Poslední směna kuchařů 16. kontingentu v Kosovu

Autor: kapitánka Magdalena Dvořáková, tisková a informační důstojnice 16. kontingentu AČR v silách KFOR

Ve středu 6. října 2010 směna kuchařů hospodářského družstva 16. kontingentu AČR v silách KFOR vydala vojákům poslední oběd v kuchyňském a jídelním bloku základny Šajkovac.

Slavnostní oběd pojali příslušníci hospodářského družstva roty zabezpečení, čili kuchaři 16. kontingentu, jako rozloučení se svými kolegy a hlavně vděčnými strávníky, které v uplynulých osmi měsících třikrát denně vídali ve „své“ jídelně. Hlavní menu – hamburská vepřová kýta s houskovým knedlíkem - bylo hodné kterékoliv vyhlášené české restaurace.

V průběhu plnění operačního úkolu 16. kontingentu bylo hlavním úkolem dvanácti příslušníků hospodářského družstva zabezpečit stravu pro zhruba 500 vojáků českého a slovenského kontingentu a návštěvníky základny včetně místních zaměstnanců.

Základna Šajkovac je jakýmsi českým teritoriem uprostřed mezinárodního prostředí mírových sil KFOR. To se odráželo také ve výjimečné české kuchyni, kterou vařili s fantazií sobě vlastní příslušníci proviantní služby pod velením praporčíka Miroslava Hespodárika. Pozitivní reakce na šajkovackou kuchyni byly nejen mezi českými vojáky, ale také mezi vojáky jiných národních kontingentů, kteří pracovně navštívili naši základnu. „Jídla vařená s láskou, jako od maminky nebo delikatesa,“ tak nazývali obědy a večeře jejich konzumenti.

Budova jídelny působí na první pohled stroze. Je sestavená z obytných buněk, na stolech jsou igelitové ubrusy a na zdech visí obrázky vojáků „v akci“. Příjemný a veselý kolektiv kuchařů 16. kontingentu z funkční jídelny udělal příjemné místo k setkávání s kolegy a krátkému odpočinku od celodenní služby.

To vše ale není náhoda, je to výsledek usilovné práce kuchařů a jejich velitele. Praporčík Hespodárik, který absolvoval již šest zahraničních operací, o proviantní službě, tvorbě jídelníčku a plánování závozů potravin z České republiky do Kosova ví své. „Nelze se zavděčit každému, ale snažím se připravit jídelníček tak, aby uspokojil apetit vojáka, který pravidelně chodí na fyzicky náročné patroly, ale i vojákyně, která vyznává zdravou životosprávu. Jídelníček připravuji s fantazií, s ohledem na energetickou hodnotu potravin a na aktuální klima i frekvenci závozu potravin,“ vysvětluje praporčík Hespodárik. Hotová věda, dalo by se říct, byla postavena na zkušenostech příslušníků proviantní služby a jejich nadšení pro práci.

Jídelní blok byl otevřen nepřetržitě i během noci. Pro vojáky, kteří se vraceli z patrol a cvičení po výdeji stravy, bylo vždy připraveno studené jídlo v lednicích. Pouze středeční a nedělní večery byla jídelna zavřená, protože byl tzv. sanitární den.

Dvanáct českých kuchařů sloužilo nepřetržitě osm měsíců ve dvou směnách po dvanácti hodinách spolu se šesti kolegy ze slovenského kontingentu a několika místními zaměstnanci. K hlavnímu chodu bylo vždy v nabídce několik příloh, zeleninové saláty, ovoce a také něco sladkého „na zub“. Kreativita kuchařů neznala mezí.