Přípravu gripenů na misi v Pobaltí zahájili technici z Čáslavi už o mnoho měsíců dřív

Autor: pplk. D. Schreier, zástupce velitele ÚU s přispěním kpt. J. Ďuchy, velitele technického roje

Dosavadní nálet letounů JAS-39C Gripen v Pobaltí dovršil v půlce prosince již třetí stovku letových hodin. Za tímto číslem stojí nejen práce personálu v místě nasazení, ale zejména dlouhodobá a odpovědná příprava všech zainteresovaných před samotným zahájením zahraniční operace Baltic Air Policing.

Už začátkem roku, respektive v období ledna až února 2012, vytipoval zástupce velitele pro inženýrsko-leteckou službu (ILS) 211. taktické letky major Holuša celkem šest letounů JAS 39C vhodných k zabezpečení mise. Vstupním parametrem byla především dostatečná záloha technického resursu, provedení všech výrobcem stanovených bulletinů a aplikace nátěru zvyšujícího antikorozní ochranu letounu. Ta musela být provedena z důvodu rozdílné technologie údržby letištních ploch v zimním období v místě plnění operačního úkolu, na letecké základně Šiauliai.

Samotná aplikace antikorozního nátěru téměř zdvojnásobila objem údržbových operací, protože během těchto preventivních prací je nutné demontovat velký počet jednotek a bloků, dokonce i pomocnou energetickou jednotku (APU – Auxiliary Power Unit) a proudový motor letounu RM-12. To výrazně prodloužilo dobu nutnou pro provedení předepsaných periodických prací po 200 odlétaných hodinách, tzv. TS (Technical Service).

Jeden z velitelů technického roje kapitán Jan Ďucha k tomu dodává: „Dalším prubířským kamenem pro technický personál letky byla výrobcem letounu nařízená výměna drakové převodovky (Aircraft Gear Box) přednostně na vyčleněných letounech. Tato údržba probíhala při standardním režimu chodu letky, jejích výcvikových aktivitách, včetně výcviku v tankování za letu (AAR – Air-to-Air Refuelling), ostrých střelbách ve švédském Vidselu a účasti na mezinárodních leteckých dnech a cvičeních.“

Specifikem provozu letounů JAS-39C/D Gripen ve vzdušných silách Armády České republiky je fakt, že všechna preventivní i korektivní údržba je prováděna pouze personálem a prostředky taktické letky. V organizační struktuře 21. základny taktického letectva totiž není stanoven prvek, který by vyšší stupně údržby na tomto typu prováděl tak, jak tomu je u většiny typů letecké techniky provozované vzdušnými silami české armády.

Technický personál 211. taktické letky tak provádí údržbu letounů až do celkového náletu 800 letových hodin, kdy je letoun poprvé od uvedení do provozu přelétnut k výrobci, společnosti SAAB, na provedení předepsaných prací. Tento údržbový cyklus se bude pravidelně opakovat až do dosažení dalších 800 odlétaných hodin. Náročnost přípravného procesu tak vygradovala obzvláště v letních měsících tohoto roku, kdy kromě přípravy techniky bylo nezbytné zvládnout i samotnou přípravu veškerého personálu obou rotací.

Toto úsilí bylo dovršeno v posledním srpnovém týdnu v den přeletu letounů, tedy 30. srpna 2012, na litevskou základnu Šiauliai, kdy na stojánce čáslavského letiště bylo připraveno pět letounů určených k plnění operačního úkolu. Z těchto pěti letounů byly čtyři plně vyzbrojeny a podvěšeny. Vzlet byl proveden po dvojicích v přesně stanovený čas a po hodině letu již byly v péči techniků první rotace ve svém dočasném působišti. K 1. září 2012 tak mohlo Úkolové uskupení začít plnohodnotně zabezpečovat ochranu vzdušného prostoru pobaltských zemí.

Každodenní péči o letouny pobaltské flotily popisuje kapitán Ďucha následovně: „Systém a organizace údržby jsou stejné jako v roce 2009, letecký pozemní personál je rozdělen do tří rojů (pracovních týmů), které se střídají v pravidelném třídenním cyklu – ostrá hotovost, den volna, osmiapůlhodinová pracovní směna. Připravenost letounů ke vzletu je v podstatě permanentní, řečeno vojenskou hantýrkou 24/7, tedy 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.“

Základním stavebním kamenem je tak předletová příprava letounů, která se provádí každé ráno, dále pak příprava k opakovanému vzletu. Nedílnou a neméně důležitou součástí aktivit personálu ILS je rovněž péče o pozemní vybavení letounů Gripen, kontrolní a měřící techniku a leteckou munici.

„Na rozdíl od roku 2009 jsme rozšířili paletu prováděné údržby, a to tak, že stávajícími prostředky jsme schopni provádět předepsané práce až do úrovně D servisu, tedy po 100 letových hodinách. V roce 2009 to bylo pouze do úrovně C servisu – 50 letových hodin. Bohužel jsme však stále bez možnosti provádět kontrolní motorové zkoušky na vyšších režimech chodu motoru, protože na základně Šiauliai chybí odpovídající a dostatečně vybavená forsážní stojánka,“ dodává Ďucha.

I přes toto omezení je však technický personál schopen provádět, a v případě nutnosti se tak děje, široké spektrum oprav a testování letounových systémů, počínaje výměnou bloků (LRU), opravami draku a potahu letounů včetně karbonových částí, boroskopii motoru nebo práce na vystřelovacích sedadlech. Daří se tak udržovat vysokou schopnost letounů flotily. Zatím nejvážnějším problémem byla nutnost výměny předkřídla letounu (canard wingu) na jednom z gripenů. „I s tímto problémem si ale letecký pozemní personál 211. taktické letky díky erudici a zkušenostem a za podpory výrobce letounu úspěšně poradil,“ uzavírá kapitán Ďucha své nahlédnutí pod pokličku problematiky údržby a provozu letounů JAS-39 C/D mimo domovskou základnu.