Čas odloučení se krátí

Autor: rotmistryně Helena Suralová

V přátelské atmosféře plné očekávání z blízkého návratu partnerů, tátů, manželů a synů se odehrálo druhé setkání rodinných příslušníků vojáků 2. jednotky OMLT, Výcvikového a poradního týmu, kteří ve Wardaku slouží s Afghánskou národní armádou.

Přesně 196 dnů uplynulo v sobotu 1. října 2011 od chvíle, kdy vojáci viděli své blízké naposledy a odjeli plnit operační úkol do afghánského Wardaku - do zahraniční operace, která není jednoduchá a v jejímž průběhu se může stát cokoliv. Jak přiznávají sami rodinní příslušníci, bylo to období plné obav, aby se blízkým nic zlého nestalo, radosti z každého telefonu či e–mailu, díky němuž věděli, že jsou v pořádku, ale také smutku, když se dozvěděli o jejich kolegovi, který v průběhu plnění úkolů padl. Čas odloučení se však rychle krátí a den, kdy budou rodiny opět spolu je „za dveřmi“.

Právě to byl hlavní důvod, proč se u 73. tankového praporu uskutečnilo setkání rodinných příslušníků vojáků 2. OMLT. Po krátkém úvodu zastupujícím velitelem praporu majorem Mariánem Chomou, se slova ujal psycholog 7. mechanizované brigády kapitán Ladislav Kabát, který návštěvníky provedl celým procesem, jenž bude následovat po návratu do vlasti.

„Odloučení neznamená, že se život na obou stranách zastaví,“ varoval rodiny kapitán Kabát. Jak vojáci tak i jejich blízcí se budou muset vyrovnat se spoustou faktorů a věcí, které si v průběhu odloučení zvykli řešit sami. „On odjel, pracoval, zvykal si, plnil úkoly a řešil odlišné starosti od těch klasických v republice. Pro vás to ale znamenalo, že spoustu věcí a situací musíte řešit sami,“ upozorňoval.

„Po návratu domů budou chtít převzít svou roli táty, manžela, a je na vás, abyste mu to zpět umožnili. Bude to těžké, protože jak vy, tak i on jste se během půlročního nasazení změnili. Budou se vracet do trošku jiné rodiny než když odjížděli, budou se vracet sami trošku jiní a i váš vztah, ať už manželský nebo partnerský, bude jiný,“ upozorňoval psycholog. „Vztah samotný nelze navázat tam, kde přestal, vše se musí dát dohromady postupně,“ dodal. Zároveň ale upřesnil ještě následující: „Odlišnost dvou světů a vzájemné odloučení automaticky neznamená problém. Pokud jste měli zdravý vztah před odjezdem, nemělo by se přihodit, že po půlročním odloučení dozná závažných změn.“

„Tím nejlepším, co pro sebe navzájem můžete udělat je, že spolu budete mluvit. Komunikace je nezbytná součást každého vztahu a bez ní to prostě nejde. Mnohým negativním situacím se právě mluvením a komunikací dá předejít a k některým situacím by, kdyby spolu partneři mluvili, vůbec nedošlo,“ zmínil ještě kapitán Kabát.

V závěru setkání byla připomenuta slova „trpělivost – komunikace – čas“. Slova, která s postupujícím časem získají na významu, protože to vše bude potřeba, aby se naši příslušníci začlenili zpět do svých rodin a začali plnit sociální úlohu, kterou měli před svým odjezdem.