
Radomíra R. jako člen 3. PCHT při práci na oddělení urgentního příjmu (MTF ROLE 3 KAIA, 3. PCHT)
Obrázek x z y
Dalším členem 3. polního chirurgického týmu, který je v afghánském Kábulu součástí francouzské vojenské nemocnice, je praporčice Radomíra R.
V Afghánistánu je Radomíra R. potřetí. Na kterou z těchto misí vzpomíná nejraději?
"Současný pobyt je samozřejmě ze všech misí z pohledu zázemí nejluxusnější. Kontakt s domovem je prakticky neomezený, což všichni kvitují s povděkem. Pobyt na základně South (na druhé straně ranveje) měl však své neopakovatelné kouzlo. Základna byla směsicí různě poskládaných kontejnerů vytvářejících až pitoreskní zákoutí. Ve volných chvílích bylo možné jít na vyhlídku a sledovat letadla – ta velká vojenská obdivuji, jak se vůbec udrží ve vzduchu?" ptá se.
Jak se vyrovnala s různou formou práce na operačních sálech v této misi?
Francouzský model vyžaduje větší kompetence nelékařského personálu, říká. "Zprvu nám to činilo trošku obtíže, protože nejsme na takový způsob zvyklí, a bylo to také předmětem různých diskuzí. Nakonec jsme se ale dohodli a přijali francouzský model. Když se na to dívám zpětně, nebylo by vůbec od věci zavést ho i u nás doma, protože lékařů je stále méně."
Radomíra R. po ukončení střední zdravotnické školy v Hradci Králové začala pracovat ve zdejší fakultní nemocnici. Již od počátku své profesní kariéry se netajila svým zájmem o urgentní medicínu a obory spojené s intenzivní péčí. Proto hned po nástupní praxi nastoupila jako zdravotní sestra na anesteziologicko-resuscitační oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Jako správný patriot zůstala hradeckému regionu věrná i během své další kariéry. Podobně jako u dalších kolegyň a kolegů, i ji zastihly první zprávy o možnosti vycestovat v rámci zahraniční mise na počátku 21. století. Radka R. po zralé úvaze a zvážení všech alternativ vstoupila v roce 2005 do zdravotnické služby AČR. Jak dnes vzpomíná, při rozboru všech pro a proti převážily možnosti získání nových zkušeností právě z ošetřování zraněných pacientů se střelnými a střepinovými poraněními a vůbec z intenzívní medicíny v mimořádných podmínkách. Těch se jí bohatě dostalo během následujících misí – v roce 2005 byla členkou zdravotnického týmu polní nemocnice v Pákistánu, který působil jako humanitární mise v oblasti postižené zničujícím zemětřesením. V roce 2007 a 2008 byla na pozici sestry anesteziologicko-resuscitačního oddělení polní nemocnice na základně KAIA South v Afghánistánu a nyní je členkou 3. polního chirurgického týmu MTF ROLE 3 KAIA.
Pracuje zejména na operačních sálech a v začátcích svého působení v tomto zařízení pod francouzským velením se musela vyrovnat s některými specifiky. Francouzský model se opírá o zvýšené kompetence nelékařského personálu během vedení anestezie. Tento model v ČR není zaveden, nicméně po krátkém období ujasnění si kompetencí byl tento systém akceptován a Radomíra se stala respektovaným členem týmu. Na tom mají nepochybně zásluhu dlouholeté zkušenosti z odborné praxe, kterou vykonávala jako anesteziologická sestra na operačních sálech FN Hradec Králové, posléze jako oblastní sestra Záchranné služby Královéhradeckého kraje. Dalo by se podotknout, že jistého stresu, i když pozitivního, už bylo ve vztahu k urgentní medicíně pro Radku R. dost. To bychom se však hluboce mýlili, protože v současné době vykonává odbornou praxi na Oddělení urgentního příjmu FN Hradec Králové.