Vážím si vaší profesionality

Autor: kapitán Vlastimil Schlinger, styčný důstojník polního chirurgického týmu

Uběhly pouze dva měsíce od zahájení činnosti 1. českého polního chirurgického týmu a již se může pyšnit oceněním nejvyšší kvality.

Tato pocta celému českému týmu vzešla z úst velitele francouzské vojenské nemocnice plukovníka Bernarda Guennoca, který se svými kolegy v bílém plášti a zabezpečujícím personálem na základně KAIA v Afghánistánu končí a vrací se dne 11. dubna po více než tříměsíční misi zpět do své domovské nemocnice v jihofrancouzském Toulonu. Nicméně čeští lékaři a zdravotníci zde zůstávají a budou se moci o své bohaté zkušenosti podělit s novými kolegy.

Plukovníka Guennoca střídá v jeho velitelském křesle kardiolog, brigádní generál Jaques Monsegu. Ten převzal dne 9. dubna při slavnostním ceremoniálu „zlatý klíč“ od nemocnice s přesvědčením, že se svým novým, téměř stočlenným týmem naváže na vynikající práci svého předchůdce.

Doktoru Guennocovi jsem stihl pár hodin před jeho odletem položit několik otázek.

Jak byste popsal rozdíl mezi prací v mírovém životě a tou, kterou provádíte zde v Kábulu?

Ten rozdíl je naprosto diametrální. V Toulonu pracuji jako primář dermatologického oddělení vojenské nemocnice (Hôpital d´Instruction des Armée). Kromě své praxe mám na starosti i následné vzdělávání vojenských lékařů. Kábulskou nemocnici jsem naopak řídil celou. Jako velitel a zároveň hlavní lékař jsem musel pracovat především jako manažer a spíše než svému oboru jsem se věnoval koordinaci chodu celé nemocnice. Nicméně mohl jsem se opřít o zkušené spolupracovníky, z nichž mnozí prošli více než čtyřmi misemi. To mi moji práci zde velmi usnadnilo.

Druhá, neméně důležitá role byla udržovat dobré vztahy nejen s místními autoritami, ale také s řediteli vojenské a civilní nemocnice v Kábulu.

Kterými misemi jste dosud prošel?

Hned po absolvování vojenské lékařské fakulty v Bordeaux jsem začal sloužit jako řadový lékař na ponorce. S tou jsem během několika let procestoval pořádný kus světa. Nicméně pak jsem zatoužil po pevnině a v roce 2002 jsem využil možnost sloužit v misi v kosovské Mitrovici. V roce 2006 jsem poprvé navštívil Afghánistán, to však nebylo na základně KAIA, ale ve Warehousu (vojenská základna v Kábulu).

V posledních dvou letech jsem včetně této vystřídal tři mise. Nejdříve jsem se vrátil do Kosova do Plané u Mitrovice, poté jsem s malou přestávkou pokračoval v Džibuti, v malé zemi ve východní Africe, a nyní opět v Afghánistánu.

Ačkoliv v polních podmínkách, přesto v „kamenném“ provedení. Jak se vám líbí zcela nová nemocnice?

Na této nemocnici obdivuji její systematické uspořádání. Má dva autonomní vchody, jeden je určen pro pacienty, kteří vyžadují běžné ambulantní vyšetření, a druhý slouží pro urgentní příjem. Ten je vybaven nejmodernějšími přístroji určenými ke stabilizaci životních funkcí pacienta.

Hned za rohem je „cétéčko“ (počítačový tomograf) a o pár metrů dál biochemická a hematologická laboratoř. Vše nezbytné je tedy po ruce. Těžce zraněný pacient tak může po úplném vyšetření a zajištění vitálních funkcí putovat přímo na jeden ze tří operačních sálů. Na ty pak bezprostředně navazuje jednotka intenzivní péče, kde je pacient monitorován 24 hodin denně. V případě, že se jednalo o jednodušší operační zákrok, pacient zde pouze „dospí“ (probudí se z narkózy) a je přesunut na oddělení dočasné hospitalizace.

Další důležitou součástí této nemocnice je i její technické zázemí, kde je výrobna lékařského kyslíku, úpravna vody a elektrický generátor. Bez všech těchto médií bychom naši práci dělat nemohli.

Které národní týmy jsou součástí vašeho kontingentu a jak se vám spolupracuje s českými kolegy?

Naše polní nemocnice již několik let spolupracuje se zahraničními týmy, které doplňují náš personál. Ať to bylo ve Warehousu, tak i zde v kamenné nemocnici. Pokud si dobře pamatuji, tak zde pracovaly týmy z Maďarska, Německa, Bulharska a nyní je to i váš polní chirurgický tým.

Integrace českého týmu do našeho francouzského byla nezvykle rychlá. Hned třetí den po vašem příjezdu nastala naléhavá situace, která vyžadovala zapojit všechny chirurgické týmy. A musím uznat, že český tým si vedl opravdu skvěle. Ostatně výbornou úroveň prokazuje stále. Díky jejich praktickým schopnostem a jazykové výbavě je možné kombinovat jednotlivé členy s francouzskými kolegy a vytvářet tak akceschopné týmy.

Co vás čeká po návratu do rodné Francie a jak zúročíte zde získané zkušenosti?

Hned po příjezdu navštívím své oddělení, abych pozdravil kolegy a poté budu čerpat část letošní dovolené. Budu se věnovat své rodině, která mě čtvrt roku neviděla. Těším se také na zahrádku okolo domu, která mi vždy pomáhá relaxovat a nabrat potřebných sil do další práce.