Dopisy z Kábulu (1)
Obrázek x z y
Nadporučík Petr Šabaka strávil v roce 2008 čtyři měsíce v afghánském Kábulu, kde působil jako kaplan polní nemocnice. O nesnadném životě vojáků na misi v zahraničí napsal svým přátelům a známým desítky dopisů. Část z nich nyní vyšla knižně pod názvem Dopisy z Kábulu.
Petra Šabaku, který je kaplanem vojenské střední školy v Moravské Třebové, inspiroval k vydání publikace Gérard Depardieu a jeho Ukradené dopisy. „Chtěl jsem se především podělit o to, čím vojáci v misi žijí,“ prozrazuje. Stejně jako knižní zpověď francouzského herce je i ta Šabakova velice intimní a upřímná.
„Dopis je velice subjektivně zabarvený literární druh. Neklade si za cíl přesně informovat o reáliích Afghánistánu nebo vojenské, politické či hospodářské situaci. Prostě popisuje všednodennost,“ píše Šabaka.
A právě onen osobní pohled na běžné i nevšední události činí útlou knihu tak cennou. Ač je autorem korespondence vojenský duchovní, jsou jeho postřehy velice civilní a běžnému čtenáři o to bližší. Píše nejen o své práci, ale i o svých „spolubojovnících“, počasí, stravování, volném čase i konfliktu, který se odehrává za branami základny.
Šabaka si nechce hrát na hrdinu, tvrdí, že není důvod. Válku ale vnímá stejně intenzivně jako ti, kteří bojují se zbraněmi v rukou. „Do přímého kontaktu s válkou jsem se tu zatím nedostal a doufám, že nedostanu. Nepřímo však válku cítím – ať již v podobě zástupu vojáků, kteří přilétají a odlétají do místa střetů, ať již v příjmech zraněných, tak i ze zpráv z první ruky. (…) Modlím se i za tento národ a za všechny, kteří se považují za naše nepřátele. Nechci mít nepřátele. Viděl jsem zraněné a nesl jsem rakev zemřelého vojáka.“
Autor knihy strávil většinu času v bezpečí uvnitř areálu základny, i tady se ale setkával se smrtí. „Malí kluci tu rádi pouštějí draky. Jednou nám takový přistál za nemocnicí. Ještě týž den jsem ho dal jednomu tátovi, kterému u nás v nemocnici umíral syn. Nevím, proč mne to napadlo, ale chtěl jsem mu něco dát. Přál jsem mu, aby se jeho syn uzdravil a běhal někde po ulici stejně jako ten drak, který by měl létat…“
Petr Šabaka zažil na základně KAIA v Kábulu počáteční nadšení, krizi samoty, radosti i strasti. Domů se po čtyřech měsících těšil, přesto, že se návratu trochu obával. „Jsem třeba zvědavý, jak se nosí civil. Čtyři měsíce jsem tu totiž nesundal uniformu. Nebo jestli umím řídit auto. Anebo jestli nebudu mít strach z ticha, které je v mém bytě na faře. Náš kontingent je totiž na mezinárodním letišti, na které dosedá týdně takřka dva tisíce letadel a nepočítaně vrtulníků, takže je tu stálý hluk.“
Dopisy z Kábulu vydalo nakladatelství Trinitas. Křest knihy se uskutečnil 22. prosince 2011 v městské knihovně Ladislava z Boskovic v Moravské Třebové, kde autor působí na Vojenské střední škole a Vyšší odborné škole MO.
- Petr Šabaka se narodil 1. srpna 1978 v Hradci Králové. Absolvoval Biskupské gymnázium Bohuslava Albína. Po roce stráveném v litoměřickém teologickém konviktu studoval dva roky na Katolické teologické fakultě UK v Praze. Prošel roční základní vojenskou službou v Žatci. Teologii dostudoval na Papežské Lateránské univerzitě v Římě. V roce 2005 byl vysvěcen na kněze. Dva roky sloužil jako kaplan ve farnosti Jičín a v roce 2007 byl přijat do služebního poměru Armády ČR na místo kaplana osobního štábu velitele VSŠ – VOŠ v Moravské Třebové, kde působí dodnes.
Dopisy z Kábulu (2)
Obrázek x z y
Dopisy z Kábulu (3)
Obrázek x z y
