KFOR: Všechno je na svém místě

Autor: majorka Jana Zechmeisterová, tisková a informační důstojnice 15. kontingentu AČR v misi KFOR

Na přelomu měsíce listopadu a prosince 2009 se uskutečnil dosud největší silniční závoz tohoto českého kontingentu v době jeho působení v zahraniční misi KFOR.

Závoz a odvoz materiálu pro potřeby kontingentu se na první pohled zdají být obyčejnou věcí, jednou z těch, které se v rámci zabezpečení plynulého chodu života kontingentu prostě dějí a není na nich nic zvláštního.

Každá taková akce však pod povrchem ukrývá tisíckrát zkontrolovaná čísla a hodiny trpělivé práce při přípravě i konečném předávání materiálu. Jednotlivé činnosti do sebe zapadají tak, aby na konci tohoto koloběhu zůstala dobře odvedená práce.

Jen příprava závozu podobného rozsahu zabere zhruba měsíc, během něhož je potřeba u každého kusu materiálu zkontrolovat výrobní a evidenční čísla, zpracovat zápisy o jeho technickém stavu a zkompletovat dokumentaci. Poté následuje balení materiálu a jeho příprava na transport. Ten po organizační stránce zabezpečuje Distribuční centrum z Pardubic, řidiči vozidel jsou ze 141. zásobovacího praporu, součásti brigády logistické podpory také z Pardubic.

Vozy Tatra na základně v Šajkovaci Tatra Multilift s přívěsem Tatra Multilift s nákladem terénních automobilů

Běžný závoz, ať už jde například o zásobování kontingentu či odvoz nepotřebného materiálu zpět do České republiky, probíhá většinou ve dvou soupravách, které čítají dva až čtyři kontejnery materiálu, přepravovaného na vozidlech Tatra 815 Multilift s přívěsem.

Tentokrát se jednalo o devět souprav zahrnujících deset kontejnerů materiálu o přibližné hmotnosti 55 tun (výstrojní materiál, osvětlovací soupravy a náhradní díly do již odsunuté techniky apod.), doplněného osmi osobními terénními vozidly přepravovanými zpět do České republiky v rámci odsunu nadpočetné techniky. Kolona devíti vozidel překonala při každé cestě vzdálenost zhruba 1900 km a projela Makedonií, Bulharskem, Rumunskem, Maďarskem a Slovenskem. Zhruba čtyři dny tam a čtyři dny zpět.

Mnohdy komplikovaný průjezd přes několik států, čekání na hranicích a především zodpovědnost za materiál v milionové hodnotě. Člověka většinou ani nenapadne ptát se, jak se věci, které každodenně používá, dostanou tam, kde je potřebuje mít.

Teprve, když má možnost nahlédnout takzvaně pod pokličku dění, občas díky náhodě, nebo souběhu okolností, teprve pochopí, jak vlastně pracuje ta spousta lidí, jako jsou skladníci, správci skladů, materialisté a odborní pracovníci logistiky.