Češi pomáhají sociálně slabým rodinám z okolních vesnic

Autor: majorka Iveta Lněničková

„Vesničané vědí o odchodu českých vojáků a žádají o materiál, který zůstává po demolici objektů, jako je dřevo, krytina, izolační materiál a podobně. To, co by jinak končilo na skládkách, odvážíme lidem, kteří jsou i za tuto formu pomoci vděční,“ říká velitel ÚU AČR KFOR major Josef Nejedlý.

Čun Selmoni bydlí ve vesnici Repa asi 20 kilometrů za Podujevem. Na 21. leden 2011 75letý Čun vzpomíná se slzami v očích. V noci mu zkratovala elektroinstalace. Shořela skoro celá střecha a dva pokoje, ve kterých spali jeho synové s rodinami. Naštěstí se kromě pár drobných popálenin nikomu nic vážného nestalo.

Čeští vojáci z bývalého úkolového uskupení mu pomohli ihned po požáru. Dodali dřevo a krytinu na provizorní zakrytí střechy.

Vyhořelý dům obývá patnáct lidí. Šest dospělých a devět dětí. Nejmladšímu jsou dva roky. V současné době se tísní celá rodina v jednom pokoji, který nebyl požárem zasažen.

Abdulahu Redzepimu je 56 let. Ještě před rokem a půl pracoval jako pomocná síla v kuchyni na základně Šajkovac. Pracoval zde čtyři roky. Bohužel byl mezi zaměstnanci, kteří byli propuštěni v rámci snižování počtů osob a finančních nákladů na provoz základny.

Ve vesnici Stedim bydlí s manželkou, dvěma syny a jejich rodinami v domě o dvou místnostech. Celkově 12 lidí. Ani jeden z členů rodiny není zaměstnán.

Třetím rokem má rozestavěný domek, ale chybí mu peníze na jeho dostavbu. Hrubou stavbu postavil z ušetřených peněz, které vydělal na české základně Šajkovac. Na střechu dostal sociální pomoc od obce. Chybí mu ale peníze na okna, dveře, elektroinstalaci a další nezbytné věci k bydlení. Stěhování do většího, kde by alespoň každá rodina měla svůj vlastní pokoj, je v nedohlednu. Je ale vděčný za jakoukoliv pomoc, takže materiál z bývalých dočasných vojenských objektů má pro něho cenu zlata.

Zároveň vojáci nezapomněli ani na děti. Pár sušenek a sáček bonbonů dokáže na dětských tvářích vyčarovat šťastný úsměv a rozzářené oči.