Alice – strážní pes českých kontingentů v Kosovu

Autor: kapitánka Magdalena Dvořáková, tisková a informační důstojnice 16. kontingentu AČR v silách KFOR

Po měsících plánování a snažení fenka Alice, kterou si osvojili příslušníci českých kontingentů na základně Šajkovac v Kosovu, odcestovala do České republiky, kde dostane odpovídající péči od svého pána a zázemí k dožití jako psí veterán.

Alice je asi šestiletá fenka, neurčité „kosovské“ rasy. Na základnu Šajkovac se zatoulala jako štěně a díky své povaze a dobrým instinktům se brzy stala oblíbenkyní příslušníků tehdejšího kontingentu. Vstup na základnu ale neměla povolen, a tak se pohybovala na bráně a vojákům „pomáhala“ střežit základnu.

Zatímco kontingenty a jejich vojáci se pravidelně střídali po šesti měsících, fenka, která zatím dostala jméno Alice, se stala neodmyslitelnou součástí české základny. Prošla veterinárním vyšetřením a byla naočkována jako každý pes, který někomu patří. Tím získala Alice „povolení“ se pohybovat i v areálu základny.

Alice začala pravidelně, bez jediného vynechání, chodit na ranní rozdílení strážní směny. Vždy přišla se starou směnou a po nástupu odešla na bránu s novou. Nikdy se nespletla. Během dne pak byla neustále na bráně anebo na obchůzce po svých rajonech. Odháněla od základny jiné psy a volně pobíhající domácí zvířata. Pokud na základnu přijíždělo cizí auto, štěkotem jej hlásila vojákům ve stráži.

Alice se za roky své „služby“ na základně Šajkovac naučila základní povely a vždy byla poslušná a přátelská k vojákům s českou vlajkou na rukávu. Svou veselou povahou zlepšovala vojákům náladu při výjezdech a návratech na základnu. Každý s Alicí na bráně počítal a za svou věrnou službu českým a slovenským vojákům získala mnoho písemných pochval, které zdobily strážní stanoviště na bráně základny.

Rotmistru Juraji Králikovi z čety velení roty zabezpečení, který pravidelně chodil do služeb na bránu, Alice natolik přirostla k srdci, že se ji rozhodl vzít na konci své mise s sebou do České republiky. A to i přesto, že spící Alice chrápe jako dospělý muž. Důvod její téměř lidské vady není zcela jistě znám, ale říká se, že jí někdo přerazil bitím nosní přepážku, která se nikdy nezhojila.

Její nezhojené zranění se v posledních měsících zhoršilo a na čenichu se jí udělal velký absces, který vyžadoval odbornou veterinární péči, již zdravotní služba kontingentu v polních podmínkách nebyla schopna poskytnout.

Vzhledem k tomu, že Alice je ochočený pejsek, který po odchodu českých vojáků nebude schopný samostatného žití, a vyhledem k jejímu zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, se rotmistr Králik rozhodl jednat. Jako její nový a vlastně první majitel zabezpečil všechna potřebná vyšetření, včetně odeslání její krve do České republiky ke kontrole a zaevidování tak, aby na konci působení 16. kontingentu v Kosovu odjela Alice do nového domova.

Samotná realizace plánu přinášela neustálé komplikace a nutná alternativní řešení, například co se týče přepravy Alice do České republiky. Osud Alice ale nebyl lhostejný ani ostatním příslušníkům kontingentu, kteří se rozhodli pomoci finanční sbírkou, jež by uhradila její cestovní náklady a výdaje na léčení v České republice.

Mise 16. kontingentu již skončila a tak i pro Alici. Předminulou neděli si pro Alici jako civilní osoba přijel na základnu Šajkovac její majitel Juraj Králik. Pro Alici tak začala cesta plná nových dobrodružství – jako je první jízda v autě, chůze na vodítku a život bez ranních rozdílení.

Alice zvládla cestu bez problémů a v následujícím týdnu absolvovala veterinární vyšetření, která dopadla dobře. Po nasazení antibiotik se její stav za týden zlepšil natolik, že ve čtvrtek 21. října podstoupila operaci, která snad bude již posledním veterinárním zákrokem směřujícím k jejímu úplnému uzdravení. Dle svého pána si Alice počínala velmi statečně a na nové prostředí si zvyká rychle.

Alice, chlupatý veterán a maskot české základny v Kosovu, tak našla druhý domov a mohla konečně odejít do zaslouženého psího důchodu. Pro všechny, kteří se s Alicí při některé své misi v Kosovu setkali a přemýšleli, jaký osud ji jednou čeká, je, doufejme, tato zpráva pozitivní.