Důležitá je podpora všech jednotek AČR v operaci ISAF

Autor: nadpraporčík Robert Plzák

Nad vrcholky hor, které obklopují hlavní město Afghánistánu Kábul, se pomalu objevuje slunce a teplota již v tuto dobu dosahuje téměř 25 stupňů Celsia. Během dne se vyšplhá až ke čtyřicítce. Ostré slunce začíná osvětlovat budovy základny, která se probouzí do dalšího rušného dne.

Pro velitelství úkolového uskupení a národní podpůrný prvek to znamená další den práce, kdy zabezpečují jednotky Armády České republiky v misi ISAF. NSE není sice jednotka s bojovým či mentorovacím úkolem, nicméně úloha této jednotky je nezastupitelná, a to zejména v komplexní logistické podpoře.

Skupina českých vojáků s několika náklaďáky tedy již netrpělivě čeká na takzvaném catu, což je plocha, kde se manipuluje s tím, co je potřeba naložit, a vyhlíží nákladní letoun IL – 76. V něm jsou kontejnery pro české vojáky. „Iljušin“ přistává na plochu, družstvo skladníků nasedá do aut a vyčkává, až bude stroj navedený na parkovací pozici a piloti vypnou motory. V tu chvíli skupinka tří tatrovek vyráží přesně stanovenou trasou přes letištní plochu. Celý tento proces řídí čeští „dopraváci“, tak se tu říká příslušníkům českého NSE, kteří organizují leteckou přepravu na území Afghánistánu.

Praporčík Ondřej V. přijíždí k letadlu, kde vyřizuje nezbytné formality s kapitánem. Zbytek osádky mezitím otevírá nákladový prostor a vykládka může začít. Dnes to není jen vyložení kontejnerů, na palubu letounu je nutné dostat i náklad mířící zpět do České republiky, mimo jiné i dvě vozidla P-V3S. Na to má osádka a družstvo skladníků podle plánu pouhé dvě hodiny. Tatry odvážejí materiál na kontejnerovou plochu, kde je pak následně roztříděn a dále distribuován konkrétním jednotkám. Přichází okamžik, kdy dává takzvaný „load master“ povel k nakládce. „Véesky“ jsou již připravené za letadlem a řidiči čekají na pokyn, aby najeli do nákladového prostoru. První auto pomalu přijíždí k nájezdové rampě a pokračuje na palubu Iljušinu. Je nutné, aby řidiči pozorně sledovali „load mastra“, protože auta jsou o pouhých pár centimetrů nižší a užší než útroby nákladního letadla.

Začínají přípravy na odlet. Zdvihnutí nakládací rampy, uzavření trupu, poslední kontrola podvozku a nezbytné vyřízení formalit spojených s přepravovaným nákladem – pro osádku a českého „dopraváka“ rutina. Nakonec přání šťastného letu a praporčík Ondřej V. jako poslední odjíždí z parkovací plochy.