Vojáci 4. jednotky OMLT si dnes připomněli tragickou událost, při níž zahynul jejich kamarád, poručík in memoriam Robert Vyroubal.
Je tomu právě rok, co Robert Vyroubal padl při plnění svých vojenských povinností. Přinesl nejvyšší oběť práci, kterou si sám vybral – nevybral si však svůj osud. Neboť ten, jak známo, si svoji cestu vždy najde sám.
Rotmistr Robert Vyroubal z 2. jednotky poradního a výcvikového týmu zahynul nedaleko vesnice Salar 31. května 2011 po deváté hodině místního času. Během přesunu vybuchl pod jeho vozidlem nástražný výbušný systém. Rotmistr Robert Vyroubal a tlumočník zahynuli, rotmistr Ivan Vorel byl zraněn těžce a podplukovník Michal Kucharský lehce.
Náhlá smrt mladého člověka je vždy bolestná a tragická. Je jako blesk, který náhle sjede ze zdánlivě bezmračné oblohy. Nejinak tomu bylo i před rokem. Zvláště pro ty, kteří Roberta znali nebo mu byli opravdu blízcí, už nikdy nic nebude stejné, jako bylo předtím.
Poručík in memoriam Robert Vyroubal přijal jako voják riziko ztráty vlastního života. Je krutým paradoxem, že následkem útoku zemřel v Afghánistánu právě ten, kdo měl být poslem nového mírového začátku.
Klid a mír ani našich, ani afghánských domovů však není samozřejmostí či darem z nebes. O každé opravdové bezpečí je totiž třeba bojovat, každá skutečná jistota předpokládá jistotu odvahy a pevné vůle.
Armáda České republiky přišla o vynikajícího odborníka, kolegu i kamaráda, který ve službě své vlasti odvedl mimořádný kus poctivé práce. Profese vojáka z povolání si vždy žádá člověka mimořádných kvalit. Za výjimečnost se však platí výjimečná cena. Někdy i ta vůbec nejvyšší.
Každá smrt v akci je tragédií, každé takové neštěstí je však nejen pramenem smutku a piety, ale také mementem, poučením a výstrahou. Také proto dnes naše vzpomínky patří tomu, jemuž se cesta služby a povinnosti stala současně cestou poslední.
Poručík in memoriam Robert Vyroubal padl pod českou vlajkou. Stojíme dál na stráži, stojíme tam i za něj. Tady všude, stejně jako před rokem, je Wardak. Zóna, v níž má nebezpečí své domovské právo. Na tom se nic nezměnilo.
Smrt nemiluje metafory, lze tedy říci jen jediné: vloni na konci května ve Wardaku zemřel český voják, přímý a rovný chlap.
Jeho jméno nikdy nezapomeneme.
Čest jeho památce
Související články
