Bobřík mlčení v Litvě: Češi se zúčastnili tradiční soutěže o nejlepší pěchotní jednotku

Autor: praporčice Hana Bednářová, redakce (ob)

Dokázali byste roztlačit skoro třítunový kanón, zdolat 60 kilometrů v plné polní a odolat všem útokům nepřítele? Vojáci ze Strakonic, kteří jsou nyní na alianční misi eFP, si to během soutěže o nejlepší pěchotní jednotku litevských pozemních sil vyzkoušeli. Tradiční závod, který obsahoval pro Čechy více i méně známé překážky, doprovázela netradiční povinnost: celé dva dny mlčet.

Prestižní soutěže, která proběhla ve dnech 25. až 27. srpna ve výcvikovém prostoru Gaižūnai, se Češi zúčastnili poprvé. Konkurence byla obrovská, ve finále se sešly nejlepší litevské týmy, které doplnili zahraniční účastníci včetně států zapojených do alianční mise předsunuté přítomnosti (NATO enhanced Forward Presence). Celkem soutěžilo osmnáct osmičlenných týmů.

Závod zahrnoval taktický pochod a čtrnáct úkolů, které prověřily schopnosti vojáků ve vševojskových činnostech. Překážky podle Čechů nebyly složité, překvapila je ale povinnost zachovávat bobříka mlčení: „Během závodu bylo zakázáno mluvit s výjimkou vydávání rozkazů. Také jsme si až na výjimky nesměli sundat helmu, brýle a rukavice,“ vzpomíná na nezvyklé momenty člen českého týmu.

2,6 tuny místo snídaně

Organizátoři projevili neobvyklý smysl pro humor hned po startu. Zatímco v šest hodin ráno většina lidí teprve v poklidu snídá, na vojáky čekalo tlačení 2,6 tun vážícího kanónu. „První disciplína nás opravdu probrala. Už jsme tahali auto, ale tohle bylo daleko těžší. Navíc pořadatelé záměrně zvolili nerovný terén s dírami, kterým jsme se museli vyhnout. Pokud kanón zapadl, skoro nešel vytáhnout,“ popisuje silný zážitek jeden z Čechů.

S tunovým kolosem se navíc vojáci potýkali v balistické vestě, se zbraní a s minimálně desetikilovým batohem na zádech. Závod byl podle jejich slov vymyšlen pro pěchotu a tomu odpovídaly nejen překážky, ale také materiál, který mohli jen výjimečně na některých překážkách odložit.

Jednotlivé úkoly, které vojáci plnili během 60 kilometrového přesunu, prověřovaly jejich schopnost používat přidělenou výstroj a výzbroj, překonávat vodní překážky, minová pole a chemicky znečištěný terén, reagovat na přímý i nepřímý kontakt s nepřítelem, maskovat se, orientovat se v terénu. Každé družstvo muselo mít svého záchranáře pro disciplínu se zdravotní tematikou.

„Ze zkušeností z podobných závodů (tzv. survivaly) víme, že nejdůležitější je týmový duch. Celou dobu závodu jsme se nerozdělili, pokaždé jsme přicházeli jako skupina. Fungovala u nás kolegialita a přátelství,“ shodují se vojáci, co stojí za úspěchem každé mise.

Nejen cvičení, ale také soutěže mají v mezinárodním prostředí smysl

Podle velitele 1. úkolového uskupení eFP pozemní protivzdušné obrany v Litvě majora Romana Dvořáka jsou nejen společné výcviky, ale právě i soutěže potřebné. „Mají za úkol prověřit a poměřit fyzickou sílu a odolnost vojáků, ale především připravují vojáky na reálné nasazení: Pokud by se dopředu neseznámili, nepoznali svoji techniku i postupy, velice těžko by pak při skutečném nasazení společně plnili úkoly. V neposlední řadě je také důležité zorientovat se v cizojazyčném prostředí.“

• Soutěž o nejlepší pěchotní jednotku (litevsky Geriausio pėstininkų skyriaus varžybos, anglicky Best Infantry Squad Competition) pořádají již devátým rokem litevské pozemní síly (Sausumos pajėgos) a během roku probíhají nižší kvalifikační soutěže. Koncem srpna se tradičně koná finále, kterého se účastní brigádní generál litevských pozemních sil.
• V rámci 10. rotace eFP Litva působí na základně v Rukle příslušníci 252. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic a další specialisté z útvarů napříč armádou.