Afghánský křest knihy Manuál obranné střelby II

Autor: kapitán Roman Lukáš, kaplan 6. úkolového uskupení AČR ISAF, KAIA, Kábul

Jeden z příslušníků pracoviště ochrany a doprovodů skupiny Vojenské policie, 6. Úkolového uskupení AČR ISAF na základně KAIA (Kabul International Airport) v Afghánistánu, praporčík Ondřej D., se jako spoluautor podílel na vzniku knihy Manuál obranné střelby II.

Křest zmíněné knihy proběhl již na sklonku minulého roku v Národním památníku v Praze na Vítkově. Vzhledem k tomu, že se praporčík Ondřej D. nemohl zúčastnit slavnostního uvedení knihy kvůli nasazení v zahraniční operaci, uskutečnil se opožděný křest knihy přímo v prostorách NSE (National Support Element). Velitel 6. ÚU plukovník gšt. Jaroslav Trakal symbolicky pokřtil knihu nealkoholickým sektem a popřál jejímu spoluautorovi hodně úspěchů jak v profesním životě, tak i v další publikační činnosti. Náčelník Oddělení zbraní a zbraňových systémů Odboru výzbrojního a technického zabezpečení Velitelství sil podpory podplukovník Jiří Motýl předal při této příležitosti spoluautorovi knihy publikaci Ruční zbraně v AČR s věnováním a vyjádřil naději na budoucí spolupráci v publikační činnosti v rámci AČR.

Praporčík Ondřej D. nám odpověděl na několik otázek:

Jak jste se dostal ke spolupráci na knize?

Autor celého projektu, podplukovník v.v. Pavel Černý, byl mým učitelem na Střední policejní škole Ministerstva vnitra a od té doby se datuje naše spolupráce jak na poli sportovní střelby, tak na tvorbě odborných resortních předpisů pro výcvik, střeleckou přípravu a taktiku. Tato spolupráce pokračovala i po mém odchodu od Policie České republiky a pokračuje i během mé služby u Vojenské policie. Asi před dvěma lety mě oslovil s nabídkou spolupráce na knize Manuál obranné střelby II, volně navazující na Manuál obranné střelby zaměřený na použití krátkých zbraní v sebeobraně.

Myslíte si, že je možné tuto knihu využít pro potřeby armády a dalších ozbrojených složek?

Už první díl knihy Manuál obranné střelby se ukázal jako užitečná pomůcka pro instruktory střelby a taktiky v rámci armády ČR. Manuál II byl od počátku koncipován tak, aby byl použitelný jako doplněk ke standardním operačním postupům (SOP) pro výcvik střelby a taktiky. Kniha je zaměřena na defenzivní použití dlouhých zbraní a je použitelná rovněž pro armádní jednotky policejního typu, jejichž úkolem je např. ochrana osob (tzv. Close Protection Team) nebo zásahová činnost. Nicméně knihu lze s úspěchem využít i pro základní střelecký výcvik s dlouhou zbraní, počínaje výběrem vhodného vybavení, přes základy střelby (včetně nastřelování a získání minimálních znalostí balistiky), až po použití dlouhé zbraně v sebeobraně.

A protože „nejlepší obranou mnohdy bývá útok“, jsou v knize popsány i základy tzv. „battledrillů“ (taktických dovedností v bojovém týmu). Naopak v ní ale nejsou uvedeny popisy SOP, jejichž uveřejnění samozřejmě není žádoucí.

Z čeho jste čerpali při přípravě knihy?

Základním informačním zdrojem byly naše letité zkušenosti instruktorů střelecké a taktické přípravy a pak celá řada českých i zahraničních odborných publikací. Rád bych zde také zmínil Pomůcku pro střelecké instruktory, již vytvořili příslušníci 42. mechanizovaného praporu z Tábora a která vznikala víceméně paralelně s naší knihou. V rámci práce na obou publikacích jsme ocenili oboustranně přínosnou výměnu informací.

Pro správný popis střeleckých technik pak byly neocenitelné zejména špičkové zkušenosti Václava Vindušky, jako jednoho z nejlepších světových střelců soutěžní praktické střelby.

Chystáte se na nějakou další publikační činnost?

Už léta píšu pro časopis Zbraně a náboje články o zbraních, v čemž budu po návratu z mise pokračovat. Chystá se také anglické a ruské vydání Manuálu, takže nás čeká práce na jejich přípravě. To zahrnuje například množství konzultací se zahraničními vydavateli o obsahu knihy, jenž se může částečně lišit od českého vydání.

• Praporčík Ondřej D. je bývalý policista a k Vojenské policii nastoupil v souvislosti se vznikem nového speciálního oddělení, z něhož se posléze stal Útvar speciálních operací, známý pod anglickým názvem SOG (Special Operations Group). Zde od počátku působil jako instruktor střelecké přípravy a zbrojíř a podílel na zavádění nových typů zbraní do výzbroje AČR (např. útočných pušek M4, samopalů HK MP5 a MP7, pistolí Glock a dalších). V současné době působí jako střelecký instruktor Vojenské policie.