Když neoperuje lékař – aneb „operace“ v podání operační skupiny

Autor: poručík Jan Z., náčelník operační skup. 3. vrtulníkové jednotky, otázky kladl npor. Rostislav Toman

V operačním středisku DSQOC (Deployable Squadron Operation Centre) zvoní telefon, je typické ráno v pouštní základně Sharana v Afghánistánu, „Říkáte 25 lidí pozítří, ze Shanku do Bagramu ? To by neměl být problém,“ odpovídá velitel operační směny DSQOC nadporučík Pavel K. „Pošlete AMR a začneme na tom pracovat,“ a pokládá sluchátko.

Roztáčí se kolotoč přípravy letu, hlavní práce operační skupiny TF HIPPO - 3. vrtulníkové jednotky ÚU AČR ISAF. Po předběžném schválení požadavku se rozjíždí příprava na let. „Jedná se o transportní let pro české vojáky v Lógaru, se kterými zde úzce spolupracujeme, vše začíná dodržením AMR – tedy Air Mission Request,“ vysvětluje npor. Pavel K.

3. vrtulníková jednotka je zařazena do vrtulníkového úkolového uskupení Task Force FALCON pod velením Regionálního velitelství východ operace ISAF. Operační skupina TF HIPPO je prvkem velení a řízení 3. vrtulníkové jednotky Úkolového uskupení AČR ISAF a to prostřednictvím stálých směn. Směna zajišťuje plánování, řízení a veškeré potřebné služby související s leteckou i běžnou činností jednotky a veškeré úkoly spojené s řízením Force Protection, tedy ochranou vlastních jednotek.

Letecké operace v Afghánistánu jsou pro letové osádky náročným a nebezpečným úkolem. To klade obrovské nároky na precizně odvedenou práci operační směny, která musí připravit desítky různých podkladů pro plnění letové operace často během relativně krátké doby, a to bez jediné chyby, která by mohla vyústit až do tragických následků.

V oblasti letecké operační práce poskytuje nezastupitelné služby Task Force FALCON, který poskytuje potřebné podklady pro přípravu leteckých operací TF HIPPO.

Rozhovor s náčelníkem operační skupiny 3. vrtulníkové jednotky

Jak probíhala příprava operační skupiny před výjezdem do mise?

Zaměřili jsme se zejména na zvládnutí teoretických předpokladů pro operační skupinu. Pro přípravu jsme využili veškeré dostupné informace a materiály v ČR. Podstatným úkolem bylo zvládnout program na plánování misí. Přípravu jsme dále rozšířili o osobní předání zkušeností z operačního střediska 1. rotace, která v tu dobu už byla zpět v ČR. Posledním prvkem přípravy byla provedená stáž, na které se několik členů operační skupiny seznámilo s přímým chodem operačního střediska, a poté načerpané zkušenosti přímo předali ostatním členům operační skupiny.

Bylo těžké přebrat operační úkol od 2. rotace?

Bylo to náročné, ale díky výborné organizaci a plnému nasazení všech členů operační skupiny jsme to bez problémů zvládli. Jako první jsme dostali sérii přednášek zaměřených na průběh operačního dne a přehled jednotlivých činností, čímž jsme dostali veškeré podstatné informace. Dále jsme zpracovávali modelové úkoly pod vedením operačních důstojníků 2. rotace a po několika dnech jsme naskočili do ostrého provozu, kde jednotlivé směny spolu se zkušenějšími kolegy předávajícími úkol připravovaly jednotlivé mise už ne cvičně, ale naostro. V této fázi se ukázala naše příprava v ČR jako správná a po doplnění konkrétních informací v místě nasazení byla operační skupina bez problémů schopná k převzetí operačního úkolu k 1. 8. 2010. Tímto bychom rádi poděkovali příslušníkům operační skupiny 2. kontingentu za vysoce profesionální a přátelské předávání zkušeností a postupů.

Čím vyplňujete osobní volno, pokud nějaké máte?

Jak už bylo řečeno, operační skupina pracuje v systému nepřetržitých služeb, tedy prioritní je po každé službě doplnit energii spánkem. Ve zbývajícím osobním volnu se snažíme využít zdejšího vysokohorského prostředí ke zlepšení fyzické kondice. K tomu je možno využít místní posilovny, případně několika menších hřišť k míčovým hrám. Mimo sport tu máme k dispozici tzv. Czech House, kde je možno využít prostory k různým společenským hrám a společnému promítání, na několika počítačích máme k dispozici internet a nezastupitelný telefon ke spojení s rodinami vojáků.