Čeští doktoři pomohli popálené holčičce

Autor: kapitánka Magdalena Dvořáková, tisková a informační důstojnice 16. kontingentu AČR v silách KFOR

Příslušníci zdravotní služby 16. kontingentu AČR v silách KFOR v uplynulých osmi měsících plnění operačního úkolu poskytovali zdravotní pomoc nejen českým vojákům, ale i místním obyvatelům v nouzi. Pomohli také malé Atině, která měla popáleniny na břiše.

Jedním z nejčastějších úrazů malých dětí jsou různě vážné popáleniny, ke kterým dochází například neopatrným převrhnutím konvice s vařící vodou nebo hrnku horkého čaje. Přesně taková nehoda se stala dvouleté Atině, která se svými rodiči bydlí na předměstí hlavního města Kosova Prištiny.

Mladí rodiče s malou Atinou ihned po nehodě vyhledali lékařskou pomoc. Po několika dnech však s plačící a vyděšenou Atinou přijeli na bránu české základny a požádali jejího velitele majora Miroslava Hájka o pomoc. Tak jako mnoho mladých párů s malými dětmi jsou chudí a nedokázali finančně zabezpečit své dceři adekvátní pomoc. Místní zdravotní zařízení poskytují pouze nezbytně nutnou základní lékařskou službu, soukromá zařízení jsou zase velmi drahá.

„S Atinou jsme samozřejmě navštívili obě taková zařízení. V privátní nemocnici chtěli naši dceru hospitalizovat přes noc, ale to jsme si nemohli dovolit. V další nemocnici nám poskytli mast, která ale naší dceři ani po několika dnech nepomáhala,“ vypráví Atinina matka.

Poté, co se začal stav její dcerky zhoršovat, rozhodla se požádat o pomoc KFOR. „Kamarádka říkala, že jí kdysi dávno český KFOR velmi pomohl. Doktoři byli moc ochotní,“ dále vykládá.

Malá Atina měla po polití vařícím čajem popáleniny 2. stupně na horní části hrudníku. Otevřené rány se hojily velmi pomalu a hrozilo, že Atině zůstanou po zranění jizvy. „První, co jsme museli provést, bylo odstranění nánosu jakési neurčité masti, což bylo velmi bolestivé. Pak jsme rány ošetřili a obvázali,“ popisuje léčbu major Pavel Peša, náčelník pracoviště zdravotní služby.

„Holčička k nám docházela celkem dva týdny na převazy. Samozřejmě se nás velmi bála, protože si nás pamatovala jako ty, kteří jí způsobují bolest při ošetřeních. Proto jsme se u ní s kolegou střídali a také jí pořídili velkou plyšovou hračku na rozptýlení během ošetření,“ dodává kapitánka Bohdana Kárníková, praktická lékařka českého kontingentu.

Plyšová hračka darovaná jedním z příslušníků 16. kontingentu se vždy účastnila Atininých vyšetření, měla stejné zranění a s Atinou prožívala její utrpení až do úplného uzdravení, kdy si ji Atina po poslední kontrole kapitánkou Bohdanou Kárníkovou šťastně odnesla domů.

Kromě tohoto případu čeští doktoři pravidelně pomáhali starším obyvatelům srbské enklávy Sekirača, která se nachází v prostoru odpovědnosti českého kontingentu a také v ojedinělých případech obyvatelům vesnice Šajkovac a blízkého okolí české základny. Většinou jde o lidi, kteří jsou velmi chudí a nemohou si proto dovolit služby nemocnic dotovaných ze zahraničí.

„Místní zdravotnictví musí urazit ještě dlouhou cestu, aby dosáhlo současného evropského standardu. Je zde velký rozdíl mezi soukromými a městskými ústavy,“ dodává kapitánka Kárníková.