Na stráži

Autor: kpt. Magdalena Dvořáková, tisková a informační důstojnice 16. kontingentu AČR v silách KFOR

Jsou tu 24 hodin denně, za jakéhokoliv počasí, precizní a bezchybní. Jsou zodpovědní za naši bezpečnost, a přesto o nich víme jen při odjezdu nebo příjezdu na základnu Šajkovac. Řeč je o příslušnících strážní služby.

Příslušníci čety velení roty zabezpečení základny Šajkovac jsou ke všem příchozím bez rozdílu nekompromisní a rozvážní při svých kontrolách na vstupní bráně základny.

„Záleží na příchozích, jak dlouho je zdržíme naší kontrolou. Zkontrolovaní musí být. My nikam nespěcháme. Je to náš úkol a naše odpovědnost,“ stručně konstatuje jeden z vojáků na bráně, který má na pravém rameni znak rakovnického 152. ženijního praporu.

„Všichni jsme z Rakovníka. Většina z nás doma slouží u mechanizované roty, ale také jsou tu příslušníci štábu praporu a potápěči,“ dodává.

„Křest ohněm pro nás byly Boletice,“ uvádí velitel čety velení poručík Miroslav Kohout při dotazu na výcvik jednotky.

Odborně-taktické cvičení ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice absolvoval 16. kontingent AČR v silách KFOR v prosinci loňského roku. Cvičení bylo závěrečným testem připravenosti celého kontingentu a mělo za cíl procvičit schopnosti a činnost kontingentu v reálném prostředí.

„Na tomto cvičení jsme si vyzkoušeli snad všechny možné situace, které pro nás mohou nastat zde v Kosovou. Od běžné strážní a hlídkové činnosti, vyjednávání na vstupní bráně ve spolupráci se zástupcem LMT (Liaison Monitoring Team – Styčný monitorovací tým), poplachy až po taktickou činnost zvládání davu,“ popisuje poručík Kohout. „Myslím, že jsme dobře připraveni. Věděli jsme, do čeho jdeme, ještě před příjezdem. Také většina z nás již má za sebou zkušenost z mise,“ dodává poručík Kohout.

Zatímco při nácviku poplachů se postupuje podle přesně stanovených postupů základního řádu a směrnic, při vyjednávání na bráně s příchozími je to o individuálním přístupu. „Je to o práci s lidmi,“ vysvětluje voják připravený se zrcadlem zkontrolovat podvozek přijíždějícího automobilu.

„Na odborně-taktickém cvičení jsme museli jednat s nervózními, až agresivními návštěvníky, reagovat na jejich požadavky a snažit se je uklidnit. Realita je podobná,“ dodává a odchází provést kontrolu podvozku.

Příslušníci tří strážních družstev, která se střídají ve 24hodinových směnách, vedle svého profesionálního postoje při kontrolní činnosti představují dobrý kolektiv. To je asi jejich největší devíza. Při jejich zodpovědné práci, která se ale po čase může stát rutinou, je nutné mít dobrý tým. A co dělají „strážáci“ po službě?

„Po celodenní směně máme dopoledne odpočinek a pak různé nácviky a školení. Zbytek volného času věnujeme samostudiu a fitness. Nezahálíme, pracujeme na sobě,“ s úsměvem dodává třetí ze strážního družstva.