Vánoční svátky na Shanku

Autor: nadporučík Radek Hampl, základna Shank

Vánoční svátky, zvláštní období klidu a pohody, které máme ve zvyku trávit se svými nejbližšími a společně s nimi si užívat ty výjimečné chvíle roku. Ne všem je to však dopřáno.

Mezi ty, kteří nemohli letošní svátky strávit v kruhu rodinném, patřilo i 261 příslušníků 6. jednotky provinčního rekonstrukčního týmu, kteří slouží na americké základně Shank ve východoafghánské provincii Lógar, vzdálené šedesát kilometrů jižně od hlavního města Kábul.

Od domova nás dělí 4500 kilometrů, v misi strávíme šest měsíců. Do Afghánistánu jsme přiletěli v srpnu letošního roku, domů se vrátíme v únoru. Letošní Vánoce pro nás byly pracovní a daleko od domova. Přesto jsme se však snažili toto sváteční období prožít jinak než při běžném plnění služebních úkolů. A výrazně nám v tom napomohli naši blízcí, kolegové i nadřízení. Již v polovině prosince všichni vojáci obdrželi přilepšení k sice pestré, ale stále se opakující stravě, v podobě domácích produktů, kterými americká kuchyně nedisponuje – poctivá káva, čokolády, oplatky, utopenci i české nealkoholické pivo.

O další překvapení se postarali naši rodinní příslušníci. Díky iniciativě velení 7. mechanizované brigády v Hranicích se podařilo do Afghánistánu krátce před Vánocemi dopravit balíčky z domova. Zásilky s vánočním cukrovím, perníčky, oříšky, salámy a dalšími dobrotami, přímo podle chuti každého vojáka, obsahovaly i pár řádků od našich milovaných doma. Protože se tuto akci podařilo celkem utajit, o to větší radost vojákům udělala.

Milé dárky v podobě vánočního cukroví, vitamínů, CD s vánoční hudbou a dalších drobností přivezl při své předvánoční návštěvě i náčelník Generálního štábu armádní generál Vlastimil Picek. Na slavnostním nástupu vojákům nejen poděkoval za dosavadní plnění úkolů a popřál klidné Vánoce, ale společně se svou delegací vojákům předal i medaile Severoatlantické aliance “Non article five“.

Afghánské počasí moc vánočně nevypadalo, a tak jsme se snažili slavnostní atmosféru alespoň trochu přiblížit. Řada ubytovacích buněk i kanceláří byla zkrášlena vánočními motivy, knihovně pak vévodil pravý vánoční stromek z moravských lesů, zaslaný velitelem 7. brigády a ozdobený přičinlivýma rukama ochotných lidí. Výzdobu doplňovaly i obrázky, skořápkové lodičky a také voňavé, lahodné perníčky, což nám jako milou pozornost zaslaly děti ze Základní školy v Heřmanicích u Oder.

Tato jediná kulturní místnost se tak, i díky charismatické osobnosti kaplana Jaroslava Knichala, stala centrem svátečních dnů. Vojáci si přicházeli nejen vypůjčit filmy či knihy, ale také posedět, popovídat, zavzpomínat na domov. „Marně hledám nějakou českou pohádku,“ stěžoval si den před Štědrým večerem praporčík Jiří Š., který přišel příliš pozdě. Pohádky a české filmy byly hlavním tematickým žánrem promítaným v těchto dnech.

Ani Vánoce však nemohly přerušit plnění operačního úkolu. „Všichni civilní experti tráví vánoční a novoroční svátky doma, což nám v tomto období trochu odlehčilo,“ říká náčelník štábu podplukovník Jan Z.. „Proto jsme přímo na tři sváteční dny nemuseli naplánovat žádnou patrolu. Avšak před a mezi svátky pravidelně do našeho prostoru odpovědnosti vyjíždíme. Jedná se hlavně o patroly k projektům skupiny civilně vojenské spolupráce. Mimo to i během vánočních svátků plníme řadu dalších povinností,“ dodává náčelník štábu.

A tak i na Štědrý den vyjížděla skupina pyrotechniků s americkou patrolou ke kontrole afghánských komunikací. Přerušen nebyl ani výcvik nových afghánských policistů, který realizuje oddělení Vojenské policie, 25. prosince potom začal několikadenní kurz řízení vozidla MAXXPRO, naši vojáci se podílejí i na stejném kurzu pro příslušníky 1. OMLT.

Samozřejmostí byly i nepřetržité dvanáctihodinové služby - četa bojové podpory na strážních věžích hlídala základnu, na stanovišti byli i takzvaní „Duty Officer“. Střídání skupiny vysílané do distriktu Kherwar, kde se spolu s koaličními partnery podílejí na rekonstrukční činnosti a zabezpečují trvalou přítomnost v tomto okrese provincie, vyšlo zrovna na 26. prosince.

„Bohužel podmínky na základně Shank neumožňují, abychom uspořádali společnou štědrovečerní večeři ani nějakou jinou společnou akci pro všechny příslušníky jednotky,“ smutně konstatuje velitel podplukovník Ctirad Gazda. „Je mi to líto, snažili jsme se u amerických partnerů zabezpečit vyčlenění jídelny, ale z kapacitních důvodů to nevyšlo.“

Štědrý večer i další volné sváteční dny tak měly mnoho podob. Hned ráno 24. prosince se velení 6. jednotky PRT vrtulníky vypravilo na odloučené stanoviště v Khervaru, aby zde sloužící skupině vojáků popřálo klidné Vánoce. Odpoledne potom obešli i vojáky ve službách na Shanku. Většina lidí pak na Štědrý den odpočívala, pravidelní návštěvníci posilovny však nevynechali ani dnes.

Jídelní menu toho dne bylo stejné jako každý pátek, takže ryba a bramborový salát nás bude čekat až doma. Večer se skupinky vojáků sešly, aby dodržely tradici Vánoc. Někteří si popovídali nebo se společně podívali na pohádku a došlo také na rozdávání dárků. Jiní hráli karty či společenské hry, další dali přednost samotě.

Telefonní přístroje a internet však byly po celý den v plné permanenci. Řada vojáků nevynechala ani půlnoční bohoslužbu. Pětadvacátého prosince pak po celý den probíhal mezinárodní fotbalový turnaj, na který se podařilo zajistit malou betonovou plochu, využívanou k opravě techniky. Vánoční atmosféru prožíval každý jinak.

„Je mi líto, že nemohu být se svými dětmi, kterým je 3 a 5 let, u vánočního stromečku. Už jsem s nimi mluvil telefonem, moc se na večer těší. Letos budu ochuzen o pohled na jejich radost. Domluvil jsem se s manželkou, že hned po rozbalení dárků jim ještě jednou zavolám a že mi taky pošle fotky,“ říká rotmistr Pavel K. „Já se spíše snažím Vánoce nevnímat,“ řekl v rozhovoru s velitelem příslušník skupiny v Kherwaru rotný Filip. V.: „Vlastní rodinu nemám, a tak je snazší si nepřipouštět, že nějaké svátky jsou.“

Na jedné ze strážních věží hlídali základnu i praporčík Ondřej L. a nadrotmistr Martin B. „Je to pro nás služba jako každá jiná,“ shodli se svorně: „Za ty čtyři měsíce, co se zde pravidelně střídáme, to už ani jinak vnímat nemůžeme. Ještě jsme na tom dobře, protože noční služba, která nás střídá, bude díky časovému posunu nastupovat zrovna v době, kdy doma zasedají ke štědrovečerní večeři.“