V cíli každý vítězem

Autor: praporčík Petr Hora, tiskový a informační pracovník 1. ÚU CZE ORF KFOR

V neděli 21. listopadu se 22 českých vojáků zúčastnilo posledního dánského pochodu konaném na území Kosova.

Pochod, který nese věhlasné jméno „Dancon march“, pořádají kontingenty Dánska již řadu let. Jde o událost jak sportovního, tak společenského charakteru, a proto si jej příslušníci praporu operačních záloh nemohli nechat ujít. Tento pochod byl navíc výjimečný tím, že byl posledním na území Kosova. I z tohoto důvodu si dali pořadatelé na jeho průběhu mimořádně záležet a na zvolené trase i zabezpečení pochodujících vojáků to bylo vidět.

Podmínky pochodu byly předem známé a tak se každý účastník mohl připravit na 26kilometrovou trasu v kopcovitém terénu, s minimálně 10kilogramovou zátěží a osobní zbraní. Tekutiny ani potraviny se do této hmotnosti nepočítaly a tak byla váha u většiny pochodujících výrazně překročena. Přesto se čeští vojáci v průběhu pochodu střídali o nesení státní vlajky, která koneckonců také něco váží.

Start pochodu byl naplánovaný na devátou hodinu, a proto čeští vojáci vyjížděli ze základny Šajkovac krátce po šesté. Čekala je cesta na spojeneckou základnu Camp Marechal de Lattre de Tasigny, kde organitzátoři pochodu připravili start i cíl. Na místě museli naši vojáci projít obvyklými procedurami, jako je registrace a vážení batohů či taktických vest.

Již na začátku trasy se obrovský had pochodujících začal trhat na menší skupinky. Prvních 10 kilometrů vedlo po asfaltové silnici a převážně po rovině, avšak u druhé občerstvovací stanice trasa odbočila na polní cestu a vojáky čekal výstup na vrchol kopce. Více než třísetmetrové převýšení bylo znát. Čeští vojáci cestou míjeli skupinky odpočívajících a vytrvale stoupali ke kontrolnímu bodu, kde se také namátkově vážily batohy. Kdo by měl batoh lehčí, než bylo stanoveno, byl by diskvalifikován.

Následoval pozvolný sestup do údolí, během kterého si všichni vychutnávali vyhlídku po okolí. Však za ní také zaplatili nemalým množstvím potu a nezřídka i pořádnými puchýři. Komu zbyly zásoby sladkostí, ten je rozdával malým dětem, pro které byl pochod příležitostí, jak si alespoň trochu přilepšit. Po sestupu z kopce čekalo vojáky posledních pět kilometrů po asfaltové silnici a všichni už toužebně vyhlíželi cíl. Ten tvořil malý můstek, po němž musel přejít každý, kdo chtěl pochod úspěšně ukončit. Za ním čekali příslušníci dánského kontingentu, kteří pochodujícím blahopřáli a předávali medaile. Tu obdržel každý, kdo došel do cíle v časovém limitu osmi hodin.

Čeští vojáci zvládli pochod s přehledem a bez zranění. V cíli, kde se všichni sešli, se jednoznačně shodli na tom, že se akce mimořádně vydařila. Vždyť tak daleko od rodiny je sport nejlepším způsobem, jak trávit vzácné chvilky osobního volna.