Ten umí to a ten zas tohle…

Autor: Úkolové uskupení

V Kábulu, hlavním městě Afghánistánu, v sestavě českého Národního podpůrného prvku (NSE), působí Skupina ochrany a doprovodů mezinárodně nazývaná CPT (Close Protection team). Tato jednotka je složená z příslušníků Vojenské policie a má za úkol zajišťovat přepravu osob při výjezdech mimo základnu. Na otázky kaplana kapitána Davida Tomčíka odpovídal její velitel nadporučík Tomáš Procházka.

Mohl byste představit vaší jednotku?

Celkově jsme složeni ze dvou útvarů a většina našich příslušníků se osobní ochranou zabývá i v České republice, takže zkušenosti rozhodně nechybí.

Jak dlouho zde působíte?

Operační úkol jsme převzali zhruba v polovině června letošního roku.

Koho nejčastěji přepravujete, chráníte?

To je různé, záleží na zadání úkolu. Přepravujeme nejen naše vojáky, kteří zde v Kábulu zajišťují věci důležité pro činnost všech českých jednotek působících na území Afghánistánu, ale také civilní experty PRT (Provintion Reconstruction Team). Dále pak zajišťujeme osobní ochranu velitele Úkolového uskupení a osobní ochranu různých návštěv.

Vypadá to, že se nenudíte?

To rozhodně ne! Za těch pár měsíců naší činnosti máme za sebou přes 300 výjezdů mimo základnu a najeto více než 17 000 km. Kromě toho pravidelně organizujeme výcvik pro příslušníky NSE, kteří s námi opouštějí bezpečí základny. Zhruba dvakrát měsíčně využíváme střelnici místních ozbrojených sil, kde cvičíme nejen mířenou střelbu, ale provádíme i nácvik řešení různých situací, ke kterým by během naší práce mohlo dojít. Nejde jen o případy napadení během ochrany, ale třeba i o výměnu proraženého kola v nepřátelském prostředí a podobně. Přibližně jednou týdně provádíme údržbu vozidel, bez ní bychom ve zdejších klimatických podmínkách brzy „dojezdili“. Takže, jak vidíte, o nudě se rozhodně mluvit nedá.

Jak probíhala vaše příprava na misi?

Trvala několik týdnů, během kterých jsme prošli nejen střeleckou a taktickou, ale samozřejmě i zdravotní, spojovací, topografickou, zpravodajskou a právní přípravou. Zúčastnili jsme se různých odborných kurzů, v jejichž rámci jsme se mohli seznámit i s ostatními příslušníky Úkolového uskupení, které jsme jak teoreticky, tak i praktickou ukázkou seznámili s povahou naší práce. Odbornou část jsme si zajišťovali sami, ale to vyplývá ze specifik naší práce. Několik dní jsme dokonce ve VVP Boletice cvičili činnost na základně se vším všudy. Bydleli jsme v uzavřeném objektu, základně. Pokud jsme vyjížděli ven, tak za stejných podmínek jako zde v Kábulu, to znamená výzbroj, výstroj, radiokomunikace… Nechyběla ani činnost v rámci nočních raketových útoků. Zkrátka jsme se snažili výcvik co nejvíce přiblížit realitě. Teprve tady jsme ocenili náročnost našeho úsilí v přípravě. Rozhodně se to vyplatilo.

Je v Kábulu nebezpečno?

Z hlediska celkové situace v Afghánistánu je tu relativně bezpečno, ale to neznamená, že by zde nedocházelo k nejrůznějším útokům. Nejde ani tak o přímou střelbu jako v oblastech mimo město, ale spíše o nejrůznější formy IED (Improvised Explosive Device).

Mluvil jste o údržbě vozidel, můžete prozradit, jaká vozidla pro svoji práci využíváte a jak jste s nimi spokojeni?

Není tajemstvím, že používáme pancéřové Toyoty LC. Myslím, že jsou pro naši práci absolutně vyhovující. Vždyť 90 % všech vozidel, která můžete v Kábulu potkat, jsou právě Toyoty, tím samozřejmě nechci tvrdit, že jsme pro místní obyvatele neviditelní. Jsou to auta, která mají ve zdejších podmínkách (stav silnic, prašnost, klimatické podmínky) obrovskou výdrž. Samozřejmě musí mít i pravidelný servis.

Myslíte v nějakém místním servisu?

Přesně tak, to nám zajišťuje české NSE. Stejně tak jako další logistické věci. Musím uznat, že po tolika letech, kdy se pohybuji v českých ozbrojených silách, jsem konečně poznal, že když se chce, tak to jde. Skutečně, příslušníci českého NSE dělají vše pro to, aby nás dokázali zabezpečit. A nemluvím jen o údržbě vozidel, jedná se i o dovybavení materiálem vzhledem k potřebám, které vyvstaly během plnění operačního úkolu. Stejně tak práce skladníků a kluků, kteří jsou na dílně, je zde výborná. Vyrobili nám bezvadné terče, zkvalitnili ubytování, a tak dále. Platí zde ono pověstné Werichovo: „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc!“