Životy vojáků i Afghánců zde mají stejnou cenu

Autor: Kateřina Lang

Major Tomáš Dušek pracuje jako velitel 4. polního chirurgického týmu v nemocnici na základně KAIA v Kábulu.

V současné době je lídrem nemocnice francouzská armáda. Jedenáct zdravotníků z České republiky zde pracuje jako přidružený tým spolu s dalšími koaličními partnery.

"Nacházíme se v nemocnici typu ROLE 3, což znamená, že poskytuje nejvyšší specializovanou péči na území Afghánistánu. Zabýváme se akutní nebo resuscitativní chirurgií, která zachraňuje životy. Setkáváme se zejména se střelnými a šrapnelovými poraněními, která mají na svědomí hlavně granátové útoky, nášlapné miny a podobně,“ vypráví své zkušenosti Dušek.

Nemocnice pro všechny

Tato nemocnice je primárně určena pro ošetřování příslušníků ISAF, afghánské armády a policie. Pravda je ale taková, že více jak polovinu pacientů tvoři civilisté. Důvodem je podle velitele Duška nedostatek vlastní lékařské péče v oblasti. „Jsme jediná spádová nemocnice poskytující vysoce odbornou péči v různým oborech jako je oční lékařství, ortopedie, neurologie a podobně.“

Nejvíce dávají lékařům zabrat zranění, která způsobil výbuch nástražného zařízení, zásah šrapnelem a další úrazy, které připomínají, že za zdmi základny se doopravdy válčí. Taková zranění tady tvoří až padesát procent všech případů. Čeští zdravotníci se specializují hlavně na poranění hrudníku, břicha a měkkých tkání. Výjimkou nebývá ani hromadný příjem zraněných. „Není to ani měsíc, co došlo k útoku na vedlejší základnu. Přivezli nám několik zraněných najednou a někteří byli zraněni velmi těžce. Našemu týmu se například podařilo zachránit život členu nepálské ochranky,“ vzpomíná na celou událost zdravotní „sestra“ praporčík Tomáš J.

Když si děti nemají s čím hrát

Mezi pacienty s vážnými zraněními se nachází mnoho malých dětí. Popálená tělíčka a amputované končetiny nejsou žádnou vyjímkou. Díky velké chudobě si děti hrají s tím, co venku najdou. Nezřídka jsou to právě miny a granáty. Právě touha po hře je pak stojí život nebo doživotní handicap.

„Díky své práci v hradecké nemocnici mám dost zkušeností s urgentní chirurgií. Každopádně spektrum pacientů je v České republice úplně jiné. Doma řešíme hlavně dopravní nehody, pády a podobně. Tady naopak převládají střelná poranění, která jsou v hradeckém regionu opravdu vzácná,“ dodává lékař.

Komunikace bývá často složitá

Ošetřovat afghánské obyvatele není pro české lékaře úplně jednoduché. „Občas máme problém v komunikaci, protože mnoho z nich nerozumí jiné řeči než své vlastní a mluvit anglicky nám nestačí. Naštěstí zde v nemocnici působí i několik afghánských lékařů a ti nám často pomáhají jako tlumočníci. Navíc všichni jsme se časem naučili pár základních slovíček, abychom si s místními rozuměli alespoň v oblasti medicíny. Už se umím zeptat co je bolí,“ usmívá se Dušek.