Lékař 601. skss: Být afghánským dítětem není snadné

Autor: Kateřina Lang

Původně chtěl být veterinářem, nakonec ale důkladně poznal jen jednoho živočicha – člověka. Jako vojenský lékař 601. skupiny speciálních sil působil na misi v Afghánistánu celkem jedenáct měsíců.

„Z místních obyvatel za námi chodilo asi deset tisíc lidí. Další nemocnice byla vzdálená 200 kilometrů,“ říká lékař od "speciálů".

Nejčastějšími pacienty byly malé děti. Převládala u nich běžná dětská onemocnění, na která se ale v afghánských podmínkách umírá. „Nikdy nezapomenu na muže, který na svém pozemku čistil s pomocí svých čtyř synů studnu. Večer mi volali, že muž přinesl na ambulanci mrtvé dítě. Po ohledání jsem zjistil, že chlapec byl otráven oxidem uhelnatým. Dítěti už nebylo pomoci.

Zanedlouho přišel tentýž muž se svým druhým, asi desetiletým synem, který mu pomáhal při čistění stejné studny. Byl velmi podchlazený a nedýchal. Dítě jsme museli skoro šest hodin oživovat. Bylo neuvěřitelné pozorovat otce, kterému jedno dítě zemřelo a druhé nedýchalo, jak byl v klidu. Chodil po nemocnici a povídal si s místními o úrodě. Chlapce se podařilo zachránit a já si uvědomil, jak malý význam mají pro místní obyvatele jejich vlastní děti. Toto by se u nás asi nikdy nemohlo stát.“

Zdravotnictví ve vlastních rukou
Lékaři z 601. jednotky speciálních sil zajišťovali nejen lékařskou péči, ale i školení místních lidí. „Učili jsme je ošetřit základní úrazy a rozpoznat nejčastější dětské nemoci.
Právě děti zde umírají na úplně banální problémy. Třeba na průjem.“