Česká jedenáctka v Kábulu

Autor: podplukovnice Jana Růžičková, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR

Jedenáct českých vojáků – pilotů, palubních techniků a členů pozemního personálu tvoří na Kábulském mezinárodním letišti tým, který zabezpečuje výcvik, poradenství a výuku pilotů a pozemního personálu příslušníků vzdušných sil Afghánské národní armády.

„V současné době zde cvičíme 13 pilotů na vrtulnících Mi-24,“ říká velitel českého Air Mentoring Teamu (AMT) podplukovník Ivan Pospíchal, jehož domovskou posádkou je letecká základna v Náměšti nad Oslavou. V Afghánistánu není poprvé, a tak již přesně ví, kde může při výcviku afghánských pilotů očekávat problémy, kde jsou jejich slabiny a kde naopak silné stránky. „Tito piloti nejsou žádnými nováčky. Mnozí z nich slouží v armádě již přes dvacet let. Pro nás je tedy občas velmi složité, jak jim vysvětlit a přesvědčit je o tom, že dodržování určitých standardů a postupů při létání je nutností,“ popisuje s lehkým pousmáním situaci a podmínky, za kterých provádí výcvik podplukovník Pospíchal. „Oni jsou zvyklí za těch dvacet let, co se tady permanentně válčí, létat bez jakýchkoliv pravidel a regulí. Když to po nich najednou požadujeme, tak nechápou, proč by to měli měnit a nějaká pro ně nová pravidla dodržovat,“ konstatuje s tím, že se jim i přes počáteční „odpor“ ke změnám při výcviku daří a ze třinácti Afghánců jich již plná třetina je na velmi dobré úrovni. U zbývající části je jedním z limitujících faktorů i jazyková bariéra. Mezi sebou komunikují afghánští piloti a technici převážně v jazyce Dárí. Jejich znalost angličtiny, nutné při mezinárodním letovém provozu, je slabá na rozdíl od ruštiny, kterou ovládá většina z nich. To vzápětí dokazuje také jeden z afghánských pilotů, který pokládá podplukovníkovi Pospíchalovi otázku v ruštině a ten mu také v ní plynule odpovídá. „Oprášili jsme ruská slovíčka, a to nám podstatným způsobem tady usnadňuje naši činnost,“ říká český velitel.

Pilotů-kapitánů, kteří jsou schopni samostatně plnit všechny úkoly na bitevních vrtulnících Mi-24 od hotovostí, přes střelby až po podporu vojsk není mnoho. Jejich počet se vejde do jedné desítky. O to více si Afghánci cení pomoci českých vojáků. „Pomoci, kterou nám čeští piloti a technici poskytují, si velmi vážíme. Spolupráce je s nimi výborná,“ říká major Patsoon Farmanullah, který v afghánské armádě působí jako pilot již 23 let a přesto je pro něho tento výcvik velmi důležitý a v mnohém nový. Jeho slova potvrzují i další přítomní piloti a uznale poplácávají českého velitele po ramenou.

Budoucnost bitevních vrtulníků Mi-24 v afghánské armádě je velkou otázkou. V současné době Afghánci disponují pouze devíti kusy, s jejichž provozem se počítá do roku 2016, kdy jim skončí životnost. Šest z nich pochází z daru České republiky. Oproti vrtulníkům Mi-17, kterých mají vzdušné síly nyní 29 a do budoucna plánují zvýšit jejich počet na téměř sedm desítek, je tak obnova této techniky stále otevřená. I od této skutečnosti se odvíjí přístup řady afghánských pilotů na tomto typu vrtulníku.

„Když jsou někteří opravdu dobří, přecházejí na vrtulníky Mi-17, nebo prezidentskou letku, která je daleko více preferována,“ povzdechne si podplukovník Pospíšil.

Armáda České republiky posílí na konci roku stávající jedenáctičlenný výcvikový tým o dalších devět specialistů – pilotů a příslušníků technického personálu vrtulníků Mi-17. Čeští vojáci se tak budou podílet na výcviku afghánského leteckého sboru na obou typech vrtulníku – bitevního Mi-24 a dopravního Mi-17.