Technici – důležitá část 7. AAT

Autor: major Josef Kořínek a příslušníci 7. jednotky AAT

Po dvou měsících tvrdé práce se do vzduchu znovu podívá trojice vrtulníků Mi-17 a Mi-24/35 letectva Afghánské národní armády. Stane se tak díky skupině českých techniků, kteří byli narychlo začleněni do sestavy 7. jednotky AAT (Air Advisor Team – letecký poradní tým) působícího z kábulské základy KAIA.

Plnění operačního úkolu převzal velitel 7. AAT major Josef Kořínek 27. července 2012 a všichni její příslušníci se okamžitě vrhli do práce bez ohledu, že byl zrovna pátek, tedy v afghánských podmínkách volný den. Tomuto dni ale předcházela ještě příprava 7. AAT k činnosti v operaci ISAF, která byla v několika ohledech ve srovnání s předchozími jednotkami netypická. Část jednotky se totiž jako první z jednotek AAT zúčastnila výcviku bojových zdravotních záchranářů CLS (Combat Live Saver) a rovněž jako první prošla i společnou přípravou a výcvikem s příslušníky chorvatského AAT, se kterými nyní působí v místě operačního nasazení. Společná mezinárodní příprava proto byla zaměřena zejména na sjednocení používaných výcvikových postupů a nastavení standardů pro výcvik příslušníků letectva Afghánské národní armády. Tato část přípravy jednotky byla zahájena akademickou částí a leteckým simulátorem v České republice a následně se jednotka přesunula do Chorvatska k absolvování praktické části. Během přípravy se příslušníci jak českého, tak i chorvatského AAT seznámili rovněž s organizací a chodem 438th AEAS (Air Expeditionary Advisory Squadron), pod jejímž taktickým velením naše AAT v Afghánistánu působí. To vše umožnilo mnohem rychlejší adaptaci v místě nasazení a hladké zapojení se do práce na letce. Náklady na tento výcvik přitom byly hrazeny z prostředků Mezinárodní vrtulníkové iniciativy MHI (Multinational Helicopter Initiative) v souladu s programem NATO Pooling&Sharing zaměřeného na minimalizaci vynaložených nákladů při sdílení daných možností a kapacit jednotlivých států.

Začátkem června byla jednotka u konce své přípravy k nasazení a její operační úkol se zdál být jasný - pokračovat v započatém úsilí s cílem dosažení plných operačních schopností leteckého a pozemního personálu vrtulníků Mi-24/35 a Mi-17 afghánského letectva. Ovšem ještě v průběhu června za působení 6. AAT došlo k velkým změnám, které ovlivnily další činnost jednotky. Na návrh komise NSRW (Non-Standard Rotary Wing Aircrfat) bylo pozastaveno provozování části vrtulníků Mi-17 a všech vrtulníků Mi-24/35 z důvodu přetrvávajících nedostatků v údržbě. Na základě žádosti NATO NTM-A (Training Mission – Afghanistan), se Armáda České republiky rozhodla v co nejkratší době vyslat do Afghánistánu tým techniků, tvořených příslušníky 23. základny vrtulníkového letectva Přerov a 22. základny letectva Náměšť nad Oslavou, který by byl schopen splnit požadavek na co nejrychlejší zahájení prací s důrazem na kvalitu a dodržení všech výrobcem stanovených podmínek pro údržbu. Třicetičlenný tým techniků byl začleněn do organizační struktury 7. AAT, čímž došlo k rozšíření jednotkou plněných úkolů.

To, že byli o pomoc požádání právě čeští technici, svědčí o tom, že během již skoro pětiletého působení jednotek OMLT/AMT/AAT (postupný vývoj názvů jednotky) prokázali bezesporu čeští piloti a pozemní personál své znalosti a kvalitu práce při přípravě a údržbě vrtulníků v tak náročných podmínkách, jaké v Afghánistánu panují. Je to však nejen ocenění celého našeho systému údržby vrtulníků, ale také další výzva, která byla před nás postavena.

Bylo nutno ve velmi krátkém čase vybrat a připravit takto velký tým techniků a vybavit je nezbytným materiálem k zabezpečení splnění požadovaného úkolu. Přes vskutku šibeniční termín se vše zdařilo a již týden po odletu „stálé“ části AAT dorazila do místa nasazení také první skupina technického týmu pod vedením podplukovníka Josefa Žižky. Poslední, třetí, skupina dorazila do místa nasazení v polovině srpna. Přibližně v tuto dobu byl také přislíben transport všech kontejnerů se speciálním vybavením a materiálem potřebným pro požadované práce. V důsledku neočekávaných komplikací k němu však nedošlo a veškerý materiál byl dopravován postupně až do poloviny září.

I v takových podmínkách však kompletní český technický tým zahájil v polovině srpna předepsané opravné a servisní práce po 200 letových hodinách na dvou vrtulnících Mi-24, vzápětí byly započaty i práce na vrtulníku Mi-17, který byl přistaven k předepsaným pracím po nalétaných 300 hodinách ze základny v Mazar-e-Sharif.

Díky maximálnímu úsilí a využití všech dostupných prostředků v místě nasazení se i přes značné komplikace s dostupným pracovním materiálem a dalšími překážkami, kterým musel technický tým denně čelit, byly již v polovině září dva vrtulníky připraveny k motorovým zkouškám a následně k provedení záletů.

Dne 25. září provedla osádka vrtulníku ve složení kpt. Jan V., kpt. Marcel K. a prap. Vladimír P. zálet prvního vrtulníku Mi-24. Není třeba zdůrazňovat nedočkavost příslušníků Mi-24 části AAT upínající se k zahájení letové činnosti. Konečně, po dlouhých téměř pěti měsících, zde v Kábulu opět vzlétl bitevní vrtulník Mi-24 afghánského letectva s českou posádkou ke svému záletu a následnému převedení do výcvikové a operační činnosti. O den později zalétla osádka ve složení mjr. Josef K., kpt. Robert R., nprap. Zdeněk P. a nrtm. Marcel L. i vrtulník Mi-17, což jen dokazuje, jak skvělou práci zvládl odvést náš technický tým v takto náročných podmínkách a časové tísni. 

K dnešnímu dni je již provedena kontrolní motorová zkouška i na druhém vrtulníku Mi-24, na němž bude vzápětí uskutečněn zálet a bude moci být též plně nasazen do leteckého výcviku afghánských pilotů a operačního použití afghánského letectva.

I přes všechen shon kolem údržby a opravy vrtulníků se samozřejmě nepolevilo ani v hlavním úkolu jednotky AAT a to je mentorování posádek vrtulníků Mi-17, Mi 24/35 a příslušníků pozemního technického personálu. Pozemní technický personál se v něm zaměřuje především na způsob ošetřování, údržbu a odstraňování závad na vrtulnících a provádí teoretické a praktické školení létajícího a pozemního technického personálu afghánského letectva. Během předepsaných prací na letecké technice objasňuje i podstatu, obsah a správnost provedení jednotlivých prací a kontrol letecké techniky. Letecká část jednotky AAT provádí výcvikové lety afgánských pilotů převážně na leteckém simulátoru Mi-17. A to ze dvou důvodů. První je již dříve zmíněné omezení provozu zvláště vrtulníků Mi-24/35 a druhým důvodem je takzvané „duty familiarization“ opatření pro koaliční mentory, které bylo přijato po dvou nehodách vrtulníků Mi-17 afghánského letectva, které se udály v červnu a červenci. Při těchto nehodách naštěstí nedošlo k vážnějším zraněním osádek, ale stroje byly zničeny. NTM-A spolu s 438th AEW (Air Expeditionary Wing), pod které spadá i český AAT, přijalo výše uvedené opatření pro zabránění opakování takovýchto nehod. V rámci něj musí nyní všichni koaliční mentoři projít teoretickým a praktickým proškolením a až po jeho absolvování mohou opět zasednout do kokpitu spolu s afghánskými piloty. Z tohoto důvodu čeští mentoři absolvovali v kombinované posádce s US partnery seznamovací lety v prostoru nasazení, několik přistání v horách a seznámení s výcvikovým prostorem RC-E, kde se rovněž provádí výcvik palubních střelců a zatím jen čtyři vlastní výcvikové lety ve prospěch afghánského letectva.

Jak již bylo zmíněno, prozatím se čeští mentoři zapojili převážně do „uschopňování“ letecké techniky po provedené údržbě v podobě motorových zkoušek a záletů, výcviku na letovém simulátoru a jen v omezené míře do samotného praktického leteckého výcviku. Zajímavostí je, že tento výcvik na simulátoru provádějí i piloti vrtulníků Mi-24, kteří nemají jinou možnost, jak si udržovat svoje letové návyky. Podobnost obou typů Mi-17 i Mi-24/35 je však více než zřejmá. Praxe je taková, že nejdříve piloti vrtulníku Mi-17 seznámí své kolegy z Mi-24 s tímto simulátorem, předají jim pár svých zkušeností a rad a následně je již vše v plné režii a zodpovědnosti pilotů Mi-24. Je třeba říci, že i tohoto výcviku afghánských pilotů se naši zhostili více než na výbornou. Pro nácvik zvláštních případů za letu, jako je například vysazení motoru či motorů, hydrauliky anebo pro případ, kdy dojde k poruše vyrovnávacího rotoru, jsou tyto nácviky pro všechny piloty zcela zásadní. V těchto dnech, kdy nemohou afghánští piloti Mi-24/35 cvičit a létat na svých vrtulnících, je výcvik a trénink na simulátoru jejich jediným a správným východiskem, jak se s touto dočasnou a pro ně nepříjemnou situací vypořádat.

Pravidelně se provádí i účelová příprava na letové dny se zaměřením na nácvik nouzových postupů, skupinového létání a navigačních letů po operačním prostoru RC-E. Dále se provádějí přípravy na lety k doprovodu pozemních konvojů a doprovodů vrtulníků Mi-17, školení létajícího personálu afghánského letectva z anglické letecké frazeologie, výcvik palubních techniků a střelců, mentorování pilotů v hotovostním systému, teoretické školení - například ve stanovování max. vzletové hmotnosti vrtulníku a jeho letových výkonů před letem do vysokohorského terénu a plánování opakovacího výcviku před zahájením výcviku na vrtulnících Mi-24/35. V rámci výcviku bojového použití se provádí s afghánskými kolegy nácvik postupů pro spolupráci s předsunutými leteckými návodčími FAC (Forward Air Controler), což je pro ně ta pomyslná třešnička na dortu. V souvislosti s dříve zmíněnými nehodami vyvstala rovněž nutnost zabezpečení výcviku a seznámení personálu afghánského letectva s otázkami záchrany osádek.

V neposlední řadě je nutno také zmínit, že veškerou činnost, kterou jednotka AAT vykonává, stále vykonává v zemi, kde již více než 30 let probíhá ozbrojený konflikt a tedy ve velmi obtížných bezpečnostních podmínkách. Všechny zde tak ještě čeká mnoho práce než se vrátí zpět domů. Nelze jim proto popřát nic jiného, než aby pokračovali ve své práci tak odpovědně a s takovým nasazením jako doposud, protože tím nedělají čest jenom sobě a svým základnám, ale také národu a zemi, kterou zde, daleko od domova, hrdě reprezentují.