Generál Pavel navštívil vojáky na Bagrámu

Autor: plk. Jana Růžičková, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR

Každý den vyrážejí ze základny na 12 a více hodin. Nenadálé útoky, léčky, improvizovaná výbušná zařízení, nebezpečí na každém kroku a k tomu úmorné vedro šplhající vysoko nad 40 stupňů a všudypřítomný prach – s takovými hrozbami a podmínkami se potýká 150 českých vojáků 2. strážní jednotky na základně Bagrám, která je jednou ze strategických a nejdůležitějších spojeneckých základen v Afghánistánu.

Právě za její ostrahu zodpovídají společně s americkými kolegy čeští vojáci z jednotek 4. brigády rychlého nasazení ze Žatce a Chrudimi, za kterými v sobotu 21. června zavítal náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Petr Pavel v rámci své cesty do Afghánistánu.

„Každý den máme venku čtyři patroly po dobu minimálně dvanácti hodin. Jejich úkolem je na historických místech, odkud se odpalovaly rakety, narušovat svou přítomností činnost povstalců tak, aby nemohli odpalovat rakety a přímo zasáhnout základnu. Zároveň vojáci permanentně komunikují s místními obyvateli tak, aby je získali na naši stranu a zjistili potřebné informace o možných útocích,“ popisuje činnost svých vojáků velitel jednotky kapitán Jiří Pazděra z žateckého 41. mechanizovaného praporu.

V Afghánistánu jeho jednotka působí od dubna a za tu dobu si získala respekt a uznání amerických partnerů, v jejichž podřízenosti působí. Určitě k tomu přispěla i návštěva prezidenta Obamy, při které Češi zajišťovali celý prostor okolo základny. „Venku tehdy byla celá jednotka. Vytvářeli jsme, pokud to tak mohu nazvat, „živý štít“ pro pana prezidenta tak, aby na základnu nemohl nikdo v době jeho návštěvy zaútočit. Jednalo se o největší bezpečnostní operaci, která kdy v historii základny Bagrám probíhala,“ popisuje jeden z důležitých momentů a úspěchů české jednotky, ve které působí jak ostřílení vojáci se zkušenostmi z několika předchozích misí, tak i úplní nováčci.

Jedním z nich je velitel čety poručík Martin K. ze žateckého 41. mechanizovaného praporu, pro kterého je tato mise křest ohněm. Při bezpečnostní operaci v době návštěvy amerického prezidenta strávil se svými muži v prostoru přes 36 hodin. Teploty tehdy dle jeho slov dosahovaly 47 stupňů ve stínu. U své mateřské jednotky v Žatci působí po škole teprve rok a půl a v Afghánistánu je to jeho první mise a zároveň obrovská zkušenost.

„Čekal jsem všude písek a překvapila mě voda a zeleň,“ říká a ukazuje při jedné ze zastávek patroly, které velí, na rozlitou řeku Panšír pod ním. Právě na kopci nad touto řekou nalézají jeho vojáci jedno z možných odpališť raket. Další mohou být právě v nepřehledném zeleném porostu pod nimi, který je přirozenou skrýší pro povstalce. Jeho podřízený rotný Luboš CH. ze 43. výsadkového praporu z Chrudimi je naopak v Afghánistánu již zkušeným mazákem. Je to celkově jeho pátá mise v pořadí a z toho čtvrtá v Afghánistánu. Přesto s respektem říká, že to není jednoduché. „To se nedá popsat, vylíčit. To se musí zažít,“ konstatuje. Svou pozornost najednou zaměří na místo před sebou. Upoutala ho rozrytá zemina. S opatrností se pak nad ní zkušeně sklání a prohledává ji kousek po kousku. Po chvilce nalézá v místě možného odpaliště nábojnici.

Povstalci se nezdráhají využít pro své útoky ani děti. „Jsou tu nějaké kapsy povstalců, kde proti nám navádí malé děti, které pak třeba hází kameny. To nám kromě vedra komplikuje činnost,“ říká velitel jednotky kapitán Pazděra, „protože jak správně reagovat na děti, které nás ohrožují a my proti nim nemůžeme zasáhnout? “ pokládá řečnickou otázku a sám rovnou odpovídá, že musí vysvětlovat a přesvědčovat. Právě svým citlivým a lidským přístupem a vztahem k místním obyvatelům Češi získávají plusové body u místních lidí a jsou tím pověstní již z předchozích míst působení.

Přesto se ani jim nevyhýbají nastražené léčky a útoky povstalců. Při jednom z posledních, kdy se česká patrola dostala do předem dobře připravené léčky a reaktivním granátem bylo zasaženo jedno z vozidel, které začalo následně hořet, se potvrdilo, že příprava a tvrdý výcvik jednotky před misí nebyl zbytečný. I když bylo vozidlo zasaženo, desátník Jiří K. ve věži vozidla ani na minutu nezaváhal a přestože byl sám zraněný od střepin, kdy jedna ze střel prostřelila závěr jeho zbraně, pokračoval v palbě na nepřítele. Tím umožnil celé četě, aby se vyvázala z boje. „Vraceli jsme se z patroly. Útok přišel před půlnocí. Viděl jsem záblesk a slyšel velitele, který volal, že útočí zleva. Otáčel jsem se a pálil. V tu chvíli jsem na nic nemyslel a dělal jsem jen automaticky to, na co jsem se připravoval a cvičil celou dobu, co jsem v armádě. Celá jednotka odvedla dobrou práci a proto to dopadlo dobře,“ říká skromně desátník Jiří K., kterého ocenili američtí partneři za hrdinství v boji. V sobotu ho při své návštěvě Afghánistánu ocenil také náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Pavel, který mu předal svou pamětní minci.

„Vaše rota je tu hlavní silou ochrany celé základny,“ vyzdvihl generál Pavel činnost české strážní roty s tím, že Češi mají na rozdíl od Američanů téměř dvojnásobek manévrových jednotek pro zajištění bezpečnostního perimetru základny Bagrám, čehož si jsou Američani vědomi a plně na ně spoléhají. „Vykonáváte tu velmi náročnou a rizikovou činnost, jste den co den na patrolách jak na vozidlech, tak pěšky, v denním kontaktu s místními obyvateli, ale také v denním kontaktu s povstaleckými skupinami, které mohou způsobovat ztráty,“ konstatoval s uznáním a respektem generál Pavel. „Vaše úspěšná činnost je odrazem toho, jak kvalitním výcvikem a přípravou jste prošli,“ ocenil profesionalitu vojáků generál Pavel a poděkoval při své návštěvě všem za odvedenou práci. S vojáky před svým odletem do Kábulu pak neformálně pohovořil.