Představujeme: 10. polní chirurgický tým Kábul

Autor: kapitán Marek Maxim Švancara

V pořadí již desátý polní chirurgický tým (PCHT) působí v Kábulu od února do června letošního roku. Tvoří ho personál pražské ÚVN a brněnské vojenské nemocnice a také 6. a 7. polní nemocnice z Hradce Králové. Příslušníky týmu jsou odborníci s bohatou praxí ze zahraničních operací v Kuvajtu, na Balkáně, v Iráku a opakovaně v Afghánistánu. Někteří byli vysláni v souvislosti s ničivými zemětřeseními do Pakistánu, Albánie nebo Turecka.

Od února 2014 byla operační schopnost polní nemocnice v Kábulu snížena o jeden stupeň na „Role 2E“, což souvisí s předáním tohoto zařízení od francouzské armády jejich americkým kolegům. Oficiálně se tím zúžila šíře poskytované péče a počet francouzského personálu klesl o polovinu. Velitel českého týmu podplukovník Josef Roubal vysvětluje, co změna přinesla českým lékařům a zdravotníkům: „Množství pacientů je stejné, ale Francouzů je jen polovina. Pro nás to tedy znamená značné navýšení počtu služeb, zákroků i hodin v pohotovosti.“

Desátý polní chirurgický tým má z odborného hlediska velmi pestré zastoupení. Je zde ortoped-traumatolog, všeobecný chirurg, anesteziolog-intenzivista a všeobecný lékař. Zdravotnický personál tvoří jedna sálová a jedna anesteziologická sestra, dva zdravotničtí záchranáři, jedna rentgenová a jedna biochemická laborantka a dva řidiči záchranáři. Tým doplňuje styčný důstojník (MEDOPS), který se podílí na fungování nemocničního dispečinku. „Takto široké spektrum odborností jsme v tak malém týmu zřejmě ještě neměli, především laborantky vyrazily s polním chirurgickým týmem poprvé,“ líčí kapitán Petr P., specialista v oblasti MEDOPS, který prakticky pečuje o celý český tým.

Major Radek U., který v Kábulu působí jako anesteziolog-intenzivista, ukázal své schopnosti při zákrocích u obětí útoků z hotelu Serena nebo při resuscitaci kojence po nouzovém přistání letadla na kábulském letišti. Také mu byla svěřena péče o francouzské občany, což se považuje ve francouzské nemocnici za velkou čest. „Mezi naše úkoly spadá zdravotnické zabezpečení vlastních jednotek, vojáků ISAF i místních afghánských bezpečnostních sil. Poskytujeme jim chirurgickou a dále intenzivní péči na jednotce intenzivní péče, ale podílíme se i na ambulantních ošetřeních,“ objasňuje major Radek U. V případě nutnosti je poskytována také první pomoc a řeší se krizové situace při hromadném příjmu raněných (tzv. MASCAL). Polní nemocnice v Kábulu řeší také dálkovou leteckou přepravu pacientů zpět do jejich zemí, takzvaný STRATEVAC, tedy strategická evakuace.

Laborantka z biochemického pracoviště praporčice Radka K. považuje za stěžejní pro svou funkci stáž, které se zúčastnila před nasazením v Kábulu: „Téměř ihned po příjezdu do mise bylo možné nastoupit do laboratoře, právě díky obeznámenosti s podmínkami a úkoly, kterém mě čekaly. V ČR je úplně jiný přístup k organizaci prací v laboratořích. To, co u nás dělají lékaři, má v kábulské polní nemocnici na starosti laborant, proto jsou nároky vysoké. Navíc zde jeden laborant zastává funkci ve čtyřech typech laboratoří najednou, včetně mikrobiologické, což je specifikum francouzského zdravotnictví."

Někteří z 10. týmu jsou zde v Kábulu v misi poprvé. Patří mezi ně i zdravotní záchranářka praporčice Adéla S. V místní polní nemocnici slouží na pohotovosti, doma v republice působí na kardiologické JIP. „Spektrum pacientů je zde mnohem širší – od válečných poranění i závažných úrazů až po interní a infekční onemocnění,“ popisuje nové zkušenosti Adéla. V Kábulu skvěle zužitkovala své jazykové schopnosti a v mezinárodním kolektivu je oblíbená pro svou komunikativnost a vstřícnost. Zahraniční operace ji naopak přinese rozšíření odborných zkušeností a obzoru.