Výcvik afghánských pilotů

Autor: kapitán Jiří Zedníček

Česká jednotka AAT (Air Advisory Team), složená z kbelských a náměšťských vrtulníkářů, je v rámci 438. letky amerického letectva (AEAS - Air Expeditionary Advisory Squadron), ve které je začleněná, zodpovědná za výcvik pilotů 377. letky Vzdušného sboru Afghánské národní armády (ANA Air Corps ).

Základní výcvik probíhá na základně ve městě Shindand na západě Afghánistánu. V Kábulu pak probíhá udržovací a zdokonalovací výcvik. V rámci tohoto výcviku provádějí čeští vrtulníkáři zejména výcvikové a přezkušovací lety na obnovu a udržení kvalifikace, dále například výcvikové lety ve formaci nebo při zásobování sborů pozemních sil ANA. Při výcviku je hojně využíván nový trenažér Mi-17 slovenské výroby, na kterém tráví naši piloti spolu s afghánskými kolegy desítky hodin týdně.

„Na trenažéru nacvičují do detailu plánované výcvikové lety, autorotaci při vysazení motorů, nouzové postupy přistání za ztížených podmínek nebo při řešení různých závad na stroji,“ popisuje práci svých podřízených velitel jednotky podplukovník Jaroslav Falta a dodává: „Jedním z našich cílů je připravit afghánské instruktory tak, aby mohli cvičit sami sebe a afghánské zalétávací piloty, kteří budou moci provádět zkušební lety s vrtulníky po opravách a údržbových pracích.“

Mezi afghánskými piloty lze nalézt jak pamětníky a zkušené veterány, kteří se učili létat ještě v dobách Sovětského svazu a často létali i ve službách následujících režimů, tak i úplné začátečníky, kteří byli vycvičeni ve Spojených státech i v Centru leteckého výcviku v Pardubicích.

„Mezi našimi svěřenci jsou zkušení kapitáni připravení na instruktorskou činnost, ale i začátečníci, u kterých je nutno pilovat základní manévry pilotáže vrtulníku, například lety ve formaci. Činnost ztěžuje fakt, že mnozí nehovoří anglicky a například i v trenažéru, při nácviku krizových situací, kdy jde o vteřiny, musíme využívat tlumočníka. Někteří starší hovoří rusky, což využíváme,“ popisuje průběh a složitost výcviku další z kbelských pilotů major Vladimír V.

Čeští pozemní technici, kteří mentorují afghánské mechaniky při předletových, poletových a předběžných přípravách, se snaží pomáhat při vytváření systému údržby a kontroly technických prací, který je naprosto nezbytný pro spolehlivé a bezpečné provozování letecké techniky.

Přestože čeští vrtulníkáři musejí umět pracovat v kulturně i klimaticky zcela odlišném prostředí, přistupují ke své práci s klidem. „Vrtulník se řídí všude stejně. My tu nejsme proto, abychom Afghánce poučovali či kárali, ale abychom s nimi sdíleli zkušenosti s respektem a pochopením. Myslím, že náš přístup je znát a naše vztahy s afghánskými kolegy jsou korektní, řekl bych často až nadstandardní a přátelské,“ uvádí velitel skupiny Mi-35 kapitán Martin D.

Úspěšnost práce českých vrtulníkářů dokládají časté projevy uznání ze strany amerických kolegů i velení, které na ně v mnohých situacích spoléhá, často jako na poslední instanci. „Když si naši technici nevědí se závadou rady, jdou vždy za českými chlapci. Jsou skvělí a mají spoustu zkušeností,“ potvrdil mi americký zaměstnanec James G. v trenažérovém centru na výcvikové základně v Kábulu. Je příjemné slyšet spontánní slova chvály na naše vojáky. Je vidět, že jsou odborníky na pravém místě a jejich práce zanechává při zahraničním nasazení výraznou a trvalou stopu.