Reportáž z vesnice Sekirača, která leží v tisíci metrech nad mořem necelý kilometr od hranic se Srbskem.
Vesnice Sekirača oficiálně čítající jen tři malé usedlosti s celkem sedmi obyvateli není od české základny Šajkovac daleko, ale dobu přesunu měří český styčný monitorovací tým spíš na hodiny, než na kilometry. Stoupání kamenitou cestou do kopců může trvat hodinu, nebo i mnohem déle. Čas je však v těchto končinách relativní pojem.
„Dobar dan, kako ste?“ pozdraví čeští vojáci srbštinou Filipa Petroviče a předávají mu potvrzení o přiznání invalidního důchodu. Přinese mu 45 euro měsíčně. Souboj s úřady trval téměř tři roky.
Chvíle jako tato jsou tou pozitivní stránkou každodenní práce týmu pro civilně-vojenskou spolupráci, tzv. styčného monitorovacího týmu (Liaison Monitoring Team - LMT).
Na Sekirače se žije velmi skromně. Atmosféra připomíná dávno zašlé časy „vesnické idyly“. V každé chalupě najdete domácí zvířectvo od slepic až po krávy (samozřejmě u těch bohatších) a jedni s druhými žijí v tichém souladu a pomáhají si navzájem snášet dobré i zlé. Každodenní život se ubírá v pomalém tempu vrcholícího léta.
Sedíme ve stínu pod jabloní a posloucháme vyprávění Filipa o našich předchůdcích, bývalých velitelích kontingentů, které prošly Kosovem. Vzpomínky přinášejí mnoho jmen a mnoho situací, jedno však zůstává stejné. Čeští vojáci KFOR jsou tady na Sekirače symbolem porozumění a pomoci. Snadnější komunikace, která díky menší jazykové bariéře umožňuje v některých situacích vynechat osobu tlumočníka, přináší svoje ovoce v podobě důvěryhodnější atmosféry.
Téma hovoru se nakonec opět stočí ke zmrzačené noze Filipa a k vytouženému důchodu. Čekání a trpělivost se nakonec vyplatily. I úřady se někdy dají nakonec přesvědčit. „Pořád říkali - chodíš, pracuješ ? Tak nemáš nárok…!“ vzpomíná Filip.
Filipova téměř osmdesátiletá matka Vilda Petrovičová nese na tácku tradiční kávu - „kaficu“.
Usmívá se, ale je vidět, že ji něco trápí. „Kako vy? Noga boli?“ ptá se na zdravotní problémy s nohou jeden z příslunšíků monitorovacího týmu. Po laické prohlídce zjišťuje, že tady bude třeba odborné ošetření. Takže si píšeme: návštěva doktora a léky, to pro příště. Sběr informací je jedním z nejdůležitějších momentů. Je třeba vyslechnout, pohovořit, dát najevo pochopení a nakonec samozřejmě situaci střízlivě vyhodnotit.
„Mala baba zomrela, bude bole…“ přidává Vilda Petrovičová novou informaci o úmrtí jedné z obyvatelek Sekirači. "Baba" Gospava zemřela včera večer. Předáváme zprávu té části LMT týmu, která je na základně, aby naplánovala na druhý den výjezd patroly kvůli zajištění klidného průběhu pohřbu. Jsme přece jenom v srbské vesnici v Kosovu necelý kilometr od srbských hranic.
A hranice mezi dvěma zeměmi je křehká stejně jako vztahy mezi křesťany a muslimy, jako hranice mezi klidem a skrytým napětím.
Starosta Raša, u kterého sedíme pod jinou jabloní a pijeme další „kaficu“, říká, že zítra tu bude okolo šedesáti lidí a také přijede Rašova rodina ze Srbska. On se o své lidi chce a umí postarat. Vojáci KFOR mu v tom svou nestranností pomáhají.
Stížnosti na nelegální těžbu dřeva, rabování opuštěných chalup, problémy s úřady, to vše je tématem řeči, sedíte-li s místními u silné sladké „kafice“. Věci jsou však ve skutečnosti mnohem složitější a stejně relativní jako čas, který plyne stejně neúprosně všem. Zdaleka ne všechny problémy se tu však řeší aktuálně a mnohé z nich, jak později zjistíme, jsou staré i několik let.
Vysoko ve stráni se ukrývají tři chalupy původně patřící srbské menšině, teď vyrabované a zničené. Starosta Raša by byl rád, kdybychom udělali fotografie a pomohli při řešení nahlášených škod.
Vyškrábeme se až k chalupám, i když chvílemi se nám ani nechce věřit, že touto cestou opravdu máme s vozidlem projet. Pěšina je zarostlá a styl jízdy země-vzduch je spolu o obrovskými vyjetými kolejemi a sklonem téměř devadesát stupňů poněkud náročný. UAZ je však vozidlo zvyklé na ledacos, a tak asi po 10 minutách vystupujeme na „vrcholku světa“. Kontrast nádherné krajiny kolem a pozůstatků lidské touhy vlastnit, nebo zničit, člověka dostává do rozpaků. Ze starých fotografií a rozházených věcí čiší smutek a zmar. Našlapujeme opatrně. Z piety i z bezpečnostních důvodů, člověk nikdy neví…
Vracíme se z patroly na základnu Šajkovac s novými postřehy, poznatky a také s problémy k řešení.
- Monitorovací tým je součástí mechanizované roty D-Coy. Jeho úkolem je zjišťování situace v prostoru odpovědnosti, spolupráce s nevládními a humanitárními organizacemi na rekonstrukci infrastruktury, zajištění lékařské pomoci pro obyvatele Kosova, ale i přímá komunikace s místními. Zjištěné skutečnosti z terénu monitorovací tým vyhodnocuje a zasílá na nadřízený stupeň na mnohonárodním úkolové uskupení Střed (Multinational Task Force Center - MNTF-C).
- Mechanizovaná rota D-coy v misi KFOR má za úkol udržovat bezpečnost a pořádek ve svém prostoru odpovědnosti. Stálou přítomností a patrolováním pak vytváří bezpečné prostředí a tím napomáhá mírovému soužití všech obyvatel Kosova, bez ohledu na jejich etnický původ či náboženství. Stejně jako styčný monitorovací tým i příslušníci patrol jsou těmi, kteří se denně setkávají s místními obyvateli. Při plnění všech těchto úkolů je důležité vždy zachovat důslednou nestrannost.