Bez nich by to nešlo

Autor: kapitán Zdeněk Mikulka, kaplan a tiskový a informační důstojník 1. kontingentu AČR HELI UNIT ISAF

Mají-li vrtulníky 1. kontingentu AČR HELI UNIT létat a jednotlivé letecké i další odbornosti vykonávat svou specializovanou činnost, musí existovat ti, kteří jsou schopni jim k tomu vytvořit odpovídající podmínky a zázemí. Většinou je označujeme jedním slovem – logistika.

Před logistikou 1. kontingentu od počátku stál nelehký úkol. Vybudovat funkční zázemí nejen pro tento kontingent, ale také pro všechny následující. Znamenalo to navázat na úspěšné působení předsunutého odřadu, tzv. „Advance party“ a pokračovat dál. Na první pohled může takové zadání působit jednoduše, ale v kontextu místních podmínek tomu tak zdaleka není.

„Afghánská specifika“ ovlivňující práci logistiky se projevují především ve velmi omezených možnostech zajištění požadovaného materiálu a služeb přímo zde na základně Šarana a také díky složitosti dopravy materiálu dodávaného z České republiky.

V podmínkách, kdy se vše stavělo „od základové desky“, a stále se leccos teprve dokončuje, v situaci, kdy kontingent již plnohodnotně plní operační úkol, to často znamená hledat nové postupy založené například i na úzké spolupráci s americkým velením a logistikou základny Šarana.

Pod pojmem logistické zabezpečení kontingentu vrtulníkové jednotky se skrývá zajišťování velmi širokého spektra požadavků, počínaje zajištěním běžného života a chodu kontingentu v těch nejvšednějších věcech - od úklidu společných prostor, přes dopravu uvnitř základny a provoz prostředků pro zabezpečení letového provozu, až po náhradní díly pro leteckou techniku, leteckou i pozemní výzbroj a výstroj. Snažit se toto vše obsáhnout a zajistit v „afghánských“ podmínkách znamená mimo jiné pokoušet se někdy doslova o zázraky.

Jednotliví specialisté logistiky tak každý den prokazují své schopnosti, dovednosti, předchozí nabyté zkušenosti, spolu s ochotou doslova se porvat s problémy a překážkami. Příkladem může být vybudování komplexního skladového hospodářství, specifikace někdy dost netradičních požadavků vyplývajících z místních podmínek, jejich objednávání a sledování průběhu objednávek, vybudování zbrojního skladu (především pro leteckou výzbroj) a zabezpečení uložení poměrně významného množství munice, vytvoření automobilní dílny a prakticky „na koleně“ vytvoření funkčního systému údržby automobilní a zabezpečující techniky.

Snad nejlépe celou situaci charakterizují slova náčelníka logistiky 1. kontingentu podplukovníka Richarda Benkovského: „Z logistického hlediska jsme šli na „zelenou louku“ a řada věcí se musela začít řešit, či oproti původní představě měnit, až zde během plného provozu. To je úděl každého prvního kontingentu. Dnes již zajišťujeme materiál a služby pro ty, kteří přijdou po nás. Sešla se tu výborná parta schopných lidí, kteří umějí a chtějí pracovat, a to je naše nejcennější deviza.“

Samostatnou zmínku si zaslouží příslušníci dopravního družstva, družstva logistické podpory a družstva zabezpečení letového provozu. Rozdělení na tři samostatné skupiny je však pouze zdánlivé, protože v realitě místního života musí fungovat ve vzájemné propojenosti a u každého z nich se předpokládá, že umí zvládnout a zastat více rolí. Konkrétně zvládat provoz a údržbu více druhů techniky včetně speciálních nástaveb, například Landrovery pro přepravu osob a materiálu, Tatra T815 Capl 16 (automobilová cisterna pro plnění vrtulníků), T810, PV3S sloužící k „ohřevu“ vrtulníků, PV3S ve variantě pomocného elektrického agregátu k přezkušování a spouštění vrtulníku před letem, PV3S jako stanice k nabíjení a údržbě akumulátorů, traktor, vysokozdvižný vozík. To je jen základní výčet rozmanitých kolových prostředků, bez kterých by zde vrtulníky nemohly létat.

Všichni, kteří s nimi zacházejí, jsou příslušníky 23. základny vrtulníkového letectva, odkud mají bohaté praktické i profesní zkušenosti se všemi specifiky zabezpečování leteckého provozu. Mnozí z nich se účastnili i nasazení dopravních vrtulníků v předchozích misích. To, že zde všechny předchozí získané poznatky mohou přijít velmi vhod, potvrzuje i rotmistr Roman Konopčík, velitel družstva zabezpečení logistické podpory: „I přesto, že všichni máme bohatou praxi a hodně zkušeností, občas se dostáváme do situací, kdy musíme improvizovat a hledat netradiční způsoby jak uchovat techniku v provozuschopném stavu při omezeném opravárenském zázemí. Navíc při provozu ve vyšších nadmořských výškách a zvýšené prašnosti je potřeba častější údržba a ošetřování.“

Bez nich by to opravdu nešlo. Zaslouží si uznání, protože mají svůj na pohled nenápadný, ale o to důležitější podíl na tom, že 1. kontingent plní svůj operační úkol tak, jak je to od něj požadováno.