
Spolupráci s francouzským kolegou na oddělení primární péče si František P. pochvaluje.
Obrázek x z y
Když tento článek vznikal, bylo krátce po Vánocích. Jak nadporučík František P., lékař 3. polního chirurgického týmu, trávil své první svátky v zahraniční misi?
„Samozřejmě jsem byl zvědavý, jak vánoční svátky v takovém prostředí probíhají. Pocházím z Moravy, kde je dodržování tradic přirozené. Kapr se salátem k večeři sice nebyl, ale měli jsme možnost navštívit bohuslužby celebrované naším kaplanem v nově zbudovaném svatostánku,“ prozrazuje a vzápětí s úsměvem dodává: „Ale na druhou stranu musím přiznat, že nás úspěšně minul předvánoční stres, nikdo mi nepřejížděl vozíkem v přeplněném obchoďáku přes nohy a nemusel jsem řešit, kam zaparkovat auto v ucpaném městě.“
Nadporučík František P. patří k nejmladším členům českého zdravotnického týmu v MTF ROLE 3 KAIA. V době svých gymnaziálních studií v Uherském Hradišti se rozhodl pro dráhu vojenského lékaře a po úspěšném studiu a absolvování Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové a současně Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové nastoupil dráhu všeobecného lékaře ve Vojenské nemocnici v Brně. Kromě svých každodenních povinností praktického lékaře se již od začátku své medicínské kariéry intenzívně zajímal o problematiku vnitřního lékařství, což se pro jeho nynější působení ve vojenské misi ukázalo být cennou devizou.
V rámci svého působení na pozici praktického lékaře se rychle začlenil do mezinárodního týmu zdravotnického personálu ambulantních provozů a postupně se stal, společně se svým francouzským kolegou působícím na stejné pozici, oporou primární péče celé polní nemocnice. Lékařské znalosti a dovednosti uplatňuje v každodenní péči a to jak o vojáky spojeneckých sil ISAF tak o afghánské pacienty. Přes své faktické i medicínské mládí prokázal hluboké znalosti moderní medicíny, které v kontaktu s často exotickými chorobami afghánských obyvatel, dále intenzívně prohlubuje. Jednou z jeho klíčových vlastností se zde ukázala být schopnost přirozené empatie a z toho vyplývajícího citlivého vnímání obtíží a potřeb svých pacientů.
V lékařské praxi uplatňované v mnohonárodnostním a multikulturním prostředí mu významně pomáhá jeho dobrá znalosti angličtiny, kterou zde navíc obohatil o základní znalosti jazyků dárí a paštů a to mu značně usnadňuje komunikaci s afghánskými pacienty. I proto je Afghánci respektován a rovněž tím přispívá k pozitivnímu vnímaní českých zdravotníků jako celku. V dlouhé historii působení příslušníků Zdravotnické služby AČR v zahraničních misích nebývalo obvyklé, že by mladí lékaři působili na tak zodpovědných pozicích jako nadporučík František P., ten však prokázal, že v jeho případě šlo o šťastnou volbu a svou činností tak ukazuje cestu svým vrstevníkům, mladým vojenským lékařům.