Člověk se vydává do dalekých zemí a pes jej věrně doprovází, aniž by se ptal proč. Také 15. kontingent AČR v misi KFOR v Kosovu má své věrné pomocníky.
Pětičlenné družstvo psovodů je součástí mechanizované roty D a všichni jeho členové, velitel družstva praporčík Josef Vápeník, rotmistr Tomáš Procházka, rotmistr Martin Rotiš, rotný Marek Zugar a rotmistr Martin Matyáš jsou příslušníky Veterinární základny Chotyně.
Družstvo psovodů má ve svém týmu šest psů, z nichž tři (Pedro, Atol a Floyd) jsou hlídkoví obranní psi, dva (Cindy a Badis) speciální psi pro vyhledávání zbraní a zbraňových součástí a jeden (Don) speciální pes pro vyhledávání omamných a psychotropních látek.
Hlídkoví psi jsou v zahraniční misi využíváni zejména pro svou schopnost plošného propátrání zastavěného nebo zalesněného terénu, umění zadržet a doprovodit nebezpečné osoby do místa určení či schopnost vyhledat pachatele po zanechané pachové stopě.
„Tyto vlohy psi uplatní například při patrolách na hranicích nebo v obydlených oblastech. Psovod se psem doprovází patrolující jednotky pravidelně třikrát až čtyřikrát týdně, nebo na vyžádání, je-li v prostoru pohybu patrol zjištěn pohyb podezřelých osob či agresivní chování vůči jednotkám KFOR,“ vysvětluje rotmistr Procházka.
Jedním z dalších důležitých úkolů je zajistit ochranu zasahujících osob při zákrocích proti násilnostem a demonstracím. Tato dovednost je u hlídkových obranných psů rozvíjena během pravidelných nácviků potlačování rozbouřeného davu.
Při těchto zákrocích pracuje psovod pod velením velitele zásahu. V některých případech slouží nasazení psa pouze jako výstraha, v případě zvýšené agresivity vyšle psovod psa k zadržení útočící osoby. Výhodou použití těchto psů je psychologický efekt na místní obyvatele.
V Kosovu nemá pes příliš velkou cenu ani pevné místo v lidské společnosti. Potulují se tu snad úplně všude, vyhladovělí, hubení, vyděšení se staženými ocasy a pořád připravení se bránit. Nedůvěra je zřejmě jediný druh vztahu, který tu mezi lidmi a psy existuje. „A přesto psi mnohdy vzbuzují větší respekt než ruční zbraně a v případě jejich použití má zásah menší následky na zdraví. A jejich rychlost, tvrdost, odolnost, ostražitost a neúplatnost v konečném důsledku šetří lidskou sílu,“ dodává rotmistr Rotiš.
Speciální psi jsou v AČR využíváni zejména pro ulehčení a urychlení vyhledávání a identifikace ukrytých zbraní, výbušnin a omamných látek. V podmínkách zahraniční mise může jít například o prohledávání zavazadel na letištích, vozidel před vjezdem a při výjezdu z důležitých objektů, prohledávání budov a venkovních prostorů.
České družstvo psovodů tak před nedávnem spolupracovalo s irským kontingentem při odjezdech na dovolenou, stejná spolupráce byla do budoucna vyžádána švédským kontingentem. V současné době má v rámci sil KFOR jednotku psovodů pouze Česká republika, Německo a USA. Mezinárodní spolupráce probíhá i na úrovni pravidelného společného výcviku s ostatními psovody včetně jednotek EULEX.
„Dělat psovoda není jen práce, je to oboustranný vztah s jinou živou bytostí, která má svůj charakter, své dobré i špatné dny. Je třeba se pořád učit a je vždycky zajímavé vidět, jak se psy pracují v jiných armádách. My psa kupujeme ve dvou letech a setkáváme se tak se psem, který už má určité návyky a povahové vlastnosti. Jinde psovod se psem pracuje od štěněte, takže je tam možnost utvářet vztah psa a psovoda od začátku,“ přibližuje specifika práce psovodů rotmistr Zugar.
Pes, kterého armáda koupí, musí splňovat výkupní podmínky stanovené veterinární službou a veterinární základnou. Musí být schopen zvládat pohyb ve složitém terénu a po nejrůznějších druzích povrchu (výšky, rošty, vlnitý plech). Musí se umět soustředit na práci, nenechat se například vyvést z míry střelbou a samozřejmě prokázat požadované speciální schopnosti pro konkrétní zaměření. Komplexní lékařské vyšetření pak prokáže celkový zdravotní stav psa.
„Každý přijatý pes ještě absolvuje tříměsíční základní kurz. Speciální pes je například takzvaně „napachovaný“ všemi pachy, které v budoucnu bude muset vyhledávat. Učí se pohybovat v terénu při vyhledávání a „značit“ jednotlivé vzorky. Značení znamená, že pes pasivně označí nalezenou látku tím, že sedne nebo lehne a tím dá najevo, že splnil úkol. Psovod se naopak musí naučit „číst“ svého psa, poznat jeho reakce a chování v konkrétních situacích,“ dodává praporčík Vápeník.
„Rozdíl mezi psovody a jinými lidmi je v tom, že práce se psem je práce na 24hodinový úvazek. Po návratu z každé akce je třeba nejen dát do pořádku techniku a sebe, ale ještě se postarat o psa. Psovodi jsou zvláštní kategorie lidí a i když jsem si kdysi neuměl představit, že bych pracoval se psy, dnes bych neměnil v žádném případě. A myslím, že ani nikdo z mých kolegů,“ uzavírá praporčík Vápeník.
Související články
