Škola „naruby“ aneb noví afghánští instruktoři

Autor: kapitán Milan Kozelka, tiskový a informační důstojník 3. OMLT ve spolupráci s 1. mentor týmem

Při posledním výjezdu 1. mentorovacího týmu 3. jednotky OMLT poručíka Michala D. k jeho svěřencům z 3. kandaku došlo k malé změně v provádění výcviku a mentorování. Díky tuhé zimě a teplotám hluboko pod bodem mrazu dostali čeští mentoři nápad, jak výuku zpestřit a zároveň si ověřit, co všechno si afghánští kolegové zapamatovali od zahájení našeho působení.

Ihned po příjezdu na předsunutou základnu, která v překladu do češtiny nese název U sedmi mlýnů (Haft Asiab), se velitel prvního týmu dohodl se zastupujícím velitelem afghánské roty poručíkem Hamidulou na drobné změně v již společně naplánovaném výcviku. První tým využil k provedení výuky ve zdravotní přípravě afghánské instruktory, kteří nedávno ukončili týdenní seržantský kurz pořádaný americkými partnery z úkolového uskupení TF Bobcat. Během tohoto kurzu si totiž výběr nejlepších instruktorů z každé roty 3. kandaku doplnil znalosti ve vedení a plánování výcviku na vlastních jednotkách. Po krátké velitelské poradě bylo hned jasno. Zastupující afghánský velitel roty tento návrh přijal s nadšením a vybral jednoho ze seržantů jako řídícího výuky. Naši mentoři tomuto seržantovi pomohli s přípravou a i přes vydatné sněžení nic nebránilo tomu, aby výuka mohla hned druhý den začít.

Tématem zdravotnické přípravy byla stabilizace raněného. Instruktoři se zaměřili na nejběžnější formy ranění, s kterými se nejeden voják v této oblasti již v minulosti setkal. Čeští mentoři při této hodině plnili funkci odborných asistentů, respektive figurantů.

Tento způsob výcviku byl přijat natolik pozitivně, že hned následujícího dne si afghánští instruktoři vyžádali vedení taktické přípravy s vyústěním v provedení běžné patroly do blízké vesnice u základny. Tato patrola nebyla nijak jednoduchá, protože okolní terén je z větší části pokryt půlmetrovou sněhovou nadílkou. Vojáci Afghánské národní armády však zvládli tento úkol na výbornou. Není to pro ně v tomto drsném období jednoduché. Teploty v noci klesají k minus dvaceti stupňům a z důvodu nedostatku dřeva, které je jediným zdrojem tepla, si kolikrát nestihnou usušit svou již tak skromnou výstroj.

„Nebudeme tu stále, a proto se snažíme o co největší zapojení nových afghánských instruktorů do provádění výcviku tak, aby získali sebejistotu a převzali odpovědnost za přípravu a výcvik u jednotky v budoucnu,“ komentoval tento „experiment“ velitel prvního týmu poručík Michal D.