Opancéřovaní „létající hroši“ jsou jejich prací a koníčkem zároveň

Autor: kapitánka Helena Sováková

Je půl druhé ráno, základna Šarana je schovaná ve tmě, a většina tamních vojáků spí po náročném dni v rozpálených horách.

Na strážních pozorovatelnách jejich chvilky odpočinku střeží příslušníci americké armády. Také „Sharana tower“ - věž řízení letového provozu je v pohotovosti. Stejně živo je i kolem budovy, kde jsou ubytováni letečtí technici českých vrtulníků.

Ještě než mohou vrtulníky vzlétnout, musí projít rukama mužů z ILS. Pod touto zkratkou se zde na Šaraně skrývá patnáct specialistů technického personálu Inženýrsko letecké služby. Každý z nich má jinou odbornou specializaci, ale dohromady působí dojmem sehraného orchestru. Jejich hlavním úkolem je zabezpečit provozuschopnost a bojeschopnost letecké techniky. „U každého zde nasazeného vrtulníku je potřeba prověřit jeho způsobilost před každým letem a zároveň po přistání opět provést kontrolu celého vrtulníku. Patří sem například prohlídka podvozku, nádrží, hlavy nosného a vyrovnávacího rotoru a prověření hydraulického, palivového a vzduchového systému,“ objasňuje náplň práce leteckých techniků praporčík Richard S.

„Ve zdejších podmínkách nám práci ztěžují klimatické podmínky. Z důvodu vysokých denních teplot, jsou letové úkoly plánovány do časných ranních hodin. Náš pracovní den proto začíná již kolem druhé hodiny ranní , tedy za úplné tmy. Vrtulníková stojánka, stejně jako celá základna, není z bezpečnostních důvodů osvětlena, a tak veškeré přípravné práce provádíme za světla baterek. To klade zvýšené nároky na pozornost a my nesmíme nic přehlédnout.“ dodává velitel technického roje kapitán Martin B.

První, co technici dělají, je kontrola pečetí na uzamčených částech vrtulníku. Následuje sejmutí ochranných krytů z kokpitu, vstupů do motorů a z chladičů výstupních plynů motorů. Provádí se odstranění lanových kotev, kterými jsou upevněny listy nosného rotoru k vrtulníku.

„Jejich ukotvení je ve zdejších podmínkách velmi důležité. Skoro každý den se zde přežene písečná bouře nebo alespoň lokální větrný vír a listy jsou vzhledem ke své délce deset a půl metru náchylné k poškození,“ vysvětluje technik vrtulníku praporčík Viktor Z.

Kontroluje a prověřuje se i uvnitř stroje. Specialisté radiového a radiotechnického vybavení provádějí kontrolu všech avionických systémů na palubě vrtulníku. „Je velmi důležité zabezpečit bezchybný chod komunikačních systémů posádky vrtulníku a zajistit všestranné spojení. Vysvětlit podstatu těchto systémů v několika málo větách je složité. Pokusím se popsat alespoň některé z nich. Prvním je navigační systém, který slouží k vedení vrtulníku po plánované trati letu. Dále je zde palubní odpovídač zaručující rozpoznání vrtulníku ve vzdušném prostoru pro řídící letového provozu. Důležitou součástí vybavení vrtulníku je i hlasový informátor, který v případě závady některého ze systémů, upozorní posádku na vzniklou nestandardní situaci.“ popisuje průběh prací praporčík Ivo D.

Současně probíhá i kontrola elektrického a speciálního vybavení. Provádí se komplexní přezkoušení všech hlavních a záložních energetických zdrojů a sítí pro napájení jednotlivých systémů. „Připojením pozemního zdroje elektrického napětí provádíme kontrolu činnosti veškerého přístrojového, navigačního a speciálního vybavení včetně autopilota a osvětlení vrtulníku. Důležitá je také připravenost vrtulníku pro lety za použití brýlí pro noční vidění“ říká jeden z elektro specialistů praporčík Petr L.

Zbrojíři kontrolují také systémy vlastní ochrany vrtulníku. „Do našich povinností spadá i příprava stanoviště pro kulomety palubních střelců a kontrola funkčnosti palubního jeřábu,“ dodává náčelník skupiny kapitán Jaroslav K. Také po návratu zpět na základnu se musí celý vrtulník prohlédnout, zda nebyl během letu poškozen, musí se stáhnout na externí disk parametry letu z palubního zapisovače, takzvané „černé skříňky“.Na závěr velitel posádky potvrdí svým podpisem do deníku vrtulníku správnou funkčnost všech systémů.

„Pokud posádky odlétají v časných ranních hodinách stojí proti nám tma, při jejich návratu pak naopak horké afghánské slunce. Po rozpáleném povrchu vrtulníku se musíme pohybovat pouze za pomoci ochranných rukavic, jelikož jeho teplota dosahuje až k šedesáti stupňům Celsia. Na závěr, než vrtulník zabalíme je potřeba doplnit palivo. Nemůžeme nic odkládat, je nutné připravit naše Mi-171Š k plnění dalších úkolů, které nám budou přiděleny velitelstvím TF Falcon“ sděluje závěrem zástupce velitele Inženýrsko letecké služby major Jiří L.

V dálce je slyšet blížící se vrtulníky, technici ihned podle charakteristického zvuku rozeznají, že se vracejí české stroje. Celý tým už míří na stojánku, kde je opět čekají pracovní povinnosti. Opancéřovaní „létající hroši“ jsou jejich prací a koníčkem zároveň.