Budete nám tady chybět, říkají lidé ze Sekirači na kosovsko-srbské hranici

Autor: majorka Iveta Lněničková

Čeští vojáci ze základny Šajkovac se rozloučili před svým odchodem z Kosova se srbskými obyvateli vesničky Sekirača, ležící v těsné blízkosti srbských hranic. V současné době žije v horské vesnici pouze sedm obyvatel. Ostatní se přestěhovali do Srbska nebo zemřeli.

Vesničané byli zvyklí na přítomnost českých vojáků, kteří jim usnadňovali jejich nelehký život v této zapomenuté a odlehlé části Kosova.

Starosta obce Raša Perovič jen těžko skrýval svoje dojetí nad odchodem českých vojáků. Se slzami v očích vzpomínal nad fotografiemi na velitele kontingentů i jednotlivé vojáky. Ke každému má nějakou historku nebo vzpomínku. Všechny bere jako součást své rodiny.

„Budete nám tady chybět. Nebýt vás, asi bychom zde už dnes nebyli. Nedokážu si představit, že před domem nezastaví vaše vozidlo a vy nepřijdete na kus řeči. Byli jsme zvyklí na vaši pomoc v nesnázích. Máme strach, jak to bude dále,“ říká smutně starosta.

Jeho soused, Filip Petrovič, má dlouhodobé problémy s neléčenou zlomeninou nohy po úrazu v lese. Čeští zdravotníci mu zranění při svých návštěvách pravidelně ošetřovali. I Filip se svou matkou se těžko vyrovnávají s odchodem Čechů.

V letech 2000 až 2010 působilo nad vesnicí odloučené pozorovací stanoviště průzkumné roty tzv. „Oko“. Rota nepřetržitě zabezpečovala střežení a ochranu odloučených oblastí obývaných srbskou menšinou, střežení kosovsko-srbské administrativní hranice, monitorování veškeré činnosti na tomto svěřeném úseku, zajištění bezpečného návratu uprchlíků a vytvářela podmínky pro obnovu mírového soužití kosovských Srbů a Albánců. Kromě toho vojáci zdejším lidem poskytovali humanitární pomoc ve formě zdravotní péče, dovozu potravin v zimním období a pomáhali také starším osobám při stavebních pracích. Za jedenáct let se zde mezi občany Sekirače a vojáky vytvořily nadstandardní vztahy, které se předávaly z kontingentu na kontingent.