Čtyři hlavy, dvanáct nohou

Autor: major Jan Šulc, nadrotmistryně Lucie K.

Přijde vám ten počet divný? Mně ani ne – seznamte se s Rexem, Dingem, rotným Jaroslavem K. a četařem Pavlem P. Dvojicí psovodů 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar a jejich služebními psy, specialisty pro vyhledávání výbušnin.

Všichni čtyři pocházejí z družstva psovodů, provozní čety žateckého velitelství 4. brigády rychlého nasazení.

Sedmiletý labrador Rex, jemuž zde pro barvu srsti nikdo neřekne jinak než blondýn, a rotný Jaroslav K. jsou skutečně sehranou dvojicí s řadou zkušeností daných šesti lety společné služby. Rotný Jaroslav K. byl v misi již sedmkrát a Rex čtyřikrát. Celkově je to pak jejich již třetí společné nasazení v Afghánistánu. Ani četař Pavel P. není žádným nováčkem a má za sebou tři mise. S pětiletým německým ovčákem Dingem, který je v armádě teprve druhým rokem, jsou však spolu v Afghánistánu poprvé.

Psovodi se svými pro vyhledávání výbušnin speciálně vycvičenými psy náleží v rámci 9. jednotky provinčního rekonstrukčního týmu pod skupinu pyrotechniků, takzvaný EOD tým. Těžištěm jejich činnosti jsou každodenní služby na bráně, kde se podílejí na kontrole vozidel vjíždějících na základnu. Dalším z úkolů českých psovodů je ve spolupráci s příslušníky Vojenské policie také preventivní kontrola specifických prostor na základně na případnou přítomnost výbušnin. V neposlední řadě jsou pak psovodi se svými čtyřnohými svěřenci připraveni také k výjezdům mimo základnu v rámci zásahů českých pyrotechniků. Přítomni byli například při hledání nelegálních úkrytů zbraní, munice a výbušnin, tedy všude tam, kde může pes svým citlivým čichem pomoci v rychlém prověření podezřelých prostorů.

Výhodou pro naše psovody a jejich svěřence byl fakt, že 9. jednotka Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar přijela do Afghánistánu v únoru, a tedy psi přijeli ze zimy do zimy, což jim hodně usnadnilo aklimatizaci. „Největším problémem jsou tu vysoké teploty a nadmořská výška, takže se psi při práci rychleji unaví,“ vysvětluje rotný Jaroslav K. a dodává: „Ač se to nezdá, tak jejich práce je nesmírně fyzicky a psychicky náročná. Pes při vyhodnocování pachového spektra spotřebuje mnoho energie a dalším problémem je tu stereotyp.“ Žádný pes totiž nedělá z povinnosti, ale je nutné pro něj podobně jako pro dítě změnit práci ve hru. „Když pes hledá výbušniny, tak si vlastně hraje, hledá pach a když jej najde, dostane odměnu,“ vysvětluje četař Pavel P. a doplňuje: „Odměnou je pamlsek, jídlo či hračka. Přímo o nalezený předmět nejde.“

A co psi na misí žerou? „Krmíme je granulemi, je v nich vše potřebné. Podle výživových hodnot krmiva sežere pes zhruba půl kila až kilo na den a vypije zde okolo tří litrů vody,“ říká rotný Jaroslav K. a posteskne si: „Ostatní si myslí, že by jim při hraní něčím z jídelny přilepšili, ale opak je pravdou.“ Ostatně o zábavu a pozornost tu naši psi v žádném případě nemají nouzi. „Výbušináři nejsou žádní drsní a nepřístupní strážní psi, naopak musí být klidní, vyrovnaní a přátelští k lidem, takže při procházkách jsou vítanou psychickou vzpruhou pro všechny příslušníky jednotky i jiné vojáky,“ dodává četař Pavel P.

No a co baví Rexe a Dinga ze všeho nejvíc? „Dingo se tu zamiloval do půllitrových plastových lahví s vodou. Když mu jí někdo hodí, hned po ní skočí, prokousne ji a pak postříká všechny kolem,“ směje se četař Pavel P. a dodává již s vážnějším obličejem: „Ale ať zapomene, že bych mu doma na takové hry kupoval vodu v lahvích.“ „Rex je typický labrador, takový „vrtichvost“, který má rád všechny lidi a je rád středem jejich pozornosti. Je přátelský, klidný, hračička a někdy až příliš vychytralý, aby vždy dostal to, co zrovna chce,“ uzavírá vyprávění rotný Jaroslav K.

Pochopitelně Češi nejsou se psy na Shanku sami, mají je zde i Američané a také civilní bezpečnostní služby starající se o bezpečnost na základně. Co je však zajímavé, je to, že v americké armádě mají psi dokonce hodnosti, jsou povyšováni a dostávají vyznamenání podobně jako lidé. Není prý ani nic neobvyklého, že pes má leckdy i vyšší hodnost než psovod a podle vojenských řádů by mu tak měl jeho pán salutovat a poslouchat ho.

V české armádě psi hodnosti nemají. Slouží obvykle osm až dvanáct let dle zdravotního stavu a vitality, a pak odcházejí do výslužby. Často si je berou domů přímo psovodi, pokud to není možné, pak se pro ně hledají jiní vhodní páni.