Pochod a plnění pytlů s pískem kompenzují stres polních chirurgů

Autor: PCHT Irák

Činnost zdravotníka v rámci polního chirurgického týmu PCHT v Iráku se výrazně liší od práce v nemocnicích v České republice. Na rozdíl od civilních nemocnic, kde většina výkonů a operací je plánovaných, drtivá většina výkonů prováděných našim týmem je nepředvídatelná a jedná se často o neočekávaná traumatická zranění, což znamená vypjaté stresové okamžiky. A stres se mimo jiné nejlépe kompenzuje tělesnou aktivitou, proto se zdravotníci snaží věnovat ve svém volném čase i sportu.

Jednou z aktivit, kterou čeští vojáci využili, je tradiční Dánský vojenský pochod. Ten každoročně pořádají vojáci Dánského království nejen ve své vlasti, ale i všude po světě, kde jsou nasazeni. Pochod propojuje hned několik rovin. Je to vojensko-sportovní akce, podporuje soudržnost mezi koaličními jednotkami a výtěžkem ze startovného přispívá do fondu pro dánské válečné veterány. Několik českých příslušníků přijalo tuto výzvu a pochodu se účastnilo.

Startovalo se brzy ráno, dokud ještě nebylo příliš horko. Pochod se tradičně chodí v neprůstřelné vestě se zbraní a přilbou, což je nezbytná výstroj v našem prostoru nasazení. Zátěž nesměla být nižší než 10 kg, délka trasy byla tradičně stanovena na 25 km. Každý tým nebo jedinec zvolil jinou taktiku, jak danou vzdálenost urazit. Někteří pojali pochod jako spíše týmovou relaxaci, někdo naopak jako čistě sportovní klání. Ti, co vybrali druhou možnost, celou trasu běželi, nebo zvolili kombinovanou techniku běhu a pochodu. První do cíle doběhl příslušník britského kontingentu již pouhé dvě hodiny (2:04).

Nejrychlejší běžkyně z AČR

Velkou radost českému týmu učinila příslušnice PCHT Irák nadpraporčice Helena, která do cíle pochodu doběhla z žen jako první. Zasloužila si nejen uznání od dánských vojáků, ale také radost českých vojáků. „Odcházeli jsme z pochodu s dobrým pocitem, že jsme čestně reprezentovali naši jednotku, ale i malou částkou přispěli na dánské válečné veterány. Solidarita mezi vojáky nezná jazykovou bariéru ani barvu uniformy,” uvedl jeden z českých vojáků.

Celý pochod slavnostně ukončila palba houfnic Paladin. Nadpraporčice Helena byla za svůj výkon oceněna velitelem dánského kontingentu pamětní mincí.

Další fyzická aktivita spočívala v plnění pytlů pískem, které se využijí ke stavbě krytů a opevnění. Na základně platí, že každý voják za odebranou stravu naplní tři pytle s pískem. Čeští vojáci se rozhodli tuto normu překonat a zavázali se plnit každé sobotní odpoledne víc pytlů, až do ukončení našeho operačního úkolu.