Když není bezpečno, nelze zachraňovat. Jak se liší poskytování první pomoci v boji, se učili vojáci v misi na Slovensku

Autor: kapitán Petr Haška

Základní stupeň zdravotnického vzdělání je součástí každého úvodního kurzu pro armádní nováčky ve Vyškově. Jednotka, která vyjíždí do zahraniční operace, musí mít ve svých řadách vyškolené záchranáře ve druhém stupni a minimálně dva vojáky, kteří jsou zdravotními specialisty třetího stupně. Právě ti připravili na Slovensku pro své kolegy z 8. úkolového uskupení speciální zdravotnický kurz Tactical Combat Casualty Care – Combat Lifesaver (TCCC-CLS).

Kurz se sestával v prvé řadě z teorie, kterou si každý účastník musel předem nastudovat a zvládnout kontrolní test. „Praxi jsme zahájili ukázkou, kdy jsme pomalu všem předvedli správný postup. Účastníci si pak vše v čistém a klidném prostředí zkoušeli, aby se postup naučili správně a efektivně. Máme k tomu tzv. básničku, aby si voják vryl do paměti správný postup a ve stresu na nic nezapomněl,“ vysvětlil jeden z instruktorů kurzu nadrotmistr David J. Základem je podle něj naučit nové CLS specialisty rozpoznávat vážnost zranění a zachraňovat od těch nejakutnějších případů. „Učili jsme je také nakládat efektivně s časem, když se mění situace na bojišti nebo pokud se musí odložit evakuace raněných,“ doplnil.

Rozdíl mezi civilním a armádním zdravotníkem, který poskytuje péči spolubojovníkům v bojových podmínkách, ale není podle Davida J. jen v typu zranění. Liší se i přístup k poskytnutí pomoci. „Specialista CLS je v prvé řadě voják a musí plnit rozkazy svého nadřízeného. Nemůže se pustit do zachraňování raněných, když není situace na bojišti bezpečná. V „poli“ tedy ošetří jen nejdůležitější, život ohrožující zranění, pak přesune raněného vojáka do většího bezpečí a péči dokončí,“ zdůrazňuje rozdíl David J.

Kurzu zdravotnické pomoci v bojových podmínkách, který vedli tři certifikovaní instruktoři z posádek v Táboře a Strakonicích, se účastnilo 18 vojáků 8. úkolového uskupení MN BG SVK. „Konkrétně jsme se učili rozpoznávat život ohrožující zranění, nasazovat efektivně a rychle škrtidlo – turniket, zajistit a udržet funkční dýchací cesty a správně prioritizovat ošetření raněných,“ vysvětluje kaplan Petr Haška, který se jej rovněž účastnil.

Kromě prachu a hluku na zdravotníky v boji působí extrémní stres, který může záchranu ztížit. „Právě proto se tolik dbá na to, aby se voják vše naučil a vryl si i do svalové paměti. Prostě aby vše dělal automaticky na základě získaného drilu,“ shodují se čeští zdravotníci.

O tom, že byl kurz výborně připraven, svědčí zpětná vazba účastníků. Kaplan, kapitán Petr Haška, říká, že se setkal s mnoha kurzy první pomoci, tento se ale lišil. „Jednak jsme se toho za krátkou dobu naučili opravdu hodně, instruktoři byli navíc velmi pečliví a neměli problém nám opakovaně vysvětlit a ukázat, jak správně postupovat. Bylo to skvěle připravené a postupně na nás nakládali další problematiku se zvyšujícím se stresovým faktorem – jako je hluk, sténání raněných, špína, balistická ochrana raněných i naše vlastní,“ vypočítává.