V zemi, kde platí jen síla

Autor: Vladimír Marek

Hynek Pavlačka dorazil do Demokratické republiky (DR) Kongo v polovině listopadu 2008. Byl vybrán jako pozorovatel OSN v misi MONUC.

První dva týdny strávil v hlavním městě Kinshase. Dostal zde nezbytné informace, musel udělat zkoušku z anglického jazyka, řidičský průkaz UN, test zaměřený na rozeznávání barev a znalostní zkoušku. Odtud pak vedly jeho kroky na „konec světa“. Neozbrojen se ocitl ve Walikale, větší vesnici uprostřed pralesa. Základnu pozorovatelů tvořil polorozpadlý, špatně chráněný dům.

Několik měsíců marně žádali o speciální žiletkový drát, s pomocí kterého by zvýšili jeho bezpečnostní parametry. S elektřinou byli odkázáni výhradně na elektrocentrálu. „To jsem ještě netušil, že v této zapomenuté oblasti strávím půl roku. Všichni moji kolegové po pár týdnech rotovali, když ale přišla řeč na mé stažení, nadřízení říkali, to je ten Čech, co má nářadí a umí všechno opravit. Toho tam nechte,“ vzpomíná kpt. Pavlačka. „Přivezl jsem si s sebou gola klíče a další věci. Dokázal jsem opravit nejen elektrocentrálu, ale i auto.“

Veškeré logistické zajištění v této zapadlé výspě leželo výhradně na bedrech pozorovatelů. Od OSN dostali určitou finanční částku, za kterou si museli zajistit nejen ubytování a stravování, ale i další nezbytný servis. Jednotlivé úkoly si mezi sebou rozdělili. Kolega z Nigérie dostal na starost zásobování potravinami a přípravu stravy. Chodil tedy na trh a sháněl nedostupné zboží. „Nic jiného nám ostatně nezbývalo, pokud by chodil nakupovat běloch, stálo by všechno několikanásobně víc. Lidé v DR Kongo jsou totiž přesvědčeni, že běloši, nebo také muzungu, jak jim říkají, jsou bohatí a mohou tedy zaplatit jakoukoliv částku,“ objasňuje Hynek Pavlačka. „Nakonec se to ale ukázalo jako nepříliš dobré řešení. Celý měsíc jsme nejedli nic jiného než kozí maso a rýži. Už jsem z toho začínal mečet.

Nejvíce mne ale dostal náš kuchařský pomocník. Sliboval, že z kozích žaludků a střev udělá místní specialitu, něco jako naši dršťkovou. A tak jsem se s chutí pustil do jídla, ale kousl jsem do něčeho divně mazlavého. Říkal jsem si, přece musel ta střeva vyprat. Hned při dalším soustu mi ale došlo, že jsem se mýlil, uvařil to i s exkrementy. Okamžitě jsem všechno vyzvracel.“

Text: Vladimír MAREK, A report, PIC MO, foto: archiv Hynka Pavlačky

Úplné znění článku je otištěno v A reportu č. 5, který lze ve formátu pdf nalézt na www.army.cz – Dokumenty a publikace – Časopisy – A report (ročník 2010).