Čeští vojáci pomohli zlepšit okolí nemocnice

Autor: kapitánka Magdalena Dvořáková, tisková a informační důstojnice 16. kontingentu AČR v silách KFOR

V pátek 21. května 2010 příslušníci 16. kontingentu AČR v silách KFOR přispěli svými silami a těžkou technikou ke zlepšení okolí městské nemocnice Podujevo. Úkolu se ujali příslušníci ženijní čety mechanizované roty Delta.

Nemocnice v Podujevu, která je jediným zdravotním zařízením pro celou municipalitu Podujevo, na první pohled volá po významných opravách. Samotné okolí nemocnice vypadá ještě zoufaleji a spíše děsí svým vzhledem příchozí návštěvníky a pacienty čekající na výsledky vyšetření, než aby je uklidnilo.

Pohled na léta zanedbané prostranství vedle nemocnice plné přerostlého křoví a množství odpadků byl již pro představenstvo nemocnice natolik tristní, že i přes zoufalý nedostatek peněz se rozhodlo pro úklid a výstavbu dlouho plánovaného parku pro pacienty. Hlavním problémem při výstavbě parku se ukázal být jeho nerovný terén.

Ředitel nemocnice o pomoc požádal český kontingent, v jehož prostoru odpovědnosti se Podujevo nachází, a to prostřednictvím zástupce ředitele nemocnice Züke Gjemaili a správce nemocnice Adema Krasniqi na dubnovém pravidelném jednání s velitelem českého styčného monitorovacího týmu poručíkem Miroslavem Mžourkem .

Pronájem těžké techniky, která by terén zarovnala, by byl totiž  nad finanční možnosti nemocnice a projekt by tak skončil ještě dříve, než začal.

Podujevská nemocnice není jedinou, kdo se snaží o úpravu zelených ploch. Samospráva Podujeva, ale i okolní města se snaží zvelebit své ulice výsadbou stromů a opravou domů. Chtějí tak nejen zpříjemnit život svým obyvatelům, ale také je inspirovat, aby se sami také přidali.

Velení českého kontingentu se rozhodlo jejich snahu a dobrý úmysl podpořit. O měsíc později, poté co po vytrvalých jarních deštích země trochu vyschla, vyjela na rekognoskaci prostoru ženijní četa mechanizované roty Delta, která disponuje potřebnou technikou. K terénním úpravám byli nakonec povoláni příslušníci ženijní čety včetně velitele nadporučíka Stanislava Hejlka, který na terénní úpravy dohlížel.

Terén nejprve kolovým nosičem srovnal praporčík Vladimír Šatánek. Pomocníkem mu při tom byl rotmistr Jiří Diepold. K dalším terénním úpravám bylo nutné dovézt další zeminu, kterou z nedaleké vesnice svážel nákladní vůz Tatra 815. Osmičlenný tým vojáků byl s prací hotov během jednoho dopoledne.