexní oblouk, sumace pachu a aktivace smyslů? Věřte nebo ne, patří do oblasti kynologie. Na běžném psím cvičáku ale takové výrazy uslyšíte jen stěží.

Výcvik služebních psů, který se uskutečnil ve středu 24. března 2010 na základně Šajkovac a při němž byly tyto termíny používány, byl určen speciálně vycvičeným psům na vyhledávání zbraní, výbušnin a drog.

Výcvik začal v jedné z dílen roty zabezpečení. Právě místnost plná kovového materiálu, pohybujících se lidí, pracovního hluku a chrčení starého rádia bylo to správné místo ke cvičení psí koncentrace. Pes musí být schopný pouze čichat a nevnímat nic z toho, co se děje v jeho okolí. Jen pravidelným cvičením ale dokáže vytěsnit z mysli vše ostatní a aktivovat své smysly jedním směrem – k nálezu hledané věci.

Dalším prostorem, který psovodi využívají k rozvíjení pachové paměti svých svěřenců, jsou například sklady techniky a materiálu, automobily nebo nástupiště s řadou beden a starých zavazadel. Ta imitují reálná místa prohledávacích operací.

Doba, po kterou je pes schopen intenzivně sumovat pach – tedy hledat pachovou stopu – je různá. Přibližně však dvacet až pětadvacet minut. I na ni má však vliv nejen psí koncentrace, ale také počasí, klimatické podmínky a tlak vzduchu.

„Představte si, že dýcháte jako vysavač a každý vdechnutý pach přitom ještě analyzujete. Při výcviku i reálné situaci musí psovod dávat psovi chvíli na odpočinek,“ vysvětluje nadrotmistr Martin Lochman, jeden z psovodů.

Jestli pes ještě při vyhledávání sumuje pach anebo už jen čichá okolí, je věcí jeho psovoda.
Každý má jednoho až dva své psy, které cvičí a musí dokonale znát. Musí umět rozeznat jejich hranice, jakým způsobem se psem spolupracovat při vyhledávání. Zda psa vést přímo rukou, nebo jej naopak nechat na volno při prohledávání. A nebo zda jej odměnit při objevení hledané věci pamlskem nebo jen hrou s míčkem.

Každý pes ale není vhodný k vyhledávacím operacím se specializací na zbraně, výbušniny nebo drogy. Psí adept musí nejprve projít přezkoušením před komisí vojenské veterinární základny Chotyně. „Předpokladem je, že zhruba roční pejsek ještě nemá za sebou žádný výcvik. Proto je zkouška zaměřená na jeho prvotní instinkty při aportu, jeho vrozené pudy a zdravotní stav. Samotný výcvik je už věcí jeho psovoda a instruktorů daného kurzu,“ dodává velitel družstva psovodů mechanizované roty Delta rotmistr Josef Částka.

Základní výcvik služebních psů určených k vyhledávání zbraní, výbušnin nebo drog trvá tři měsíce. Ty musí stačit k tomu, aby psí rekrut získal prvotní vyhledávací návyky a aby si zapamatoval pach látky, na jejíž vyhledávání se bude specializovat. Pak následuje kondiční výcvik, při kterém se zvíře už jen zlepšuje - zpřesňuje vyhledávání a prodlužuje schopnost vyhledávání vzorků, které jsou ukryty na komplikovanějších místech.

Psí i lidští příslušníci družstva psovodů 16. kontingentu se až na jednoho psovoda účastní zahraniční operace poprvé. Tím zkušeným je velitel družstva rotmistr Josef Částka. Tým psovodů od své práce v Kosovu očekává šanci ukázat v reálné situaci své schopnosti a pomáhat tak svým kolegům z roty Delta při prohledávacích operacích.

České družstvo psovodů s psími specialisty na vyhledávání zbraní, výbušnin a drog je jediné v Mnohonárodním bojovém uskupení Střed. Šancí zhodnotit svůj výcvik budou mít v Kosovu zřejmě mnoho.

A co vlastně je ten na úvod zmíněný reflexní oblouk? „Když pes intenzivně sumuje - analyzuje pach při hledání, chvilku trvá, než jej vyhodnotí. Při nálezu zbraně, výbušniny nebo drogy, se pak zastaví a otočí, aby označil svůj nález. Je to reflex ve zlomku vteřiny. To je reflexní oblouk,“ vysvětluje s úsměvem psovod nadrotmistr Rostislav Bartončík. Dnes totiž psi bezchybně označili všechna místa s ukrytými vzorky.